Karel Jaromír Erben

kompletní kniha (e-book)

Kytice

Zemřela matka a do hrobu dána,  
siroty po ní zůstaly;  
i přicházely každičkého rána  
a matičku svou hledaly.  
 
I zželelo se matce milých dítek;  
duše její se vrátila  
a vtělila se v drobnolistý kvítek,  
jímž mohylu svou pokryla.  
 
Poznaly dítky matičku po dechu,  
poznaly ji a plesaly;  
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,  
mateřídouškou nazvaly. --  
 
Mateřídouško vlasti naší milé,  
vy prosté naše pověsti,  
natrhal jsem tě na dávné mohyle --  
komu mám tebe přinésti?  
 
Ve skrovnu já tě kytici zavážu  
ozdobně stužkou ovinu;  
do širých zemí cestu ti ukážu,  
kde příbuznou máš rodinu.  
 
Snad že se najde dcera mateřina,  
jíž mile dech tvůj zavoní;  
snad že i najdeš některého syna,  
jenž k tobě srdce nakloní!