Robert Fulghum

OPRAVDOVÁ LÁSKA
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jednou jsem ...

Jednou jsem před více než čtyřmi roky pozvala na návštěvu mámu (ona moc ráda cestuje), protože jsem věděla, že táta ve třiaosmdesáti už se nikam z jejich kalifornského domova nevydá. Máma ale zdvořile odmítla se slovy: "On by mě taky neopustil." To byla docela prorocká slova.

Už za několik měsíců postihla mámu těžká mrtvice - byla ochrnutá, nemohla mluvit; nereagovala sice na naše otázky, ale obvykle mě, sestru a zvlášť tátu poznávala. Teď už se na nás, když vejdeme, usměje. Usmívá se i pak během návštěvy, zvlášť když poslouchá drobné vtípky a rodinné historky. Ale vůbec se o sebe nedokáže postarat a od té mrtvice už je pořád v sanatoriu.

Je tam s ní i táta - ne jako pacient, ale jako každodenní návštěva, která ani jednou nevynechá. tráví tam vždycky skoro celý den; krmí ji, masíruje jí záda a ochablé svaly, předčítá jí, vykládá, co je nového u přátel i v rodině, zpívá jí, prohlíží si s ní rodinná alba - všemožně se o ni stará, aby se cítila co nejlépe.

Tátovi je teď osmaosmdesát let a v sanatoriu už se stal pro svou oddanost legendou. Byl s mámou od toho hrozného večera každý den - tehdy zrovna měli 59. výročí svatby. Máma ví (a je to jasné z toho, jak se na tátu dívá), že by ji nikdy neopustil - tak jako ona ho nechtěla opustit ani kvůli krítké rodinné návštěvě.

Tohle jsem se tedy naučila o oddanosti, pečování, soucitu, lásce a povinnosti od svého táty, Raymonda Doyena - on nikdy nerozdával rady, jenom dával příklad vlastním životem.

(Anne Joeri Doyen-Perrin, Corona de Tucson, Arizona)