Karel Jaromír Erben

VYBRANÉ BÁJE A POVĚSTI NÁRODNÍ JINÝCH VĚTVÍ SLOVANSKÝCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

24. Kulihrášek

Byl muž a žena. Jednou šla ta žena pro vodu, a nabravši do konví vody, jde domů. A tu vidí, ano se válí po cestě hrachové zrnko. „Vždyť je to boží dar!“ pomyslila sobě, zdvihla zrnko a snědla. A z toho zrnka obtěžkala a svým časem narodil se jí synáček. A ten synáček rostl ne po letech, nébrž po hodinách, jako pšenné těsto na kvasnicích. I pěstovali a milovali se s ním co nejvíce, a dali jej do školy. Tam naučil se za rok více než jiné děti za tři, čtyři léta, a nebylo, čemu by se byl mohl ještě učiti. Tehdy přišel ze školy domů a řekl: „Nu, tatínku a maminko! dejte odměnu mým učitelům, už mi netřeba do školy choditi; už umím, chvála pánu Bohu, víc než oni.“ Po té šel si na ulici poskočit a našel cvoček i přinesl domů. I řekl otci: „Tu hle máš železo, jdi a dones je kováři, ať mi udělá z něho sedmipudovou palici.“ Otec nic neodpověděl, ale pomyslil sobě: „Pán Bůh mi dal dítě, ale ne takové jako jiným: sotva že jsem je přivedl trochu k rozumu, dělá si ze mne blázna! může-li to býti, aby z cvočku byla sedmipudová palice?“ Otec měl doma hezkou sumu peněz zlatých, stříbrných i papírových, vzal je a jel do města, koupil sedm pudů železa a dal kováři udělat palici. I udělali jemu palici, vážila sedm pudů, a přivezli do domu. Kulihrášek vyšel ze světnice, vzal svou sedmipudovou palici, a tu slyší hřímati i vyhodil ji nad oblaky. Potom šel zase do světnice a řekl: „Mámo, prvé nežli půjdu, povískej mi na hlavě, něco mě štípe, jsemť ještě mladý chlapec...“ Po té zdvihl se matce z klína, vyšel na dvůr a viděl mračna na nebi. I položil se na zem pravým uchem a pak zase vstal a zavolal svého otce: „Táto! pojď sem, poslouchej, jak to šumí a hučí, má palice přichází k zemí.“ I nastavil koleno naproti své palici, palice udeřila ho do kolena a přerazila se v půli. Tu se rozhněval na otce: „Nu, táto! proč jsi mi nedal udělati palice z toho železa, co jsem ti dal? kdybys byl poslechl, nebyla by se přerazila, než jen ohnula! tu hle máš to samo železo, jdi a dej udělati; ale svého nepřidávej nic.“ Kováři vhodili železo do ohně a začali kladivy tlouci a natahovati, i udělali palici sedmipudovou; a ještě zbylo. Kulihrášek vzal svou sedmipudovou palici a vydal se na cestu do světa. Šel, šel a potkal Vernihoru. „Pozdrav pán Bůh, bratře Kulihrášku! kam jdeš?“ A Kulihrášek otázal se ho: „Co jsi ty zač?“ A on mu odpověděl: „Já jsem silný hrdina Vernihora.“ — „Zdali chceš býti mým tovaryšem?“ řekl Kulihrášek. A on na to: „Buď si! chci ti sloužiti.“ I šli spolu dále a potkali silného hrdinu Verniduba. „Pozdrav pán Bůh, bratří!“ — „Pozdrav pán Bůh!“ — „Co jste zač ?“ otázal se Vernidub. — „Kulihrášek a Vermihora.“ — „A kam jdete?“ — „Jdeme tam a tam do města. Drak tam žere lidi, i jdeme ho zabit.“ — „Nechtěli byste mne také s sebou vzíti za tovaryše?“ „Buď si!“ odpověděl Kulihrášek. I přišli do města a ukázali se caři. „Co jste zač?“ — „Jsme silní hrdinové.“ — „Možno-li vám toto město zachrániti? usadil nám se tu drak a hubí mnoho lidí; třeba ho (...)

(......)