F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA III
—
ZTRÁTY
1925

Kapitola 1

Dick zabočil do spojovacího zákopu a kráčel dál po prkně, které leželo přes bláto. Došel k periskopu, chvíli se jím díval, potom vylezl na střelecký stupeň a zahleděl se přes násep. Před ním ležel pod špinavým nebem Beaumont-Hamel; po jeho levici tragicky proslulý kopec Thiepval. Dick si je prohlížel dalekohledem a hrdlo se mu stáhlo smutkem.

Šel zákopem dál a zjistil, že na něho ostatní čekají u nejbližšího spojovacího zákopu. Překypoval vzrušením a chtěl je na ně přenést. Chtěl, aby to pochopili, ačkoliv u bojové jednotky sloužil vlastně Abe North a on ne.

„Každá stopa téhle půdy stála tenkrát v létě dvacet životů,“ řekl Rosemary. Pohlédla poslušně na dost holou zelenou planinu, posetou šestiletými zákrsky. Kdyby Dick dodal, že jsou právě pod palbou šrapnelů, to odpoledne by mu byla uvěřila. Její láska dosáhla takové intenzity, že konečně začínala být nešťastná, zoufalá. Nevěděla, co má dělat – chtěla mluvit s maminkou.

„Od té doby umřela už spousta lidí a my všichni brzy taky umřeme,“ utěšoval je Abe.

Rosemary napjatě čekala, až bude Dick pokračovat.

„Podívejte se na ten potok – za dvě minuty bychom tam došli. Angličanům to trvalo měsíc – celé impérium se tu pomalu sunulo, vpředu umíralo a vzadu tlačilo kupředu ty v prvních řadách vpřed. A jiné se velmi pomalu sunulo dozadu, každý den o pár centimetrů, a nechávalo za sebou mrtvé jako miliony zakrvácených hadrů. Tohle už žádný Evropan nebude za života téhle generace opakovat.“

„Ale vždyť v Turecku sotva přestali,“ řekl Abe. „A v Maroku –“

„To je něco jiného. Tahle západní fronta by se už opakovat nedala, ne na dlouho. Mladí si myslí, že by to dokázali, ale nedokázali by nic. Mohli by znovu vybojovat první bitvu na Marně, ale ne tohle. Tady to vyžadovalo náboženství a léta hojnosti a nesmírné jistoty a přesně definované vztahy, jaké existovaly mezi třídami. Rusové a Italové nebyli na téhle frontě k ničemu. Člověk musel mít duši plnou pocitů, které sahaly dále do minulosti, než si pamatoval. Musel pamatovat Vánoce a pohlednice s korunním princem a jeho snoubenkou a kavárničky ve Valence a pivnice Unter den Linden a svatby na radnici a výlety na derby a dědečkovy licousy.“

„Takovou bitvu vynalezl generál Grand v pětašedesátém u Petersburgu.“

„Ne – ten vynalezl jenom jatky ve velkém. Takovouhle bitvu vynalezl Lewis Carroll a Jules Verne a ten, co napsal Undine, a venkovští děkanové, kteří hrají kuželky pod kaštany, kmotři v Marseilles a dívky svedené v postranních uličkách ve Württemberku a ve Vestfálsku. Tohle byla bitva z lásky – vyplýtvalo se na ni celé století středostavovské lásky. Tohle byla poslední bitva z lásky.“

„Nechceš snad dát tu bitvu do referátu D. H. Lawrenceovi?“ zeptal se Abe.

„Celý můj krásný, milý, bezpečný svět se tady sesypal v uragánu vysoce výbušné lásky,“ truchlil Dick dál. „Není to tak, Rosemary?“

„Nevím,“ odpověděla s vážným obličejem. „Všechno víte vy.“

Omeškali se za ostatními. Najednou se (...)

(......)