Robert Fulghum

OPRAVDOVÁ LÁSKA
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Předmluva

Pověz mi milostný příběh.

Nic, co jsi třeba někde slyšel nebo četl. Tvůj vlastní, prožitý.

Několik let jsem tohle říkal kamarádům i cizím lidem - nejprve ve své knížce 'Ach jo' a později ve svých novinových sloupcích. A dopisy jen pršely - psali mi mladí v bolestivé extázi první lásky, i staří z domova důchodců, kteří vyškrabávali posvátné okamžiky z paměti; psali mi lidé, kteří si jako poklad navždy v srdci uchovávají desetivteřinové setkání, a také ti, jejichž lásku odměřuje tlukot srdce po celý dlouhý život. Přišly dopisy z třiceti šesti amerických států a sedmi zemí. Nejmladšímu pisateli bylo osm, nejstaršímu devadesát osm. Napsali mi muži i ženy, heterosexuálové i homosexuálové, lidé moudří i pošetilí, zmatení i rozumní. Dopisy byly psané rukou na luxusním dopisním papíře, nebo je bez poskvrnky vytiskl na žlutý úřední papír počítač. Stovky a stovky dopisů.

Počítal jsem s cukrkandlovým sentimentem vhodným tak na různá přáníčka, ale dočkal jsem se docela drsných překvapení - četl jsem o lásce ošklivé a také šílené. Čekal jsem samé ptáčky a duhy, ale dostalo se mi i rozbouřené lásky s hromy a blesky, kroupami a lavinami. Čekal jsem lásku mazlavou jako ovesná kaše, ale četl jsem i o lásce s biftekem a bramborami. Čekal jsem lásku mírnou a pokornou, ale stejně často jsem četl i o krvi, svalech a kostech.

Ten příval dopisů vzbudil mou zvědavost, a tak jsem začal po milostných příbězích slídit i mezi lidmi, kteří píší neradi, anebo na to nemají čas. Vyrobil jsem si ceduli: POVĚZTE MI KRÁTKÝ MILOSTNÝ PŘÍBĚH A JÁ VÁM KOUPÍM KAFE A UČINÍM VÁS SLAVNÝM. Chodil jsem s tou cedulí do některých kaváren a bister u nás v Seattlu a taky do pár hospod a na nedaleký trh. Vždycky se kolem mě shromáždil úplný dav - zvlášť když lidé pochopili, že smyslem toho milostného projektu je podpořít organizaci Prostor pro lidskost

Zpočátku nebylo jednoduché přimět vypravěče, aby o lásce povídali upřímně. Většinou každý obracel oči v sloup a hihňal se a tvrdil, že milostný příběh samozřejmě má, to ano, ale že není ani krátký ani moc pěkný. Trochu jsem je povzbudil a nakonec mi to vždycky řekli. A ještě pobavili kolemstojící nepravděpodobnými zápletkami a také svým vypravěčským nadáním.

Několika lidem se dostalo úplných ovací, takže pak přišlo ještě více lidí. "Co se to tam děje?" "Opravdický milostný příběhy." "Vážně? Mám jeden, kterýmu nebude nikdo věřit." A opravdu to tak bylo. Je to zvláštní, ale milostnému příběhu se dá věřit jedině díky právě jeho neuvěřitelnosti. Pokud se říká, že pravda bývá podivnější než fikce, pak opravdová láska je ještě daleko podivnější.

A každý příběh jako by vedl zase k dalšímu. Uzavřít tohle povídání o oprvadové lásce bylo daleko těžší než je na začátku spustit. Zažili jsme to všichni. A nejspíš to ještě zažijeme.

Jednou byl příběh začátkem příběhu, který měl teprve zaznít. Mladá žena okouzleně poslouchala mladíka, který vyprávěl, jak ho láska klepla přes prsty. A když skončil, tak ona prohlásila, že by v životě nedala košem někomu, kdo má takové představy o lásce. A on si hned chtěl poslechnout její příběh. Když jsem odcházel, ještě si povídali. A kdo ví, co bylo dál? Ve věcech lásky je možné úplně všechno.

Občas mi někdo řekl, že příběh sice má, ale než mi to poví, tak se musí dovolit toho druhého. Například jeden pán středního věku v obleku a kravatě. Viděl jsem ho dvakrát a vždycky držel Wall Street Journal. Druhý den přišel znovu a podal mi bleděmodrou obálku - navoněnou -, v jaké se posílají hodně osobní dopisy. A řekl: "Ještě než si to přečtete, tak byste měl vědět, že už to mám přes deset let a že mi to napsala moje žena, která je stále ještě mou ženou." V obálce byl stejně bleděmodrý papír a na něm bylo inkoustem napsáno:

Můj nejdražší Harry,

nenávidím tě, nenávidím tě, nenávidím tě.

Tvoje milující Edna

Usmál jsem se a zvedl oči od papíru; čekal jsem na zbytek příběhu.

On se taky usmál, složil zase papír a vložil jej do obálky.

"To už je všechno," řekl a odkráčel.

Vůbec nejkratší milostný příběh, jaký jsem sebral, je toto: pochází od asi čtyřleté holčičky, která tam byla sama. Dívá se na mě, cucá si palec a k obličeji si tiskne ucouranou žlutou deku.

"Máš ráda svou peřinku?"

Přikyvuje - ano.

"A má ta peřinka ráda tebe?"

Netrpělivě vrtí hlavou - samozřejmě že ne.

Tomu dítěti už je láska jasná. Už to ví. Odehrává se to hlavně mezi lidmi. Překvapilo mě, že jsou lidé ve věcech lásky většinou docela moudří. Zvlášť se povedly následující věty z dopisů a rozhovorů:

"Láska je to, co jsi s někým prožil."

"Často se zamilováváme ze stejných důvodů, z jakých pak všechno zkrachuje."

"Je velký rozdíl mezi první láskou a okamžikem, kdy na lásce poprvé záleží."

"Nikdy nemůžete mít právě tu lásku, co chcete - jenom lásku, co někdo dává."

"Každý milostný příběh je originál - láska není nic kolektivního."

"Sex bez lásky je celkem nesmyslný zážitek, ale mezi všemi nesmyslnými zážitky si stojí hodně vysoko."

Ještě bych mohl pokračovat - a taky že budu.

Ale nejprve si přečtěte pár příběhů.

Řada z nich začíná a končí nějakým překvapením. Překvapením někdy tak pořádným, že třeba začnete pochybovat, jestli se to opravdu stalo. Ale já pravdivosti těch příběhů věřím. O opravdové lásce toho vím tolik, že prostě jinak ani nemůžu. Všechno, co na téma láska kdy zaznělo, je pravda - jenom to neplatí všechno najednou a pro všechny. Ale je to pravda pro někoho někde a někdy. Láska je nejvyšší výhra, ale taky hromada smetí. Láska je chodbička k duchovním kořenům a taky to jediné, pro co stojí za to žít. Láska má příchuť věčnosti, ale taky je to pořádné sousto ničeho. A láska je zároveň úplně všechno mezi těmito extrémy. Proto se při svatbě slibuje: "... v dobrém i zlém, v dostatku i chudobě, v nemoci i zdraví." Jazyk realistických záruk lásky.

Máme jedině tu lásku, již doopravdy žijeme.

A jedině ta láska, kterou máme, je opravdová.

VAROVÁNÍ

Rukopis této knihy přečetlo přes čtyřicet lidí. A když jsem se jich zeptal, jestli by čtenářům nechtěli něco poradit, tak se vyjádřili skoro jednohlasně. A já to teď dávám dál:

Nečtěte tuto knihu na jeden zátah.

Příliš mnoho opravdové lásky budí hořkost a zanechává jizvy na srdíčku.

Následující příběhy si nejlépe vychutnáte, když si jich přečtete na posezení jen několik.

A ještě lepší je, když je budete číst nahlas milované osobě.

(Robert Fulghum)