Karel Jaromír Erben

VYBRANÉ BÁJE A POVĚSTI NÁRODNÍ JINÝCH VĚTVÍ SLOVANSKÝCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

63. Vašíček

Byl jeden chlapec, sirotek, jmenoval se Vašíček. Šel do světa a přišel do lesa. Tam stála chaloupka, a v té chaloupce nikoho nebylo; ale na stole byla sklenice s vodou a kus chleba. On si sedl za stůl, jedl a pil, ale chleba ani vody neubývalo. Pak si lehl, aby si odpočinul; a když si odpočinul, vstal a šel dál. Šel, šel, a přišel konečně zase do té chaloupky. A tu za stolem ležel dědeček a před ním na stole ta sklenice s vodou a ten kus chleba. „I dědečku!“ řekl Vašíček, „já jsem šel do světa a přišel jsem do tvé chaloupky, a tu jsem se najedl a napil.“ — „Nu, nic nedělá,“ řekl dědeček, „najez a napí se zas.“ A Vašíček najedl se chleba a napil se vody, a zůstal v chaloupce s tím dědečkem; byli tu spolu živi.

Jednou povídá dědečkovi: „Dědečku, mohl bys mne oženiti.“ A dědeček mu dal klíče: „Odevři všecky tři světničky, co mám v zahradě, najdeš tam tři nevěsty. Která se ti nejvíce bude líbiti, tu si vezmi.“ Vašíček vzal klíče a odevřel všecky tři světničky. Jedna ta nevěsta pěkně zpívala, druhá ještě lepší a třetí ještě lepší. I vzal si tu třetí a oženil se s ní. Po některém čase povídá: „Dědečku, dovol, abych se podíval domů k mamince.“ A dědeček mu dovolil.

Přijel se ženou do vsi, odkud byl, a lidé mu řekli: „Vašíčku, tvá maminka válí se v krčmě.“ A Vašíček řekl ženě: „Ty,“ povídá, „počkej tu, já půjdu se podívat, zdali se moje maminka válí v krčmě.“ Šel do krčmy, a žena mu zatím uletěla. „Řekněte mému hloupému muži,“ povídá, „aby mne hledal po tři dni, a tehdy mu se zle povede!“ I pověděli mu lidé: „Žena ti uletěla, a vzkazuje ti, abys ji hledal po tři dni, a tehdy se ti zle povede.“ I vrátil se k dědečkovi a vypravoval, co se mu přihodilo; a dědeček dal mu koně: „Vsedni naň,“ povídá, „ale nepobízej ho, ať sám jde, kam chce!“ Vašíček vsedl na koně a kůň ho dovezl do lesa a tu zůstal státi. Vašíček slezl s koně a dal se do pláče. Letěla vrána: „Krá, krá! co pláčeš, Vašíčku?“ — „Jak pak nemám plakat? žena mi ušla, a poručila mi, abych ji (...)

(......)