<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

David Eddings
překlad: Jakub Dvořák

MALLOREON - kniha třetí
PÁN DÉMONŮ Z KARANDY

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 2 stran.]

 

Pane, pomôž mi. Pane, ďakujem. Pane, si úžasný. - Lamottová Anne
 
 
cena původní: 183 Kč
cena: 181 Kč
Pane, pomôž mi. Pane, ďakujem. Pane, si úžasný. - Lamottová Anne
Tamuli - Eddings David
 
 
cena původní: 699 Kč
cena: 622 Kč
Tamuli - Eddings David
Enchanters´ End Game: Belgariad 5 - Eddings David
 
 
cena původní: 239 Kč
cena: 213 Kč
Enchanters´ End Game: Belgariad 5 - Eddings David

 

Knihy za hubičku v době koronaviru!

Po dobu celostátní karantény zcela mimořádně dáváme k dispozici všechny balíčky kompletních knih za akční ceny, které jsme navíc ještě výrazně snížili.

Nyní od nás můžete získat e-knihy do svých čteček a jiných zařízení až o 75% levněji. U větších balíčků vás 1 kniha přijde na méně než 10 Kč!

Vše k dispozici ve formátech ePub  i PDF .

   1   >

 

Prolog

jenž je stručnou historií Maltorey a národů, klére tu sídlí. Uspořádáno podle Kronik Angaraku.

— nakladatelství Melcenské university.

Tradice umisťuje pravlast Angaraků kamsi na západ od jižního pobřeží nynější Dalasie. Poté však Torak, dračí bůh Angaraku. použil moci kamene - Kthrag Yasky - v procesu, který byl později nazván "praskání světa". Zemská kůra se rozdělila, čímž osvobodila tekuté magma ležící pod ní a dovolila vodám jižního oceánu, aby vytvořily Východní moře. Tento kataklyzmatický proces trval celá desetiletí, dokud svět postupně nepřijal současnou podobu.

Toto pozdvižení donutilo Alorny a jejich spojence ustoupit do neprobádaných oblastí západního kontinentu, zatímco Angarakové uprchli do divočiny Mallorey.

Kámen se vzepřel účelu, pro který ho bůh použil, Toraka zmrzačil a zohyzdil a grolimští kněží propadli zmatkům. Vedení se tedy ujala armáda. Než Grolimové opět nabrali síly, vojáci ustanovili de facto vládu nad celým Angarakem. Zbaveni dřívějšího výsadního postavení založili kněží nepřátelské centrum moci v Mal Yasce, poblíž úpatí Karandského pohoří.

Tehdy se Torak vzchopil, aby zabránil občanské válce, jež hrozila bezprostředně vzplanout mezi kněžstvem a vojenskou vládou. Ale nijak nezasáhl proti vojenskému, velitelství v Mal Zetu. Místo toho sebral čtvrtinu angarackého lidu, vydal se na samotný sever starodávné Mallorey a vystavěl Svaté město Kthol Mišrak. Usídlil se tam a odevzdal se úsilí ovládnout Kthrag Yasku natolik, že nedbal skutečnosti, že lidé z velké části ustoupili od svého dřívějšího náboženského zaměření. Ti, kteří s ním žili v Kthol Mišraku, patřili většinou k radikálnímu křídlu hysterických fanatiků pod tuhou kontrolou tří Torakových učedníků. Zedara, Ktačika a Urvona. Tito tři udržovali v Kthol Mišraku staré zvyklosti, zatímco se zbytek Angaraku měnil.

Když přetrvávající napětí mezi církví a armádou konečně vzbudilo Torakovu pozornost, povolal do Kthol Mišraku vojenské vrchní velitelství a grolimské hierarchy a uložil jim slovy. která nepřipouštěla námitek, své rozkazy. S výjimkou Mal Yasky a Mal Zetu měly být všechna města a kraje spravovány společně vojáky i kněžstvem. Vychladlé hlavy hierarchie a vrchního velitelství se mezi sebou na místě dohodly o sporných otázkách a vrátily se do svých výsostných enkláv. Vynucené příměří umožnilo generálům, aby obrátili svou pozornost k ostatním národům, které v Mallorei žily.

Kontinent obývaly před Angaraky tři kmeny, jejich původ se však ztrácí v mytologii: Dalasijci na jihozápadě, Karandové na severu a na východě Melceňané. Vojáci napřeli své úsilí proti Karandům.

Karandové byli bojovné plemeno, které mělo pramálo smyslu pro jemnosti kultury. Žili v hrubých městech, po jejichž blátivých ulicích se volně potloukala prasata. Podle tradice byli spříznění s Morindim z dálného severu Gar og Nadraku. Oba národy si libovaly v uctívání démonů.

Na počátku druhého tisíciletí začaly potulné tlupy karandských banditů působit vážné potíže podél východní hranice a angaracká armáda vytáhla z Mal Zetu k východním okrajům karandského království Pallie. Město Rakand v jihozápadní Pallii bylo vypleněno a spáleno a obyvatelstvo vzato do zajetí.

V té době bylo učiněno jedno z největších rozhodnutí v angarackých dějinách. Zatímco se Grolimové připravovali na orgie lidských obětí, generálové se zastavili. Nijak zvlášť po obsazení Pallie netoužili, neboť kvůli obtížné komunikaci na dlouhé vzdálenosti nebyla lato možnost vůbec přitažlivá. Generálům připadalo mnohem výhodnější držet Pallii v postavení podřízeného království a vymáhat dávky, než okupovat vylidněné území. Grolimy to pobouřilo, ale generálové byli neoblomní. Nakonec obě strany souhlasily, že spor předloží k rozhodnutí Torakovi.

Nikterak překvapivě dal Torak za pravdu vrchnímu velitelství - pokud by se podařilo obrátit Karandy na jeho víru, téměř by zdvojnásobil počet členů své církve stejně jako armádu pro případ jakéhokoliv budoucího střetnutí s králi Západu. "Nechť se každý člověk, jenž žije v nesmírné Mallorei, mně klaní a uctívá mne," řekl svým zpěčujícím se misionářům. A aby se ujistil o jejich horlivosti, poslal Urvona do Mal Yasky, aby na obracení Karandů dohlížel. Tam se Urvon usadil jako dočasná hlava malloreánské církve a žil v okázalosti a luxusu, jakého asketičti Grolimové do té doby nepoznali.

Armáda vytáhla kromě Pallie i proti Katakoru, Jennu a Delchinu. Ale misionářům se nevedlo dobře, neboť karandští kouzelníci přivolávali na obranu své společnosti hordy démonů. Nakonec se Urvon vydal do Kthol Mišraku, aby se poradil s Torakem. Není jasné, co přesně Torak provedl, ale karandští kouzelníci brzy zjistili, že zaklínadla, která donedávna k ovládání démonů používali, už nepůsobí. Nyní mohli dosáhnout do říše temnot jen za cenu ohrožení života a duše.

Dobytí Karandy poutalo pozornost vojáků i kněžstva po několik dalších staletí, ale nakonec odpor ochabl a Karandové se stali porobeným národem, všeobecně považovaným za podřadný.

Když však armáda vytáhla dolů po velké řece Magan proti Melcenskému císařství, narazila na kultivované a technicky vyspělejší obyvatelstvo. Po několika katastrofálních bitvách, ve kterých melcenské válečné vozy a sloní jízda rozprášily celé prapory, zanechali angaračtí generálové útočných snah a nabídli mír. K jejich úžasu Melceňané rychle přistoupili na normalizaci vztahů a dokonce svolili i k prodeji koni, kterých měli Angarakové do té doby nedostatek. Nicméně se odmítli jakkoliv bavit o prodeji slonů.

Armáda se pak obrátila k Dalasii a ukázalo se, že to bude snadný výboj. Dalasijci byli prostí sedláci a pastevci a válečné umění příliš neovládali. Vtrhnout do Dalasie a ustanovit tam vojenské protektoráty trvalo Angarakům deset let. Zpočátku se zdálo, že kněží budou stejní úspěšní: Dalasijci pokorně přijali angaracké náboženské obyčeje. Ale byli to mysticky založení lidé a Grolimové brzy zjistili, že moc čarodějnic, věštců a proroků zůstala nezlomena. Co více, mezi Dalasijci stále potají kolovaly kopie neblaze proslulých Malloreánských evangelií.

Časem snad Grolimové mohli uspět a tajné dalasijské náboženství vymýtit, tehdy však uhodila pohroma, která měla navždy změnit celý angaracký život. Legendárnímu čaroději Belgaralovi, doprovázenému třemi Alorny, se nějakým způsobem podařilo obejít všechna ochranná opatření, v noci se nepozorovaně přikrást a uloupit Kthrag Yasku, který Torak uložil do železné věže čnící uprostřed Kthol Mišraku. I přes pronásledování dokázali s uloupeným kamenem prchnout na Západ.

V šílené zlobě Torak zničil své město. Pak nařídil, aby byli Murgové, Thullové a Nadraci vysláni na západní okraj Východního moře. Při přechodu severního pevninského mostu bylo zmařeno více než milión životů a angaracké společnosti a kultuře trvalo dlouhý čas, než se vzpamatovala.

Po rozprášení a zničení Kthol Mišraku začal být Torak téměř nedosažitelný, zcela se zaobíral spřádáním nejrůznějších plánů, jak zvrátit rostoucí moc Západních království. Bohova nečinnost poskytla vojákům dostatek času, aby plně zužitkovali svou v danou chvíli téměř úplnou moc nad Matloreou a podřízenými královstvími.

Nejistý mír mezi Angaraky a Melceňany pokračoval po řadu staletí, přerušován čas od času drobnými válkami, do kterých se oba protivníci zdráhali vrhnout všechny své síly. Mezi oběma národy se nakonec stalo zvykem, že vůdci jedné strany posílali děti na vychování k vůdcům druhé strany. To vedlo k většímu vzájemnému porozumění i ke vzniku čím dál početnější kasty kosmopolitní mládeže, příslušnost k níž se nakonec stala normou pro vládnoucí třídu Malloreánského císařství.

Jedním z takovýchto mladíků byl Kallat, syn vysoce postaveného angarackého generála. Vychování se mu dostalo v Melceně, vrátil se do Mal Zetu a stal se nejmladším mužem v dějinách, který byl povýšen do generálního štábu. Po návratu do Melceny se oženil s císařovou dcerou a po starcově smrti v roce 3830 dosáhl toho, že byl sám prohlášen za císaře. Pak - maje v rukou melcenskou armádu jako hrozbu - se mu podařilo docílit, aby byl jmenován dědičným vrchním velitelem Angaraků.

Spojováni Melceňanů a Angaraků bylo bouřlivé. Ale časem začala melcenská trpělivost vítězit nad angarackou krutostí. Melceňanům na rozdíl od jiných národů vládla byrokracie. A byrokracie se nakonec ukázala být účelnější než angaracké vojenské zřízení. Do roku 4400 získalo úřednictvo naprostou nadvládu. Do té doby také upadl v zapomnění titul 'vrchní velitel' a vládcem obou národů byl prostě císař Mallorey.

Pro důmyslné Melceňany zůstávalo uctívání Toraka z větší části povrchní záležitostí. Přijali nejnutnější obyčeje, ale Grolimové v nich nikdy nedokázali vzbudit tak servilní odevzdanost Dračímu bohu, jaká byla typická pro Angaraky.

Pak se v roce 4850 Torak náhle po věcích odloučení vynořil před branami Mal Zetu. Znetvořenou tvář skrýval za ocelovou maskou. Sesadil císaře a prohlásil se za Kal Toraka, Krále a Boha. Ihned začal sbírat ohromné vojsko, které melo rozdrtit Západní království a podrobit celý svět jeho nadvládě.

Následná mobilizace v podstatě zbavila Malloreu všech bojeschopných mužů. Angarakové a Karandové se vydali na pochod na sever k pevninskému mostu a přešli do nejsevernějšího Gar og Nadraku a Dalasijci a Melceňané se odebrali na místa, kde byly vystavěny mohutné flotily, které je měly převézt přes Východní moře do jižního Kthol Murgosu. Severní Malloreánci se spojili s Nadraky, Thully a severními Murgy a udeřili proti drasnijskému a algarskému království. Druhá skupina Malloreánců se připojila k jižním Murgům a měla pochodovat na severozápad. Torak chtěl Západ rozdrtit mezi dvěma obrovskými armádami.

Avšak jižní vojsko zastihla zcela nečekaná bouře, která se přehnala Západním mořem na jaře roku 4875 a která je zaživa pohřbila v nejhorší sněhové vánici, jakou historie zná. Když nakonec utichla, zástupy byly zapadlé ve čtrnáct stop hlubokých závějích, které neroztály do časného léta. Žádná teorie tuto bouři dosuď nedokázala vysvětlit, zcela jasně však nebyla přirozeného původu.

Ovšem ať už ji způsobilo cokoliv, jižní armáda byla zničena. Hrstka těch, kteří přežili a dokázali se probojovat na východ, vyprávěla příběhy tak hrůzné, že je jim jen s obtížemi možno uvěřit.

Severní vojsko také postihly nejrůznější katastrofy, ale nakonec oblehlo Vo Mimbre, kde bylo na hlavu poraženo spojenými armádami Západu. A zde byl Torak sražen mocí Kthrag Yasky (zde nazývaného Orb Aldurův) a upadl v hluboké bezvědomí, které mělo trvat celá staletí, třebaže tělo zachránil a odnesl do tajného úkrytu jeho učedník Zedar.

V letech, která následovala po těchto pohromách, se malloreánská společnost začala opět štěpil na původní složky: Melcenii, Karandu, Dalasii a země Angaraků. Říši zachránil jen Korzet, který povstal jako císař.

Korzetovi bylo pouhých patnáct let, když po svém starém otci zaujal místo na trůnu. Jednotlivé země chtěly využít jeho mládí a začaly jedna po druhé vyhlašovat nezávislost na imperiálním trůnu. Korzet vytáhl, aby rebelii rozhodně potlačil. Strávil zbytek života na koňském hřbetě a rozpoutal jednu z největších krvavých lázní v dějinách, ale když skončil, odevzdal svým potomkům silnou a jednotnou Malloreu, Od těch dob vládli Korzetovi následníci z Mal Zetu mocí svrchovanou a nikým nezpochybňovanou.

A tak tomu bylo i nadále, dokud na trůn nenastoupil současný císař,. Zakat. Na čas se zdálo, že bude osvíceným vládcem Mallorey a západních království Angaraků. Ale brzy se začaly objevovat příznaky potíží.

Murgům vládl Taur Urgas a stálo mimo jakoukoliv pochybnost, že byl jak šílený, tak bezohledně ambiciózní. Podnítil proti mladému císaři určité spiknutí. Nikdy nevyšlo jasně najevo, v čem jeho úklady spočívaly, nicméně Zakat zjistil, že za nimi Taur Urgas stojí, a odpřisáhl mu pomstu. Nabrala podobu kruté války, ve které Zakat započal tažení s cílem naprosto zničit šíleného vladaře.

A právě uprostřed této srážky udeřil Západ. Zatímco králové Západu vyslali proti Východu armádu, Belgarion, mladý nejvyšší pán Západu a potomek čaroděje Belgarata, prošel napříč severem a přes pevninský most do Mallorey. Doprovázel ho Belgarat a jakýsi Drasnijec a na zádech nesl starobylý rivanský meč, na jehož jilci spočíval Kthrag Yaska, Orb Aldurův. Jeho cílem bylo zabít Toraka, zjevně na popud nějakého na Západě známého proroctví.

Torak se v ruinách starobylého města Kthol Mišraku probouzel z dlouhého bezvědomí. Nyní se vzchopil, aby se s vyzyvatelem utkal. Ale Belgarion boha v souboji přemohl a zahubil ho svým mečem. Zanechal tak malloreánské kněžstvo v chaosu a zmatcích.

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist