Karel Jaromír Erben

KYTICE Z POVĚSTÍ NÁRODNÍCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Lilie

 

 Umřela panna v době jarních let,
 jako když uschne mladé růže květ; 
 umřela panna, růže v poupěti -
 škoda jí, škoda v zemi ležeti!
 
 "Nedávejte mne ve vsi na hřbitov,
 tam bývá nářek sirotků a vdov,
 tam slzí hořkých mnoho plynulo:
 srdéčko mé by hořem hynulo.
 
 Pochovejte mne v podzelený les,
 tam na mém hrobě kvésti bude vřes;
 ptáčkové mi tam budou zpívati:
 srdéčko moje bude plesati."
 
 Neminul ještě ani rok a den,
 hrob její drobným vřesem povlečen;
 nepřišlo ještě ani do tří let,
 na jejím hrobě vzácný kvete květ.
 
 Lilie bílá - kdo jí uviděl,
 každého divný pojal srdce žel;
 lilie vonná - kdo jí pocítil,
 v každém se touhy plamen roznítil. -
 
 "Hoj, moje chaso, vraného mi stroj!
 Chce mi se na lov pod zelenou chvoj,
 chce mi se na lov pod jedlový krov:
 zdá mi se, dnes že vzácný bude lov!"
 
 Halohou! halou! v chrtů poštěkot,
 příkop nepříkop - hop! a plot neplot:
 pán na vraníku napřaženou zbraň,
 a jako šipka před ním bílá laň.
 
 "Halohou! halou! vzácná moje zvěř,
 nespasí tebe pole ani keř!"
 Zdviženo rámě, jež ji probije, -
 tu místo laňky - bílá lilie.
 
 Pán na lilii hledí s údivem,
 rámě mu kleslo, duch se tají v něm;
 myslí a myslí - prsa dmou se výš,
 vůní či touhou? Kdo mu rozumíš?
 
 "Hoj, sluho věrný, ku práci se měj:
 tu lilii mi odtud vykopej;
 v zahradě své chci tu lilii mít -
 zdá se mi, bez ní že mi nelze být!
 
 Hoj, sluho věrný, důvěrníče můj,
 tu lilii mi střez a opatruj,
 opatruj mi ji pilně v den i (...)
(......)