Karel Jaromír Erben

KYTICE Z POVĚSTÍ NÁRODNÍCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Štědrý den

 

I

 Tma jako v hrobě, mráz v okna duje,
 v světnici teplo u kamen;
 v krbu se svítí, stará podřimuje,
 děvčata předou měkký len.
 
 "Toč se a vrč, můj kolovrátku,
 ejhle, adventu již nakrátku
 a blízko, blizoučko Štědrý den!"
 
 Milotě děvčeti přísti, milo
 za smutných zimních večerů;
 neb nebude darmo její dílo,
 tu pevnou chová důvěru.
 
 I přijde mládenec za pilnou pannou,
 řekne: Pojď za mne, dívko má,
 budiž ty mi ženkou milovanou,
 věrným ti mužem budu já.
 
 Já tobě mužem, ty mně ženkou,
 dej ruku, děvče rozmilé! -
 A dívka, co předla přízi tenkou,
 svatební šije košile.
 
 "Toč se a vrč, můj kolovrátku,
 však jest adventu již nakrátku
 a přede dveřmi Štědrý den!"
 
 

II

 
 Hoj, ty štědrý večere,
 ty tajemný svátku,
 cože komu dobrého
 neseš na památku?
 
 Hospodáři štědrovku,
 kravám po výslužce;
 kohoutovi česneku,
 hrachu jeho družce.
 
 Ovocnému stromoví
 od večeře kosti
 a zlatoušky na stěnu
 tomu, kdo se postí.
 
 Hoj, já mladá dívčina,
 srdce nezadané;
 mně na mysli jiného,
 jiného cos tane.
 
 Pod lesem, ach pod lesem,
 na tom panském stavě
 stojí vrby stařeny,
 sníh na šedé hlavě.
 
 Jedna vrba hrbatá
 tajně dolů kývá,
 kde se modré jezero
 pod ledem ukrývá.
 
 Tu prý dívce v půlnoci,
 při luně pochodni
 souzený se zjeví hoch
 ve hladině vodní.
 
 Hoj, mne půlnoc neleká,
 ani liché vědy:
 půjdu, vezmu sekeru,
 prosekám ty ledy.
 
 I nahlednu v jezero
 hluboko - hluboko,
 milému se podívám
 pevně okem v oko.
 
 

III

 
 Marie, Hana, dvě jména milá,
 panny jak jarní růže květ:
 která by z obou milejší byla,
 nikdo nemůže rozumět.
 
 Jestliže jedna promluví k hochu,
 do ohně by jí k vůli šel;
 pakli se druhá usměje trochu -
 na první zas by zapomněl! -
 
 Nastala půlnoc. Po nebi šíře
 sbor vysypal se hvězdiček
 jako ovečky okolo pastýře,
 a pastýř jasný měsíček.
 
 Nastala půlnoc, všech nocí máti,
 půlnoc po Štědrém večeru:
 na mladém sněhu svěží stopu znáti
 ode vsi přímo k jezeru.
 
 Tu jedna klečí, nad vodou líčko;
 ta druhá stojí podle ní:
 "Hano, Haničko, zlaté srdíčko,
 jaké tam vidíš vidění?"
 
 "Ach, vidím domek - ale jen v šeře -
 jako co Václav ostává -
 však již se jasní - ach, vidím dvéře,
 ve dveřích (...)
(......)