Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Když nebyl Charles doma, často vytahovala ze skříně zpod složeného prádla doutníkové pouzdro ze zeleného hedvábí.
Dívala se na ně, otevírala je, a dokonce voněla k podšívce, která byla cítit směsí tabáku a verbény. Komu asi patřila? Vikomtovi.
Třeba to byl dárek od milenky. Někdo jej vyšíval na rámu z palisandrového dřeva a skrýval tu roztomilou věc před všemi pohledy; práce na ní zabrala mnoho hodin a skláněly se nad ní měkké kadeře zamyšlené vyšívačky. Dírkami kanavy vanuly vzdechy lásky; každý steh jehly tu zachytil nějakou naději nebo vzpomínku a všechny ty propletené hedvábné nitky byly výrazem všeobjímající tiché vášně. A jednou ráno si vikomt pouzdro odnesl. O čem asi mluvili, když leželo na široké římse krbu mezi vázami s květinami a rokokovými hodinami? Ona je v Tostes. On je nyní v Paříži, ano, tam! Jaká je asi Paříž? Jaké nádherné jméno! Polohlasně si je pro radost opakovala, znělo jí v uších jako chrámový zvon, plálo jí před očima, zářilo dokonce na etiketách jejích kelímků s krémy.
Probouzela se v noci, když pod jejími okny projížděli ve vozech prodavači ryb zpívající la Marjolaine; naslouchala dunění okovaných kol, která zněla tlumeněji, jakmile vjela na hliněnou cestu za vesnicí, a myslela si:
"Zítra tam budou!"
A sledovala je v myšlenkách, jak jedou do kopce a z kopce, jak míjejí vesnice a ujíždějí po hlavní silnici za svitu hvězd. A kdesi v neurčité dálce bylo vždycky nějaké nejasné místo, kde se její sen rozplýval.
Koupila si plán Paříže a konečkem prstu se na mapě pohybovala po hlavním městě. Chodila po bulvárech, zastavovala se na každém rohu mezi čárami ulic, před bílými čtverci, které představovaly domy. Nakonec cítila v očích únavu, zavírala víčka a ve tmě viděla plameny plynových svítilen, pokroucené větrem, a stupátka kočárů, spouštěná s rachotem před sloupořadím divadel.
Předplatila si ženský časopis Košíček a Sylfidu salónů. Bez vynechání jediné řádky hltala všechny zprávy o divadelních premiérách, dostizích a večírcích, zajímala se o první vystoupení nové zpěvačky, o otevření nového obchodu. Znala poslední módu, adresy dobrých krejčovských salónů, věděla o společenských událostech v Lesíku nebo v Opeře. V románech Eugena Suea studovala popisy bytového zařízení; četla Balzaka a George Sandovou a hledala v nich smyšlené uspokojení osobních tužeb.
Nosila si knihy i ke stolu a otáčela stránky, zatímco Charles jedl a hovořil k ní. Při četbě se jí stále vracela vzpomínka na vikomta. Vytvářela si spojitost mezi ním a fiktivními postavami.
Avšak kruh, jehož byl vikomt středem, se kolem něho postupně rozšiřoval a aureola, která ho zdobila, se z jeho tváře přenesla jinam a ozařovala jiné sny.
Paříž, nesmírnější než oceán, se před Eminým zrakem mihotala ve zlatém lesku. Ale mnohotvárný život, který kypěl v tom hlučném městě, byl rozdělený do částí, roztříděný do jednotlivých obrazů.
Ema z nich viděla jen dva tři a ty jí zakrývaly všechny ostatní - jedině ony pro ni představovaly celé (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky