Karel Jaromír Erben

Erben se narodil 7. listopadu 1811 v městečku Miletín ležícím východně od Jičína jako syn obuvnického mistra Jana Erbana a jeho ženy Anny, rozené Žábové. Erbenova matka často churavěla a vratké zdraví po ní zdědil i syn Karel, který byl od dětství náchylný k souchotinám. Protože sedm z devíti dětí Anny Erbanové zemřelo většinou brzy po narození, dožil se dospělého věku jen Karel a jeho o pět let mladší sestra Josefka.

Karel projevoval už od počátku nadání pro hudbu. Naučil se hrát na klavír a později dokonce dával hodiny v zámožnějších rodinách. Jeho matka si přála, aby byl učitelem. Její sen se však nikdy neuskutečnil, protože se Karel stranil vystupování na veřejnosti, měl slabý hlas a nadto se při řeči zajíkal. Nejdříve navštěvoval tzv. normální školu v Hradci Králové a od 14 let hradecké gymnázium. Když se vrátil do rodného Miletína, ujali se ho nečekaně vrchnostenští úředníci ze zámku a dali chudému studentu menší obnos na cestu do Prahy, aby tam mohl studovat. V hlavním městě se Erben podobně jako v Hradci Králové potýkal s bídou a vyučoval proto soukromě hudbě, aby si alespoň trochu přivydělal. Nejprve absolvoval jako všichni tehdejší vysokoškoláci dva ročníky filosofie, aby si pak vybral odbornou čtyřletou fakultu; v Erbenově případě to byla fakulta právnická. V druhém ročníku studií na právnické fakultě poslouchal přednášky o diplomatice a heraldice, které měly velký význam pro jeho budoucí badatelskou činnost. Jako školený právník získal odborné vědomosti, které později uplatnil jako spolutvůrce české právní terminologie. Shon za nejnutnějším výdělkem a současně studijní vytíženost se podepsaly na jeho zdraví, když v roce 1835 dostal prudké chrlení krve a musel proto na několik týdnů opustit Prahu, aby se v Miletíně trochu zotavil.

Po dokončení studia práv vstoupil šestadvacetiletý Erben roku 1837 ke kriminálnímu soudu v Praze jako bezplatný kancelářský praktikant. Počátkem března 1839 přešel k fiskálnímu úřadu s titulem konceptního praktikanta, opět bez platu. Kancelářská práce Erbena nijak netěšila a tak počátkem roku 1843 vystoupil ze státní služby. Rok před tím se Erben oženil s Betynkou Mečířovou a v letech 1844 a 1846 se mu narodily dcery Blažena a Ladislava.

Velký význam pro něj měla spolupráce s Františkem Palackým František Palacký
[14.6.1798-26.5.1876] - , s kterým se seznámil už na právnické fakultě a pro kterého tehdy spolu s Karlem Havlíkem, bývalým žákem Josefa Jungmanna opisoval důležitý pramen k Palackého František Palacký
[14.6.1798-26.5.1876] - Dějinám - čtyřsvazkovou Historii církevní Pavla Skály ze Zhoře. Na popud Palackého František Palacký
[14.6.1798-26.5.1876] - byli roku 1842 Erben a Václav Vladivoj Tomek, bývalý vychovatel v Palackého František Palacký
[14.6.1798-26.5.1876] - rodině, pověřeni shromážděním materiálu pro dějiny stavů. Na tomto úkolu měli pracovat 6 let s platem 300 zlatých ročně. Za pečlivé shromažďování archivního materiálu byl Erben roku 1846 jmenován asistentem Vlasteneckého musea.

Dosti komplikovaně se vyvíjel Erbenův vztah k Rusku, ruské literatuře a vědě. Počátkem 30. let jako stoupenec Máchova romantického okruhu sympatizoval s polským bojem za svobodu, uvědomoval si, jak citlivé jsou vzájemné vztahy mezi Poláky, Ukrajinci a Rusy. Ve své první satirické próze Dobrodružství cestujících z roku 1834 dokonce zaútočil proti Čelakovskému - autoru Ohlasů písní ruských. Stále větší vliv však na něj měla ruská věda, která tehdy podporovala etnografii a sběratelské úsilí. Erbenovo dřívější protiruské zaujetí tak postupně ustoupilo rostoucímu zájmu o ruskou odbornou literaturu a lidovou slovesnost v širším slovanském rámci.

Významnou úlohu sehrál Erben za revoluce v roce 1848: 10. dubna 1848 byl zvolen, v té době již člen Matice české, mimořádný člen Královské české společnosti nauk a člen Archeologického sboru Národního musea, do stočlenného Národního výboru, který vznikl z původního Svatováclavského výboru na shromáždění lidu ve Svatováclavských lázních. Koncem dubna 1848 byl jako člen Slovanského sjezdu v Praze jmenován pokladníkem výboru. Spolupodepsal sjezdové svolávací provolání mezi dvaceti nejvýznačnějšími českými, slovenskými, polskými a jihoslovanskými prominenty. V provolání se zdůrazňovalo, že se dorozumívají a sjednocují všechny evropské národy. Připomínala se tu jednota Rakouska jako záruka národní samostatnosti rakouských Slovanů. Erben se však Slovanského sjezdu v Praze nezúčastnil. Koncem května ho totiž pověřil Sjezdový výbor, aby spolu s mladým spisovatelem Vilémem Dušanem Lamblem, později vynikajícím patologem, zastupoval český národ na slavnostech v Záhřebu. Erbenovi se tak splnil dávný sen podívat se do tohoto města. V Záhřebu se zdržel déle než dva týdny. Jménem Čechů pozdravil charvátského bána Jelačiče a blahopřál mu k nově nabyté hodnosti. Zároveň si ale všiml, jak se přiostřují vzájemné vztahy mezi Charváty a Maďary.

Zatímco se Lambl v Záhřebu ještě zdržel, vydal se Erben na cestu domů. Dostal zde nabídku, aby se ujal redakce Pražských novin a funkce úředního překladatele při guberniu. Přesto, že neměl na novinářskou práci vůbec chuť, nakonec souhlasil. Plat, který totiž dostával šest let z pověření šlechtických členů Národního musea na studium venkovských archivů, měl roku 1848 končit. Pražské noviny vedl necelých 8 měsíců - od 20. července 1848 do března 1849. Tím, že se v první čtvrtině roku 1849 vzdal redakce Pražských novin, oslabila se jeho existenční základna.

Od září 1848 do poloviny února 1849 si přivydělával při místodržitelství přek lady důležitějších zákonů a nařízení. Jednalo se nejisté místo, a proto si Erben podal žádost o provizorní stolici češtiny při stavovské reálce v Praze. Novou organizací středních škol z plánovaného místa sešlo a Erbena provázela nejistá budoucnost po více než dva roky (1848 - 1851). Tu mu ještě ztrpčovala bolest nad smrtí syna Jaromíra v březnu 1849.

V letech 1849 - 1850 působil Erben jako člen terminologické komise, která připravovala překlad říšského zákoníku do jazyků všech národů Rakouska.

Roku 1850 se mu narodila třetí dcera Bohuslava. V témže roce jmenoval výbor Národního musea Erbena sekretářem s platem 400 zlatých ročně; ze stavovské pokladny dostával od Palackého František Palacký
[14.6.1798-26.5.1876] - dočasně ještě 400 zlatých.

Významnou událostí byla pro Erbena jeho volba za archiváře města Prahy, Erben položil základy k vybudování městského archivu a vytvořil systém, jakým se měly třídit archiválie. Erbenova archivářská práce bude podrobněji rozvedena v kapitole K. J. Erben archivářem města Prahy.

Těžkou ránu znamenalo pro Erbena úmrtí jeho manželky 20. srpna 1857. O rok později se jako sedmačtyřicetiletý na naléhání příbuzných rozhodl, že se znovu ožení. Svatbu slavil uprostřed února 1859 se čtyřiadvacetiletou Žofií Mastnou, dcerou kupce z Lomnice n. Popelkou.

V 60. letech trápily Erbena stále více souchotiny, které měl od dětství. K tomu se ještě přidala bolest nad ztrátou dvou dětí z druhého manželství - Vladimíra a Marie. V únoru 1868 byl za svou badatelskou práci v oblasti české a slovanské lidové poezie zvolen členem Imperátorské společnosti milovníků přírodovědy, antropologie a národopisu při moskevské univerzitě, poté co byl v říjnu 1867 vyznamenán rytířským křížem Danilova řádu třetího stupně od černohorského knížete Nikoly.

Vzhledem k slabé tělesné konstituci a pracovnímu vypětí - práce v archivu, činnost překladatelská, ediční, sběratelská a umělecká - se Erbenův zdravotní stav znovu zhoršil. Zemřel 21. listopadu 1870 a ještě o tři dny později se mu dostalo dalšího ocenění: 24. listopadu byl zvolen za čestného člena Jihoslovanské akademie věd a umění v Záhřebu.