F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 7

Abe odjel v jedenáct hodin z Gare Saint-Lazare – stál sám pod špinavou skleněnou kupolí, která tu zbyla ze sedmdesátých let, z éry Křišťálového paláce; ruce bezvýrazně šedivé, jaké mohou být jenom po čtyřiadvaceti hodinách bdění, měl v kapsách kabátu, aby zakryl, že se mu třesou prsty. Sundal klobouk a bylo jasně vidět, že si sčesal dozadu jenom horní vrstvu vlasů; spodnější vrstvy trčely rezolutně na všechny strany. Stěží by v něm někdo poznal muže, který před čtrnácti dny plaval na Gaussově pláži.

Přišel příliš brzo; rozhlížel se vlevo vpravo, ale jen očima; k tomu, aby pohnul jinou částí těla, by potřeboval nervové síly, které nyní neovládal. Kolem něho projížděla zavazadla, která vypadala jako nová; temné postavičky budoucích pasažérů volaly „Heej-aaj!“ pronikavými temnými hlasy.

V okamžiku, kdy se pustil do úvahy, zda má nebo nemá čas něčeho se napít v bufetu, a začal listovat v provlhlém svazku tisícifrankových bankovek v kapse, zastavil se jeden hrot jeho kyvadlového pohledu na přízraku Nicole nahoře na schodišti. Zadíval se na ni – její výraz byl výmluvný, jak tomu bývá u lidí, na které někdo čeká, ale oni ho sami nevidí. Mračila se, myslela na děti, ne že by je s hrdostí sledovala zrakem, spíš je pouze s živočišným instinktem počítala – jako kočka, která tlapkou kontroluje koťata.

Sotva spatřila Aba, výraz tohoto rozpoložení se jí vytratil z obličeje; záře ranní oblohy byla smutná a Abe, pod očima temné kruhy, které prosvítaly zarudlým opálením, se proměnil v truchlivou postavičku. Posadili se na lavici.

„Přišla jsem, protože jste chtěl,“ řekla Nicole jako v sebeobraně. Zdálo se, že Abe zapomněl, proč chtěl, a Nicole docela stačilo dívat se na kolemjdoucí pasažéry.

„Tahleta bude královna krásy na vaší lodi – ta, co se s ní přišla rozloučit ta spousta mužů – chápete, proč si koupila takové šaty?“ Nicole mluvila rychleji a rychleji. „Chápete, proč by si je nikdo jiný nekoupil, jenom taková královna krásy na cestu kolem světa? Chápete to? Ne? Probuďte se! To jsou přece šaty, které mluví – tak parádní materiál mluví a cestou kolem světa bude někdo určitě tak osamělý, že si to bude chtít poslechnout.“

Poslední slova jako by spolkla; mluvila proti svému zvyku už příliš mnoho; a na jejím vážném obličeji Abe skoro ani nepoznal, že vůbec promluvila. Namáhavě se narovnal, aby to vypadalo, že stojí, ačkoli vlastně seděl.

„Když jste mě tenkrát odpoledne vzali na ten legrační ples – víte, v St. Genevieve –“ začal.

„Pamatuji se. To byla legrace, že?“

„Pro mě ne. Když jsem vás tenkrát viděl, tak to pro mě legrace nebyla. Mám vás obou po krk, ale není to vidět, protože vy mátě ještě víc po krk mě – víte, jak to myslím. Kdybych byl schopen ještě nějakého nadšení, vydal bych se hledat nové lidi.“

Nicoliny sametové rukavice jako by se zježily, když mu to vrátila:

„Mám dojem, že nemá smysl být nepříjemný, Abe. Stejně to nemyslíte vážně. Nedovedu pochopit, proč se tak vzdáváte.“

Abe uvažoval, snažil se ze (...)

(......)