Robert Fulghum

OPRAVDOVÁ LÁSKA
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Je mi třináct ...

Je mi třináct a ze tří dcer u nás doma jsem já ta prostřední. Když mi bylo asi osm, naše rodina se seznámila s nějakými Angličany a ti zase měli tři syny, kteří věkem odpovídali mým sestrám a mně. Přátelství našich rodičů se rychle prohlubovalo, ale mezi námi dětmi to bylo ještě rychlejší. Mezi mé nejkrásnější dětské vzpomínky patří, jak nás šest o půlnoci venku hrálo "Ducha na hřbitově". Cílem hry je hledat ve tmě schovaného kamaráda. Když jste ho našli, tak jste museli vykřiknout "rozmačkaný banány" a honem utíkat k pikole, než vás ten objevený chytil. S touhle parádní hrou jsme si všichni moc užili.

Měla jsem ráda všechny tři kluky i jejich rodiče, ale nejvíc toho nejstaršího, kterému bylo o rok a půl víc než mně. A asi v jedenácti jsem se do něj hrozně zamilovala. Ale pak nám jednoho dne řekli něco hrozného - stěhovali se do Francie, takže už jsme je zřejmě nikdy neměli vidět.

Dnes už je to od jejich odjezdu a pořád se ještě stýkáme. Skoro každé léto k nám jeho rodina jezdí a já se pokaždé do něj ještě víc zamiluju. Doma se mi smějí - že prý ani nevím, co to je být opravdu zamilovaná, protože jsem předtím žádný vztah nikdy neměla. Jenže já vím, že to láska prostě je - kdykoliv se mu podívám do očí. Nedokážu své pocity vysvětlit, ale je to docela trvalé.

Je mezi námi báječný přátelský vztah a já si ho cením nejvíc na světě. Jenom bych ráda, abychom ještě pokračovali dál.

Viděla jsem se s ním před měsícem. Přijel k nám s bratry na týden. Bylo nám spolu báječně. Dokonce jsme zase hráli "Ducha na hřbitově" a bavilo nás to stejně, jako když jsme byli dětmi. Nikdy jsem Jasonovi na rovinu o svých pocitech neřekla, ale myslím, že on to tuší. Moc se mi po něm stýská. Pokaždé, když se ráno probudím, hned mě napadne, co asi dělá v té Anglii, kde teď bydlí. Má pro mě velkou cenu a moc doufám, že jednou někde budeme spolu.

(Dana Waesche, Westport, Connecticut)