Robert Fulghum

OPRAVDOVÁ LÁSKA
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Já všechny tyhle ...

Já všechny tyhle opravdové milostné příběhy beru smrtelně vážně.

Vážím si veškeré té lásky v nich popsané.

Je velmi snadné usmívat se dětské lásce osmileté holčičky, která tak moc toužila, aby její láska byla opětovaná, že vyhrožovala násilím a sebevraždou. Miluj mě - nebo se zabiju a zmlátím tě, prohlásila dost jednoznačně. Ona se ale neusmívala. Ji to bolelo. Nesnesitelně sladká bolest bezbřehé touhy. Neopětovaná láska vedla k zoufalství. Není dobře nad takovými city mávnout rukou jako nad roztomilou dětskou pošetilostí. Podobné city tvoří srdce a duši velké literatury, těch nejvypjatějších tragédií i opery. Té osmileté dívce se jen dostalo časného varování od děsivé Sfingy, která přináší dvě záhady světa: "Jak já můžu někoho tak moc milovat a on/ona mě ne?" a "A jak můžu stejnou osobu současně milovat a přitom si ji ošklivit?"

Těm příběhům se směju a taky nad nimi pláču, protože se ve většině z nich sám nacházím. Kdo nikdy nemiloval až příliš moc a příliš mladý - na prvním stupni, na střední škole, na univerzitě? Já se nehlásím. Ale mohl bych vám ukázat šrámy na duši.

A kdo nemá nějakou utajenou lásku jako ten pán, který miluje prodavačku květin na trhu, anebo žena, která si dodnes pamatuje letmý úsměv? Já mám - a doufám, že mě tyhle drobné románky tajného života nikdy nepřejdou.

A letní lásky: Ach - ještě aspoň jednou být tím bleskem zasažený!

Tyto vzpomínky mi říkají, že má vlastní představa o mně není otázka nějakého vývoje, ale prostě se to kumuluje. Někde v hlavě mám penzión plný lidí, jimiž jsem kdysi byl. Vůbec mě nepřekvapilo, když psychiatři přišli na existenci několikanásobných osobností. No jasně. Takoví jsme přece všichni. Když ty druhé v sobě nedokážeme ovládnout, tak se prostě zblázníme. Ale jestliže všechny obyvatele toho svého penzionu mysli obstojně zvládáme, tak se tomu říká duševní zdraví. A většina osazenstva by se mohla vytasit s vlastním milostným příběhem.

Jedním z obyvatel mé paměti je devatenáctiletý kovboj na ranči v Coloradu. Píše se rok 1956. Je katastrofálně zamilovaný do patnáctileté dívky, která tam přijela na prázdniny. Na nikoho jiného nedokáže myslet. Šedesátiletý muž, jímž jsem dnes, se usmívá a myslí si: "Hormony." Ale stejně bych si to léto ještě jednou prožil - kdyby to šlo. Kradmé polibky ve studeném sklepě, každý večer tancovačka, vytí na měsíc. Ještě dnes to vidím úplně jasně. Láska sice obvykle netrvá věčně, ale zato přetrvává. Vlastně přetrvává tak dlouho a neoblomně, že já si najal soukromého detektiva, aby tu dávno ztracenou lásku mého kovboje vypátral.

A co se stalo? To vám řeknu později.

A zatím si přečtěte ještě něco milostných příběhů.

A čekejte neočekávané.

(Robert Fulghum)