Karel Jaromír Erben

VYBRANÉ BÁJE A POVĚSTI NÁRODNÍ JINÝCH VĚTVÍ SLOVANSKÝCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

99. Královic a Víla

Byl jeden král a měl tři dcery a jednoho syna. Jednou když starého krále doma nebylo, zatlouklo v noci něco na okno. „Kdo to?“ tázal se královic. — „Jsem král Vítr, dej mi svou nejmladší sestru.“ — „Vezmi si ji,“ řekl královic. — Druhou noc zase někdo klepal na okno. „Kdo jsi?“ — „Jsem král Slunce, dej mi svou prostřední sestru.“ — „Vezmi si ji.“ — Třetí noc opět někdo klepal. „Kdo to?“ — „Jsem král Měsíc, dej mi nejstarší svou sestru.“ — „Vezmi si ji.“ — Ten si ji hned vzal a odešel. Když pak starý král domů se vrátil, řekl jemu královic, že by se rád oženil. „Jdi, synu můj,“ řekl otec, „a vyhledej si ženu, která se ti líbí.“ Královic šel, ale nikde nemohl takové ženy najíti. „Vím, co udělám,“ pomyslil si, „půjdu ke svým švakrům, ti mi povědí.“ Švakrové byli pohromadě a dali mu dvě lahvice vody: z jedné když někoho pokropí, ten zemře; a z druhé když někoho pokropí, kterýž je mrtev, zas oživne. Královic šel a přišel k jedné jámě; ta byla plna hlav osob takových, jež Víly přemohly. On tu jednu hlavu vzal a vodou oživil, a ta ukázala mu, kde Víly přebývají. Potom zas tu hlavu zmrtvil a šel do domu Vil; tu si zamiloval jich královnu a oženil se s ní. Ta Víla mu dala klíče od celého stavení, ale řekla, aby do posledního pokoje nechodil. Když někam odešla, šel předce do toho pokoje, a vidí tu starého člověka, jemuž z úst šel oheň, a jmenoval se král Oheň. Ten mu řekl: „Ach duše křesťanská! dej mi číši vody.“ Královic mu dal, a jak ten člověk se napil, pukla na něm obruč. Potom řekl král Oheň: „Dej mi ještě dvě, však víš, že je spůsob, aby každý pil do třetice.“ Ten mu je dal, a hned na králi všecky obruče pukly a byl vysvobozen. Když Víla přišla domů, uchopil ji a s sebou odnesl. Královic nemoha se ženy své dočkati, šel jí po světě hledat. I přišel ke svým švakrům, prose jich, aby mu o ní pověděli, a ti mu řekli. aby jí šel hledat ku králi Ohni. Šel, a přišel na ohnivou horu a viděl tam svou ženu státi v potoce. Byla řetězy ukována. I odvázal ji a dali se na útěk. Král Oheň měl koně tak rychlého jako myšlénka. Ten kůň udeřil kopytem, a král Oheň přišel a tázal se ho: „Co ti chybuje, můj milý koni?“ A kůň řekl: „Tobě, můj milý, chybuje ona Víla: přišel její muž a utekla s ním. Ale jdi ještě, najez a napí se, však my jich dohoníme.“ On se najedl a napil, (...)

(......)