Robert Fulghum

OPRAVDOVÁ LÁSKA
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Mé matce je pětačtyřicet ...

Mé matce je pětačtyřicet a mně pětadvacet. Byli ještě na vysoké, když se s otcem poznali, vzali se a měli mě. Pokud vím, tak měli hezké manželství i život.

Matka před několika lety jela na setkání pětadvacet let po maturitě; ještě před tím vyndala školní ročenku a ukázala mi všechny své poklady z těch studentských let. Překvapilo mě, jak moc jsem podobná matce, když jí bylo jako dnes mně. Prolistovali jsme celou tu ročenku. Nad fotkou jednoho chlapce se rozplakala.

Jmenoval se Benny a ona s ním tři roky chodila. Měli se moc rádi, ale její i jeho rodiče byli proti, protože on byl žid, zatímco její rodiče baptisté. Benny chtěl s mou mámou utéct a tajně se vzít, anebo aspoň jít studovat na stejnou univerzitu. Ale rodiče to všechno zařídili tak, aby každý studoval na opačném konci země. Ještě se s Bennym snažili ten vztah nějakou dobu udržet, ale už to nešlo. Máma se zamilovala do mého táty a Benny šel na lékařskou fakultu a stal se lékařem u letectva.

Znovu se viděli na tom setkání. Nevím, k čemu tam došlo. Máma o svých dojmech ze setkání s ním nemluvila. Ale dozvěděla jsem se, že zůstal svobodný. Asi před rokem máma zvala známé na večeři a řekla mi, ať jsem u toho taky - že tam budou kamarádi z gymnázia. Vešla jsem do pokoje a tam seděl snad nejkrásnější muž, jakého jsem kdy viděla. Vysoký, snědý, pohledný. Matka mi ho představila jako doktora Benjamina ------.

Byl to její Benny. A oba jsme se do sebe na první pohled zamilovali.

Abych to zkrátila - prožili jsme spolu velkou lásku. Nejdřív jsme to tajili. Zdálo se nám to úplně bláznivé. Dokonce jsme zašli za psychologem a do manželské poradny. Chtěla jsem se ujistit, že má opravdu rád mě, a ne mou mámu. Nakonec jsme se rozhodli, že se vezmeme. Napřed jsme to řekli jeho rodičům, a ti prohlásili, že je to prostě osud. Pak jsme to řekli mámě - ta se rozbrečela, měla hysterický záchvat a nakonec se smála. Myslím si, že se jí i tátovi docela ulevilo, jak to všechno nakonec dopadlo.

Svatbu jsme měli před dvěma měsíci. Zatím to funguje. Jenom čas ukáže, jestli jsme udělali správně, ale to přece platí o každém manželství. Kdysi Benny možná patřil mámě, ale dnes je můj.

(S.F.G., Louisville, Kentucky)