Ezop

EZOPOVY BAJKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O vlku a o lišce

Mnoho těch jest, kteříž prvé mistři býti než učedlníci chtějí, a prvé jiné učiti, než se sami naučili. Ti, když se o jednání moudrých lidí pokusí, aby je konati měli, obyčejně u velikou hanbu i škodu upadají.

O tom tato fabule oznamuje.

Liška šla k vlku, proseci ho, aby jejího syna v svaté vodě zmyl, a skrze to aby jeho duchovním otcem aneb kmotrem byl. Vlk řekl, že to rád chce učiniti. Jakž se pak to stalo, dali tomu dítěti jméno Benediktulus. Po několika měsících přišel vlk k lišce a dí k ní: "Medle, kmotra, prosím tebe, daj mi toho mého syna na některý čas, ať ho naučím svému umění, kterak by se snadně živiti i také lehce mohl, a to mu okáži, což by mu najpotřebnějšího a najužitečnejšího býti mohlo. A přesto ty máš dosti jiných dětí, kteréž s velikou prací musíš živiti." Liška řekla k vlku: "Pane kmotře, můžeš učiniti, jakžť se líbí, a z toho já tobě velice děkuji, že ty se o mé dobré i dětí mých staráš."

I vzal vlk syna duchovního svého s sebou, a v noci šel do chlévův, hledaje, zda by co ulovíti mohl. Ale když míti nic nemohl, bral se ráno na vysoký vrch, kterýž byl nad vsí, s kteréhož všecko do vsí viděti mohl, i řekl k Benediktulovi, synu svému: "Já jsem dnes při ovčincích byl, a nic nezpůsobiv, velmi jsem ustal; nyní já chvilku poležím, a ty hleď a nespi, pozor maje, když se dobytek na pole požene, tehdáž mne zbudíš, zda bychom pochytiti co mohli." A když vlk spal, zavolal na něj Benediktulus dobře před svítáním, řka.- "Pane, pane!" Vlk vece: "Co chceš, synáčku Benediktule?" Dí Benediktulus: "Opravdu, již svině jdou na pastvu." Vlk vece: "Já nestojím kusa o svině, neb jsou plné uhrů, a když je koli jím, teda mi vdycky trhání v břiše dělají a střevní dnu bouří, a někdy mi v hrdle přesedají." Na svítání opět volal Benediktulus: "Pane, pane!" Vlk vece: "Co mi chceš?" Benediktulus.- "Již volové a krávy jdou na pastvu." Vlk řekl: "Nedbám také na ty, neb velmi silné a udatné psy mají; kdyžkoli mě uhlédají, vdycky mne chtějí zamordovati. K tomu sedláci mají pastýře, kteříž moji nepřátelé jsou, a jakž mne rychle uhlédají, ihned náhle po mně křičí." Po třetí opět volal Benediktulus: "Pane, pane!" Vlk vece: "Co chceš, můj synu?'' Benediktulus: "Již koně vedou na pastvu." Dí k němu vlk: "Hlediž pilně, kam je poženou!" Benediktulus vece: "Vidím, že je na louku ženou nedaleko od lesa, na kteréž mnoho stromoví a dříví stojí." I vstav vlk, šel do toho lesa tejně a mlče, aby od žádného vidín nebyl, až právě do křoví mezi herky přišel. I chytiv jednoho dobře tučného koně za chřípě, hned jej porazil a umořil. Toho se vlk až do sytosti najedl i s synem svým Benediktulem.

Potom hned Benediktulus šel k vlku a dí k němu: "Pane, chceš-liž mi co ještě rozkázati? Neb již chci zase domů k mateři své, a již tak mnoho toho znám a umím, že mi se není potřebí více učiti. Také již dále nepotřebuji žádného mistra." Vlk řekl: "Jáť bych tobě ještě, jakž bych mohl, jíti preč nedal." Benediktulus vece: "Já nakrátce nezůstanu." (...)

(......)