F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

VELKÝ GATSBY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola III

Do letních nocí zaznívala z domu mého souseda hudba. V jeho modrých zahradách přecházeli muži a děvčata a pohybovali se jako noční motýli mezi šepotem, šampaňským a hvězdami. Za odpoledního přílivu jsem se díval, jak jeho hosté skáčou z věže jeho přístaviště nebo jak se sluní na horkém písku jeho pláže, a jeho dva motorové čluny, vlekoucí vodopádem pěny akvaplány, rozrážejí přitom vody Průlivu. O víkendu se z jeho rolls-royce stal autobus, který vozil společnost do města a zpátky od devíti ráno dlouho přes půlnoc, zatímco jeho stejšn uháněl jako čilý žlutý brouk ke každému vlaku. A v pondělí se pak osm sluhů, zahrnuje v to i zahradníka najatého mimořádně navíc, lopotilo celý den s mopy, rýžáky, kladivy a zahradnickými nůžkami, aby uvedli do pořádku spoušť předešlé noci.

Každý pátek přišlo od ovocnáře z New Yorku pět košů pomerančů a citrónů – každé pondělí tytéž pomeranče a citróny opouštěly jeho zadní vchod, proměněny v pyramidu dutých polokoulí. V kuchyni byl stroj, který za půl hodiny vytlačil šťávu ze dvou set pomerančů, jestliže číšník dvěstěkrát zmáčkl palcem malý knoflík.

Alespoň jednou za čtrnáct dní přijel štáb dodavatelů s několika sty stop plátna a barevnými světly v dostatečném počtu, aby z Gatsbyho ohromné zahrady udělali vánoční stromek. Okořeněné pečené šunky na bufetových stolech, ozdobených lesknoucími se předkrmy, se tísnily mezi saláty upravenými do harlekýnských vzorů, pirožkami a krůtami, očarovanými do tmavozlata. V hlavní hale stál bar s obrubou z pravé mosazi, vybavený džinem, lihovinami a žaludečními likéry, tak dávno zapomenutými, že většina dámských hostí byla příliš mladá, aby mohla jeden od druhého rozpoznat.

V sedm hodin přijela hudba, žádný pětičlenný soubůrek, ale orchestr plný hobojů, trombónů, saxofonů, viol, kornetů, pikol a bubnů malých i velkých. Poslední plavci už přišli z pláže a oblékají se nahoře; auta z New Yorku jsou zaparkována po pěti hluboko do vozovky a haly, salóny a verandy už křiklavě svítí základními barvami a vlasy ostříhanými podle nových podivných fazón a závoji, o jakých se Kastilii ani nesnilo. Bar je v plném provozu a nepřetržitý proud koktajlů proniká ven do zahrady, a potom ožívá vzduch štěbetáním, smíchem, náhodnými narážkami, představováním, na něž se ihned zapomíná, a nadšenými shledáními žen, které se jakživy podle jména neznaly.

Světla září jasněji a jasněji, jak se země odklání od slunce, orchestr právě hraje žlutou koktajlovou hudbu a opera hlasů moduluje do vyšší tóniny. Smích je každou minutou přirozenější, rozlévá se hýřivě kolem, vytryskne po každém veselém slově. Skupiny se mění rychleji, nadýmají se nově příchozími, jedním dechem se rozplývají a vytvářejí; a už jsou tu přelétavci, sebevědomé dívky, které se proplétají sem a tam mezi obtloustlejšími a stálejšími hosty, stávají se na vypjatý, radostný okamžik středem skupinky, a potom, vzrušeny svým triumfem, klouzají dál v moři přelévajících se tváří, hlasů a barev pod stále se měnícím (...)

(......)