Karel Jaromír Erben

VYBRANÉ BÁJE A POVĚSTI NÁRODNÍ JINÝCH VĚTVÍ SLOVANSKÝCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

16. Duch pohřbeného

Šel jeden chudý mládenec do města silnicí, a nalezl u brány pode zdí mrtvolu lidskou nepochovanou; kdo tudy šel, plivnul po ní. Mladík neměl mnoho v kapse, ale co měl, rád dal na pohřeb, by na mrtvého neplili a neházeli po něm kyji. Potom se pomodlil nad jeho novým hrobem a šel dál svou cestou po světě. Přišel do doubravy a tam usnul, a když se probudil, shledal s podivením, že má plnou kapsu dukátů. Děkoval nevidomému dárci a přišel k veliké řece, kde se musil dát převézt. Přívozníci spatřivše, že má plnou kapsu dukátů, vzali ho do loďky, a když připlouli do prostřed řeky, dukáty mu vzali a jej vhodili do vody. Jak ho tak proud s sebou unášel, tu z nenadání mládenec chytil se desky, a pomocí té desky vyplaval šťastně na břeh. Nebyla to deska ale duch toho pohřbeného, i promluvil k němu takto: „Vystrojil’s tělu mému pohřeb: děkuju ti! z vděčnosti tebe naučím, kterak se můžeš udělat vranou, srnou a štikou.“ Když se mládenec tomu říkadlu naučil, mohl se pak lehko u vránu, v srnu i štiku proměnit. Šel dlouho a daleko, až přišel na dvůr mocného krále, a ten jej vzal do služby za dvorského střelce. Ten král měl krásnou dcerušku; ale přebývala prostřed moře na nepřístupném ostrově v měděném zámku, a měla při sobě takový meč, že kdo jím máchnul, zvítězil nad největšími vojsky. Tu právě vpadli nepřátelé tomu králi do země, i potřeboval vítězného meče a velmi ho byl žádostiv. Ale jak jej dostat, když potud nikdo ještě nepřišel na ten osamělý ostrov! I dal vyhlásit: kdo koli vítězný meč od královny přinese, že netoliko dostane její ruku, ale že i na trůn po něm bude dosazen. Nikdo se o to nechtěl pokusit, až pak ten pocestný mládenec, jenž nyní byl dvorským střelcem, před krále předstoupil, že pro ten meč půjde, jen aby mu král dal na důkaz nějaké psaní, aby mu královna uvěřila a meč vydala. I podivili se tomu všickni, a král mu dal psaní k dceři své. Po té mládenec odešel do lesa, nic nevěda, že druhý střelec dvorský v patách za ním se loudí. Mládenec udělal se nejprvé srnou a rychle běžel pořád, až přišel na břeh mořský. Tu se proměnil v rybu a ploval prudce mořem, až k tomu ostrovu; tu pak udělal se vranou a vletěl do měděného zámku. V zámku změnil se zase v člověka a podal krásné královně od otce list i prosil, aby mu vítězný meč vydala. Krásně královně zalíbil se pěkný střelec, i tázala se ho‚ kterak se dostal do zámku, neb že potud žádná noha lidská sem nevkročila. I svěřil se jí střelec, že umí říkadla, kterými udělati se může srnou, štikou a vranou. Královna ho prosila, aby se před ní udělal srnou. A když tak učinil a okolo ní skákal, vytrhla mu tajně ze (...)

(......)