Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 3
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV.
PAN BERTUCCIO.

Zatím přijel hrabě domů; potřeboval šest minut k vykonání té cesty. Těchto šest minut postačilo, aby byl viděn asi od dvacíti mladých mužů, kteří, znajíce cenu spřežení, jehož nemohli si sami koupit, pobídli své tahouny do klusu, aby spatřili skvělého velmože, jenž mohl si dopřát koně po desíti tisících franků za kus.

Dům vybraný Alim, jenž měl sloužit Monte Cristovi za městské sídlo, stál po pravé ruce, jde-li se Elysejskými Poli vzhůru, a měl s jedné strany dvůr, s druhé zahradu; velmi hustý keř, rostoucí uprostřed dvora, zakrýval část průčelí; kolem tohoto keře táhly se, podobny dvěma pažím, dvě stezky, které, rozbíhajíce se vpravo i vlevo, zjednávaly kočárům přístup od vrat k dvojitému schodišti, na jehož každém stupni stála porculánová váza, plná květin. Tento dům, osamělý v široké prostoře, měl kromě hlavního vchodu ještě jiný vchod, vedoucí do ulice de Ponthieu.

Dříve ještě než kočí zahoukal na vrátného, otočila se těžká vrata na svých stěžejích; viděli hraběte přijíždět a hrabě byl v Paříži, jako v Římě, jako všude obsluhován s rychlostí blesku. Kočí tedy vjel, opsal polokruh, aniž zmírnil chod, a vrata byla již zavřena, když ještě kola skřípěla po písku stezek.

Po levé straně schodů se kočár zastavil; dva mužové stanuli u dvířek: jedním z nich byl Ali, který usmíval se na svého pána s neuvěřitelně upřímnou radostí a jenž odměněn byl pouhým pohledem Monte Cristovým.

Druhý pokorně pozdravil a nastavil hraběti ruku, aby mu pomohl sestoupit s kočáru.

„Díky, pane Bertuccio,“ pravil hrabě, seskočiv lehce se tří stupátek. „A notář?“

„Je v malém saloně, Excellenci,“ odvětil Bertuccio.

„A navštívenky, které jste měl dát zhotovit, jakmile zvíte číslo domu?“

„Je to již vyřízeno, pane hrabě; byl jsem u nejlepšího rytce v Palais Royal, jenž vyhotovil desku v mé přítomnosti: První navštívenka byla podle vašeho rozkazu okamžitě donesena panu baronu Danglarsovi, poslanci v ulici de la Chaussée ďAntin, čís. 7; ostatní jsou v ložnici Vaší Excellence na krbu.“

„Dobře. Kolik je hodin?“

„Čtyři.“

Monte Cristo podal rukavice, klobouk a hůl témuž francouzskému lokajovi, který vyběhl z předpokoje hraběte de Morcerf, aby zavolal vůz, pak bral se do malého salonu, provázen Bertucciem, jenž ukazoval mu cestu.

„Mramory v tomto předpokoji jsou tuze ubohé,“ pravil Monte Cristo; „doufám, že mi to vše odstraníte.“

Bertuccio se uklonil.

Notář čekal, jak pravil intendant, v malém saloně.

Byla to poctivá tvář druhého pařížského klerka, vyšinuvšího se ke konečné hodnosti obvodního notáře.

„Pán je notář, pověřený prodejem letohrádku, jejž chci koupiti?“ tázal se Monte Cristo.

„Ano, pane hrabě,“ odtušil notář.

„Kupní smlouva je vyhotovena?“

„Ano, pane hrabě.“

„Přinesl jste ji?“

„Zde jest.“

„Výborně. Kde je ten dům, který kupuji?“ tázal se nedbale Monte Cristo, obraceje se částečně k Bertucciovi, částečně k notáři.

Intendant učinil posuňek, znamenající: Nevím.

Notář pohlédl na Monte Crista s údivem.

„Jakže?“ divil (...)

(......)