F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 4

Procitla vystřízlivělá a s pocitem hanby. Pohled na vlastní krásu v zrcadle jí nedodal jistoty, jenom probudil včerejší bolest; a dopis, který jí přinesla maminka – od chlapce, jenž ji loni na podzim vzal na yaleskou kolejní tancovačku a oznamoval, že je teď v Paříži jí nepomohl, to všechno jí připadalo hrozně vzdálené. Vynořila se z pokoje, aby čelila kruté zkoušce setkání s Diverovými, dvojnásob obtížena strastí. Ale když se setkaly, skryla ji pláštíkem stejně nepromokavým, jaký měla Nicole, a absolvovaly spolu celou řadu pochůzek. Nicméně bylo utěšující, když Nicole na adresu roztržité prodavačky poznamenala: „Většina lidí si myslí, že k nim každý chová daleko intenzivnější city, než to ve skutečnosti je – myslí si, že názory ostatních, pokud jde o ně, přecházejí z extrému do extrému, od lásky k nenávisti.“ V expanzivní náladě, jakou měla včera, byla by taková poznámka vzbudila v Rosemary odpor. Dnes, kdy toužila co nejvíce bagatelizovat, co se stalo, ji dychtivě uvítala. Obdivovala se Nicole pro její krásu a moudrost a poprvé v životě žárlila. Než odjely z Gaussova hotelu, poznamenala maminka tím ledabylým tónem, do něhož, jak Rosemary věděla, halila vždycky své nejvýznamnější názory, že Nicole je velká krasavice, což jasně naznačovalo, že Rosemary není. To Rosemary nevadilo. Teprve nedávno připustili, aby se dozvěděla, že je aspoň pohledná; takže její půvab jí nepřipadal jako vrozená vlastnost, ale jako něco získaného dodatečně, jako třeba že se naučila francouzsky. V taxíku si však prohlížela Nicole a porovnávala se s ní. Nicolino krásné tělo, něžná ústa, někdy sevřená, někdy dychtivě pootevřená světu vstříc, to všechno byl dobrý předpoklad pro romantickou lásku. Nicole byla krasavice jako mladé děvče a bude krasavice i později, až se jí kůže napne přes vysoké lícní kosti. Má k tomu nezbytné základní uzpůsobení. Byla to kdysi bělostná saská blondýnka, ale teď, když jí vlasy ztmavly, byla krásnější, než když se ještě podobaly obláčku a byly krásnější než ona sama.

„Tady jsme bydlely.“ Rosemary náhle ukázala na budovu v rue des Saints-Peres.

„To je zvláštní. Protože když mně bylo dvanáct, byly jsme jednou s maminkou a s Baby přes zimu tamhle,“ a ukázala na hotel právě naproti přes ulici. Obě ošumělá průčelí na ně zírala jako šedivé ozvěny dívčích let. „Tenkrát jsme si právě postavili dům v Lake Forest a šetřili jsme,“ pokračovala Nicole. „Aspoň Baby a já a vychovatelka jsme šetřily a maminka cestovala.“

„My jsme také šetřily,“ řekla Rosemary a uvědomila si, že to slovo má pro každou z nich jiný význam.

„Maminka o tom vždycky mluvila velmi opatrně jako o malém hotelu –“ Nicole se prudce zasmála svým magnetickým smíchem „– totiž místo aby říkala ‚laciný‘ hotel. Když se nás někteří naši nafoukaní přátelé ptali na adresu, nikdy jsme neříkaly: ‚Bydlíme v ošumělé díře v apačské čtvrti a jsme rády, že tam máme tekoucí vodu‘ – říkaly jsme pokaždé: ‚Bydlíme v jednom malém hotýlku.‘ Jako kdyby pro nás všechny velké (...)

(......)