Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Když oko vaše slzou se zaleje, když na vás těžký padne čas, tehda přináším větvici naděje, tu se můj věští ozve hlas. Nechtějte vážiti lehce řeči mojí, z nebeť přichází věští duch; zákon nezbytný ve všem světě stojí a vše tu svůj zaplatí dluh. Řeka si hledá konce svého v moři, plamen se k nebi temeni; co země stvoří, sama zase zboří: avšak nic nejde v zmaření. Jisté a pevné jsou osudu kroky, co má se státi, stane se; a co den jeden v své pochová toky, druhý zas na svět vynese. — — — Viděla jsem muže na Bělině vodě, praotce slavných vojvodů, an za svým pluhem po dědině chodě, vzdělával země úrodu. Tu přišli poslové od valného sněmu, a knížetem jest oráč zván, oblekli oděv zlatoskvoucí jemu, a nedoorán zůstal lán. Položil rádlo a propustil voly: „Odkud jste vyšli, jděte zpět!“ a své bodadlo zarazil tu v poli, aby pučilo v list i květ. Pojala voly nedaleká hora — podnes ji značí vody rmut; a suchá holi lískovice kora vydala trojí bujný prut. A pruty vzkvětly a ovoce nesly: leč dospěl jenom jich jeden; druhé dva zvadly a ze stromu klesly, nevzkřísivše se po ten den. Slyšte a vězte — nejsouť marné hlasy, vložte je pilně na paměť: nastane doba, přijdou zase časy, kdež obživne i mrtvá sněť. Obě ty větve v ušlechtilém květu vzmohou se šíře, široce a nenadále ku podivu světu přinesou blahé ovoce. Tu přijde kníže ve zlatě a nachu, aby zaplatil starý dluh, a vyndá na svět ze smetí a prachu Přemyslův zavržený pluh. A z duté hory ven povolá voly i zase k pluhu přiděje a zanedbanou doorá tu roli a zlatým zrnem zaseje. I vzejde setí, jaře bude kvésti, bujně se zaskví zlatý klas: a s ním i vzejde země této štěstí a stará sláva vstane zas. — — — Viděla jsem skálu nad řekou se pnoucí, na skále Krokův zlatý hrad; okolo hradu květnatí palouci — kněžny Libuše květný sad. Pod hradem dole staveníčko milé — kněžnina lázeň na řece; viděla jsem kněžnu tváři ušlechtilé, ve stříbroskvoucím obleče. Na prahu stála zmilené své lázně, patřila v smutný říční proud; četla tam slova naděje i bázně: své milé země tajný soud. „Vidím požáry a krvavé boje, ostrý meč tebe probode, vidím tvou bídu, pohanění tvoje; však nezoufej, můj národe!“ Tu jí dvě panny, stojíce po boku, zlatou kolébku podaly; políbila ji a v bezedném toku ji potopila v podskalí. Slyšte a vězte slova Libušina — já slyšela její věští hlas: „Tuto spočívej, lůžko mého syna, až povolám tě někdy zas! Z temného lůna hlubokého moře povstane nový, mladý svět; široké lípy v mém otcovském dvoře ponesou zase vonný květ. Smutné osení vzkřísí těžký příval, z noci se zrodí jasný den: a národ, kterýž prve slavný býval, ten bude opět oslaven. Tehda na světlo ze propasti řeky zlatá kolébka vyplyne, a země spása, souzená před věky, na ní co dítko spočine.“ — — — Viděla jsem tebe, lůžko blahosvaté, znám tebe již, má hvězdo, znám, však to mi ještě klidnou (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky