F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 5

Nicole přistoupila k oknu a naklonila se přes římsu, aby se podívala, proč se hádka na terase stále stupňuje. Dubnové slunce růžově osvětlovalo svatou tvář kuchařky Augustiny a modře se odráželo o řeznický nůž, s nímž opile mávala. Byla u nich od té doby, co se v únoru vrátili do vily Diana.

Roleta překážela Nicole v rozhledu, a tak z Dicka viděla jen hlavu a ruku, v níž svíral jednu ze svých těžkých vycházkových holí s bronzovou rukojetí. Nůž a hůl, které si vzájemně vyhrožovaly, byly jako trojzubec a krátký mečík v gladiátorském souboji. Nejdřív k ní dolehla Dickova slova:

„– nevadí, kolik vypijete vína v kuchyni, ale když zjistím, že se pustíte do láhve chablis mouton –“

„Voni mi budou něco vykládat o pití!“ křičela Augustina a blýskala svou šavlí. „Voni pijou – furt!“

Nicole zavolala přes roletu: „Co se děje, Dicku?“ a on jí odpověděl anglicky.

„Tahle stará fešanda nám chodila na značková vína. Dávám jí výpověď. Aspoň se snažím.“

„Panebože! Jen ať ti nic neudělá s tím nožem.“

Augustina zahrozila nožem vzhůru na Nicole. Její stará ústa vypadala jako dvě napůl srostlé třešničky.

„Ráda bych jim řekla, madam, že kdyby věděli, že jejich pán vypije v té své bastide asi tolik jako nádeník –“

„Zavřete pusu a vypadněte!“ přerušila jí Nicole. „Zavolám četníky.“

„Voni zavolají četníky! To akorát, když já mám u nich bratra! Voni – taková prašivá Američanka!“

Dick zavolal na Nicole anglicky:

„Odveď děti z domu, než to vyřídím.“

„– prašiví Američani, co si k nám přijdou a vypijou nám nejlepší víno,“ vřeštěla Augustina hlasem Komuny.

Dick se zmohl na pevnější tón.

„Koukejte, ať jste odtud! Zaplatím vám, co jsme vám dlužni.“

„To bych řekla, že mi zaplatějí! A to jim povídám –“ přistoupila k němu a zamávala nožem tak divoce, že Dick zvedl hůl, načež Augustina odběhla do kuchyně a vrátila se s nožem na krájení, jemuž na pomoc přibrala ještě sekáček na maso.

Situace nebyla růžová. Augustina byla silná žena a dala by se odzbrojit jen s rizikem, že se jí přitom něco stane – a s rizikem vážných právních komplikací, jež hrozily každému, kdo obtěžuje francouzského občana.

„Zatelefonuj na policejní strážnici.“ Potom řekl Augustině a ukázal na její výzbroj: „To znamená, že půjdete do chládku.“

„Ha ha!“ zasmála se démonicky; nicméně se k němu už dál nepřibližovala. Nicole telefonovala na policii, ale v odpověď uslyšela téměř jen ozvěnu Augustinina smíchu. Slyšela, jak někdo něco bručí a posílá vzkazy dál – potom spojem náhle přerušili.

Vrátila se k oknu a zavolala na Dicka: „Dej jí něco navíc!“

„Kdybych se tak mohl dostat k tomu telefonu!“ Jelikož se to zdálo nemožné, Dick kapituloval. Za padesát franků, které vyrostly na stovku, když Dick podlehl představě, že se jí rychle zbaví, vyklidila Augustina postavení a jako bouřlivými granáty kryla ústup výkřiky „Salaud!“ Odejde teprve, až její synovec přijede pro její zavazadla. Dick obezřele vyčkával v blízkosti kuchyně, slyšel ještě bouchnout zátku od (...)

(......)