Karel Jaromír Erben

VYBRANÉ BÁJE A POVĚSTI NÁRODNÍ JINÝCH VĚTVÍ SLOVANSKÝCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Erbenova předmluva k Slovanské čítance

Vydávaje Čítanku slovanskou, měl jsem dvojí při tom úmysl. Nejprvé totiž chtěl jsem mládeži naší opatřiti příležitost, aby snadným praktickým způsobem mohla se poněkud seznámiti se všemi podstatnýrni různostmi v jazyku i v písmu velikého národa slovanského, jenž v nesmírném prostranství zemí rozličných, od hor bavorských až za Urál a od Athosu až k Severnímu moři ledovému, pod rozličnými vládami obývaje, nyní okolo 80 milionů duší počítá.

Národ tento dělí se vůbec:

A) Položením svým ve Slovanstvo

   východní,

   jižní a

   západní.

B) Jazykem, dle rozvržení Šafaříkova, v řeč šesteru:

   a) ruskou s trojím nářečím: velikoruským, maloruským a běloruským;

   b) bulharskou;

   c) illyrskou, též s trojím nářečím: srbským, charvatským a korutansko-slovenským;

   d) polskou s podřečím kašubským;

   e) českou s nářečím dvojím: českomoravským a uhersko-slovenským;

   f) srbsko-lužickou s nářečím hornolužickým a dolnolužickým.

Mnohá pak z těchto nářečí rozcházejí se opět v rozličná podřečí a dále v nepřehledné množství různořečí.

Které pole i které znaky má každá ta řeč i to každé nářečí a podřečí, ano i mnohá různořečí, oznamuje šíře P. J. Šafaříkův Slovanský Národopis (v Praze 1842), dílo v tom spůsobu potud jediné a nepřekonané. Kdoby pak se chtěl důkladně poučiti zvláště o nářečích a různořečích jazyka česko-slovenského, kolikero jich jest, které zvláštnosti v sobě chovají a čím se od sebe rozeznávají, výborně jemu poslouží A. V. Šemberův pilný spis: Základové dialektologie československé (ve Vídni 1864).

C) Písmem pak dělí se Slovanstvo na dvě strany, jichž jedna, která v náboženství vyznání řeckého následuje (Rusové, Bulhaři, díl Srbův a Černohorci) užívá písma kyrilského, a druhá (Srbové katoličtí a všickni ostatní Slované) písma latinského.

Za obsah Čítanky své zvolil jsem prostonárodní pohádky a pověsti slovanské, prohlížeje k tomu, že v nich, ač jsou-li z úst lidu právě a bedlivě pojaty, přirozený prostonárodní jazyk slovanský v rozličných jeho svrchu naznačených rozdílech a různostech nejvěrněji se zobrazuje. Ovšem bylo mi se tu potkati s nesnázemi nemalými, proto že mnozí sběratelé pohádek a pověstí národních, jen čtení zábavné v úmyslu majíce, stránky mluvozpytné zanedbávají, a také proto, že některé větve slovanské potud ještě dokonce žádných takových sbírek nemají, aneb aspoň posud žádných tiskem nevydaly. V té příčině díkami zvláštními jsem zavázán mužům některým, v známosti mluvy prostonárodní té které větve slovanské na slovo vzatým, že mi s ochotností neobyčejnou záslužnými pracemi svými v podniknutí mém dobrotivě byli nápomocni, zejména totiž:

   p. prof. Lavrovský v Charkově důležitými výpisky některých starobylých podání ruských ze starých rukopisů i prací svou v jazyku maloruském,

   p. K. Pavlov pracemi bulharskými,

   p. Dr. F. Cenova kašubskými,

   p. vikář M. Horník hornolužickými,

   p. učitel H. Kopf dolnolužickými,

   p. farář (...)

(......)