Karel Jaromír Erben

VYBRANÉ BÁJE A POVĚSTI NÁRODNÍ JINÝCH VĚTVÍ SLOVANSKÝCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

89. Stojša a Mladen

Byl jeden cař a měl tři dcery, i choval je neustále skrytě, a nikdy nevyšly ven. A když už dospěly ke vdaní, pustil je otec poprvé v kolo. Ale jak mile přišly do kola, strhl se nějaký vichr a všecky tři odnesl. Cař se ulekl, vida, že zmizely, i hned poslal sluhy na vše strany jich hledat, a když sluhové se vrátili, pravíce, že jich nikde najíti nemohli, tehdy cař se rozstonal a žalostí zemřel. I zůstala po něm vdova cařice a byla sama druhá, a když přišel čas, dostala synáčka, říkali mu Stojša. Když Stojša povyrostl, stal se hrdinou, že málo bylo takových. A když mu bylo osmnáct let, otázal se matky své: „Pověz mi, matko, pro Bůh, zdali’s neměla více dětí nežli mne?“ A ona si vzdechla i dala se do pláče, ale nesměla mu povědíti, že měla tři dcery a že se ztratily; neb se bála, žeby jich šel po světě hledat a žeby tak i snad jeho ztratila. Ale on vida, ana matka pláče, dotíral ještě více i začal ji zaklínati, aby mu pověděla, co je. Tehdy mu matka všecko zevrub vypravila, jak měla tři dcery jako tři růže, a jak se ztratily, a jak jsou jich všude hledali, ale nenašli. Tehdy Stojša, slyše to, řekl matce: „Neplač matko! nyní půjdu já jich hledat.“ Tu matka udeřila se rukama v prsa, řkouc: „Běda mně ubohé! nyní snad o syna přijdu!“ I začala mu to vymlouvati a jeho prositi, aby nechodil, že už to dávno bylo a Bůh ví, jsou-li ještě živy. Ale on nedal si toho vymluviti a řekl: „Pověz mi, když byl můj otec cařem, kde je jeho zbraň, kterou nosíval, a kde je kůň, na kterém jezdíval?“ Matka vidouc, že se Stojša odbyti nedá, řekla mu, že otec jeho, maje takovou žalost, pustil koně na kobylí pole a zbraň že hodil na půdu. Stojša našel hned na půdě zbraň celou zaprášenou i rezovatou, ale pěkně ji očistil i leskla se jako nová; potom šel na kobylí pole a našel otcova koně, dovedl ho domů do konírny a začal jej krmiti a hřebelcovati, tak že se kůň za měsíc spravil jako pták, a bylť i bez toho křídlatý a drakovitý. Když pak se Stojša už na cestu připravil, řekl matce: „Máš-li, matko, nějaké znamení od mých sester, abych to vzal s sebou: dá-li Bůh, když bych je našel, aby mi věřily, že jsem jich bratr?“ Matka mu plačíc odpověděla: „Jsou tu, milé dítě, tři šátky, které ony samy svýma rukama vyšily.“ I přinesla mu je a dala. Tehdy cařovic políbil matce ruku, vsedl na koně a jel do světa hledat svých sester. Když dlouho tak po světě jezdil, přijel jedenkrát k nějakému velikému městu. Před tím městem byla kašna, z které celé město nosilo vodu. Když Stojša k té kašně přišel, napil se vody a lehl si trochu do chládku, aby si odpočinul, a přikryl si obličej tím jedním šátkem, aby ho mouchy neštípaly. V tom přišla jedna paní pro vodu i spatřila Stojšu podlé kašny v chládku. A vidouc jej i šátek, zavzdechla sobě, a vodu točíc neustále hleděla na něj, a i když natočila, nikterak se nemohla odtud odtrhnouti, ale pořád na něj hleděla. Stojša to zpozoroval i zeptal se jí: „Co je, milá ženo, proč na mě tak hledíš? zdali’s neviděla dávno (...)

(......)