Jaroslav Foglar

DEVADESÁTKA POKRAČUJE
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

35. První střetnutí

Družinová schůzka poměrně dobře dopadla. Mirek byl rozhodnut, že Joskovi domluví, aby se pořád nebavil jen s Jiřím a aby ponechal Jiřího také trochu družině a jemu.

Nebylo ale zapotřebí tohoto zákroku. Mirek se o to sám nevědomky postaral. Joska a Jiří seděli vedle sebe za stolem naproti Mirkovi. Mirek zavolal ze svého místa na Jiřího, aby mu přišel vysvětlit drobnou hru, kterou přinesl. Jiří tedy vstal, přišel k Mirkovi a usedl vedle něho na prázdné místo. A zde už pak zůstal po celou družinovku - a tak byl Joska od něho oddělen.

Zato o nedělích byli Jiří a Joska nerozlučnou dvojicí. Mirek asi dvakrát Joskovi opatrně nadhodil, aby kamarádil také s jinými hochy v družině i v celé Devadesátce, ne jenom pořád s Jiřím. Takhle že se nikdy s Devadesátkou nesžije!

Joska jen horlivě přikyvoval, ano, ano, ale zůstalo vše při starém.

Alvarezy teď přicházely pravidelně každou neděli a Tapin se ani nesnažil žertem předstírat, že je „dnes zapomněl doma!“

Zato úkoly k nim byly více jak perné. Při každém z nich se musela projevit odvaha a pohotovost hochů, i jejich tělesná obratnost a duševní zdatnost. Ano, „ Alvarez je jen pro statečné a silné!“ Pořád více a více si hoši uvědomovali, že je to heslo opravdu výstižné.

Na čtvrtém Alvarezu byla ve žlutém poli namalována jakási stará mince a nápis ve čtverečku zněl: „Dalo nám práci nadlidskou, než jsme peníz průkazní sobě opatřili!“

Pátý Alvarez vzrušil hochy jak svou malbou, tak nápisem. Kresba znázorňovala táborový oheň uprostřed hluboké propasti. U ohně sedělo několik postav. A nápis zněl: „Náš oheň do tmy svítil a stíny noci plašil. Však stíny v srdcích našich, stíny hrůzy zaplašiti nedovedl...“

Napětí mezi hochy bylo pořád větší a větší, stupňovalo se každým novým Alvarezem. Co se z toho vyklube? Nápisy ukazují na nějaký záhadný dobrodružný příběh. Bude jej snad někdy Tapin vyprávět?

Nikdo teď v Devadesátce nemluvil už o ničem jiném než o Alvarezu. Většina chlapců si podle Mirka obkreslovala ty štítky, které nezískala. A přicházely štítky s obrazy a nápisy stále záhadnějšími.

Například postava jakéhosi mnicha, s kapuci přes hlavu staženou. A nápis: „Bylo nám zatěžko v Klášteře němých dlouho přebývati!“

Nebo podivná ryba na modrém poli a nápis pod ní hlásá: „Lov byl to perný a nepomáhalo v něm Boha vzývání, ani ďasa proklínání!“

Příprava k osmému Alvarezu přinesla dokonce jisté rozladění mezi Mirkem na jedné straně a Joskou a Jiřím na straně druhé.

To už bylo jaro v plném proudu, ovocné stromy podél cest bíle kvetly, ale toho nedělního rána hoši nevěnovali pozornost této kráse.

Chlapci šli silnicí v rozkvetlé aleji s očima k zemi upřenýma a hledali malé barevné ústřižky, které Tapin asi 300 metrů před nimi rozhazoval, za stromy a telegrafní tyče zastrkoval, pod kameny dával a podobně jinak skrýval. Vždy však alespoň kousek každého byl vidět.

Ústřižky byly různobarevné. Každá družina hledala jen ústřižky své určené barvy. Na tábořišti pak družiny měly ústřižky složit a sestavit z nich dopis. V dopisu je prý cosi psáno o Alvarezu, který je dnes uchystán.

Každá družina se snažila, aby cestou nepřehlédla ani jeden ústřižek. Scházel by jí pak do dopisu a třeba by zrovna na něm bylo napsané nějaké důležité slovo nebo číslo, které by znemožnilo zprávě porozumět.

Jiří a Joska jdou spolu jako vždy, zabráni v hovor. Chvílemi se smějí a Mirek jde za nimi a zuří. Nelíbí se mu, že Joska vypráví Jiřímu o kopané tam u nich na Hliněném plácku! Teď je tu důležitý závod, tak proč se baví o jiných věcech? Ostatní družiny počítají, kolik už našly lístků. Krahujci už dokonce určili Jurise, aby si ničeho nevšímal a pokusil se cestou už na velikých deskách aspoň zhruba složit dosud nalezené ústřižky - a oni dva si tady jdou, jako kdyby se jich to vůbec netýkalo, jen pořád o tom Hliněném plácku mluví - a teď dokonce - “Josko! Copak jsi slepý!“ vykřikl Mirek rozzlobeně. „Jdeš jako náměsíčník! Podívej se - dva naše ústřižky na tebe zrovna křičí - a ty jdeš, zakopneš o ně - a nevidíš je!“

Joska se ani neotočil a jen rozmrzele mávl rukou. „Tak je seber sám -“ zahuhlal.

Zato Jiří se ochotně a horlivě hned ohlížel a vrátil se pak asi dva kroky zpět, kde ústřižky pod starou plechovkou ležely.

Podíval se na Mirka trochu udiveně. Mirek ve své náhle vzplanuvší zlobě použil tak ostrý tón, jako snad ještě nikdy.

„Ale, ale - Mirečku!“ řekl mu konejšivě a usmál se smířlivě. „Nezlob se tak na nás!“

Sebral oba ústřižky a doběhl Josku.

Mirek se zastyděl, že tak hloupě prozradil svou nelibost nad jejich přátelením. A nad tím, že vlastně jeho vynechávají...

Jiří i Joska pak již horlivě prohlíželi očima každý možný úkryt, kde by nějaký ústřižek ještě mohl být, ale Mirka jejich pozdní snaha už pranic netěšila. Cítil, že již bude mít dnešní výpravu zase tak pokaženou, jako skoro všechny předchozí. Bože - tak se z návratu Jiřího radoval -a takhle divně to najednou dopadá!

Nejvíce ústřižků našli Jeleni, bývalá Mirkova družina, ve které začínal, když přišel do Devadesátky.

Skládání zprávy bylo obtížné, protože ústřižků bylo poměrně velké množství. Jeleni si však domyslili zlomky slov, napsaných na scházejících ústřižcích a tak byli také první, kteří na Dračí louce - kde byl cíl dnešní výpravy - zprávu sestavili.

Byla psána rovněž tím podivným slohem, jaký byl použit na Alvarezech. A zněla:

„(…dávejte pozor přebedlivý a rozhalte smyslům svým, aby připraveny byly. Nebýt vězte vy, kteří jste nikdy v zemi Montezumově nebyli a jen tyto útržky roucha královského v prachu shledáváte, že boj veliký dnes do západu slunce o další stopy po osudu ALVAREZA bude vybojován! A dostanou Alvareza jen nejschopnější z nejschopnějších, nejrychlejší z nejrychlejších a nejdovednější z nejdovednějších. A uvidíte pak vody veliké, jak pod žlutými oblaky z výšek závratných v propast padají a nebe fialové shlíží se v hladině jejich. I nalézají se vody tyto tam, kam i vy se můžete dostat, půjdete-li pořád po stopách ALVAREZA.)“

Po přečtení zprávy nastal mezi hochy velký vzruch, který ještě stoupl, když Tapin začal rozdávat žluté lístky, široké asi 7 cm a vysoké 13 cm, s všelijakým linkováním a psaním. A hned také poznali, nač lístky budou.

Tapin připravil dnes sedm závodů a jejich výsledky měly být každému chlapci zapisovány do příslušných okének v lístku. A prvních sedm hochů, kteří získají nejvíce bodů ve všech závodech, dostane pak teprve Alvareza, ten toužebně žádaný kartónek.

Závody byly nejrůznějšího druhu. V některém museli hoši osvědčit svou tělesnou zdatnost, rychlost, obratnost, při jiném si musili namáhat mozek. Byl tam i závod v násobení osmičíslicového čísla šestičíslicovým! Ve spěchu a v rozčilení se skoro nikdo nemohl na počítání soustředit a jen málokdo měl výsledek hned napoprvé správně. A vteřiny na Simbových stopkách se sypaly jako zrníčka písku...

Opravdu - ta rozstříhaná zpráva říkala plnou pravdu, že jen „nejschopnější z nejschopnějších“ Alvareza dostanou.

Mirek byl jedním z nich. Když asi po hodinovém závodění byly každému chlapci sečteny na žlutém lístku jeho výsledky, byl Mirek mezi prvními sedmi, na které se Alvarez měl dostat. Jeho nálada tím trochu stoupla.

Na dnešním Alvarezu - přesně podle proroctví rozstříhané zprávy - byl obraz vodopádu, padajícího se skal, nad kterými plula žlutá oblaka po fialovém nebi. A dole v rámečku byla slova, která si ve své záhadnosti nezadala s obsahem rámečků Alvarezu předchozích. Bylo tam napsáno:

„Peřeje divoké bylo nám překročiti, než jsme se k lidu stepnímu dostali.“

Mirek si Alvareza pečlivě uložil do desek zároveň se žlutým záznamním lístkem a s opsanou zprávou z ústřižků.

„Jak šťastný asi musí být Jiří, který má Alvarezy všechny,“ pomyslil si přitom!