F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 4

„Chci odtud,“ řekl Franzovi. „Asi na měsíc nebo tak nějak, na jak nejdéle budu moct.“

„Proč ne, Dicku? Na tom jsme se přece původně dohodli – zůstat jsi tu chtěl ty sám. Kdybyste s Nicole –“

„Nechci odjet s Nicole. Chci odjet sám. Ten poslední malér mi dal zabrat – když se za den zmůžu na dvě hodiny spánku, je to jeden z Zwingliho zázraků.“

„Toužíš prostě po abstinenci, že?“

„Toužím po abstinenci. Podívej se: když pojedu do Berlína na psychiatrický kongres, dokážeš ji uklidnit? Tři měsíce byla celkem v pořádku a svou ošetřovatelku má ráda. Panebože, ty jsi jediný člověk na světě, od kterého tohle mohu žádat.“

Franz zachrochtal a ponořil se v úvahu, zda je mu opravdu možno důvěřovat, že bude mít vždycky na mysli zájem svého partnera.

Příští týden dojel Dick na curyšské letiště a nastoupil do velikého letadla na Mnichov. Když se letadlo s řevem vzneslo k modré obloze, měl pocit, že vůbec nic necítí, a uvědomil si, jak je unavený. Nepozorovaně se ho zmocnil nesmírný, vemlouvavý klid, a Dick přenechal nemoc nemocným, hluk motorům a směr pilotovi. Neměl v úmyslu zúčastnit se ani jediného zasedání kongresu – dovedl si to dobře představit, nové studie Bleulerovy a staršího Forela, které může daleko lépe strávit doma, referát toho Američana, jenž léčí dementii praecox tím, že pacientům vytrhává zuby nebo jim kauterizuje mandle, polovýsměšnou úctu, s jakou se tenhle nápad setká jenom proto, že Amerika je tak bohatá a mocná země. A ostatní americké delegáty – zrzavého Schwartze s obličejem svatého, který s tak nekonečnou trpělivostí balancuje mezi dvěma světy, a tucet módních psychiatrů s tvářemi šibeničníků, kteří přijedou zčásti proto, aby získali ještě zvučnější jména a přiblížili se tak ještě víc na dosah šťavnatým plodům kriminální praxe, a zčásti proto, aby zvládli nové učené triky, jimiž by obohatili repertoár svého řemesla a přispěli k nekonečnému zmatku všech hodnot. Budou tam cyničtí Románi a někdo od Freudů z Vídně. Vynikat mezi nimi bude veliký Jung, jemný, nadaný nadlidskou energií, přecházející z pralesů antropologie k neurózám školáků. Kongres bude mít napřed americký, formalitami a ceremoniálem téměř rotariánský ráz, potom převládne kompaktnější evropská vitalita, až nakonec Američané vynesou svůj trumf: ohlásí obrovité nadace a stipendia, nová velká sanatoria a vědecké ústavy, a před jejich čísly Evropané zblednou a zbojácní. Ale on tam nebude a neuvidí to.

Přeletěli těsně nad Vorarlberskými Alpami a Dick pozoroval vesničky a prožíval pastorální pohodu. Vždycky jich bylo v dohledu (...)

(......)