Robert Fulghum

OPRAVDOVÁ LÁSKA
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Tohle je vlastně ...

Tohle je vlastně milostný příběh mé matky. Řekla jsem jí, ať vám napíše, ale ona se stydí. A je to moc krásné, aby to zůstalo jen u nás doma. Proto s bratrem říkáme, že za život vděčíme burákům.

Až na jednu věc stálo po maturitě všechno na matčině straně. Byla hezká, elegantní, pocházela ze zámožné rodiny. Ale byla hrozně plachá, a zvlášť v přítomnosti mužů. Kluci ji nezvali na rande, protože pořád jen mlčela. Chodila na stejnou univerzitu jako kdysi její matka, a aby ji potěšila, tak dokonce vstoupila do stejného dívčího klubu. Při jeho první schůzce seděla úplně v koutě, kde bylo občerstvení. Byla nervózní a spořádala hodně buráků.

Všimla si číšníka, který byl asi tak stejně stydlivý. Nikdy nic neřekl, ale staral se o ni. Stále jí doléval nealkoholický punč, a dbal, aby měla misku s buráky stále plnou. Občas se jejich pohledy setkaly, a tak se na sebe usmáli.

Když se začalo tancovat a celé se to trochu zvrhlo, tak šla matka do kuchyně a zadem vyklouzla. Šla uličkou za domy a najednou zaslechla, jak na ni někdo volá: "Počkej, prosím tě." Byl to ten číšník - utíkal za ní s papírovým sáčkem. Nastalo trapné ticho, kdy se na sebe jenom usmívali. Pak on sáhl do sáčku, vytáhl plechovku buráků a podával ji matce. "Chtěl bych, aby to byly perly," řekl.

A utíkal zpátky do klubu.

No a pak už to šlo jedno za druhým.

Za pětadvacet let, v den stříbrné svatby matky a onoho číšníka (mého otce), jí pak dal otec stříbrnou dózičku s nápise "buráky". Takový dárek jí udělal radost. To ale nebylo všechno. Nadzvedla víčko a našla uvnitř perlový náhrdelník.

Nikdy ji žádný dárek nepotěšil víc. Nosila pak ty perly jako jediný šperk po mnoho let. A když otec zahynul při automobilové nehodě, vložila stříbrnou dózičku na buráky k němu do rakve. Od té doby už jsem pak na ní náhrdelník nikdy neviděla. Asi vím, kde je, ale je mi hloupé se ptát.

(Marylin, Tacoma, Washington)