Robert Fulghum

OPRAVDOVÁ LÁSKA
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zrovna jsem se ...

Zrovna jsem se docela bouřlivě rozváděla. Krátce po odstěhování z bytu, kde jsem bydlela se svým manželem, jsem začala chodit s Barrym. Ten se rozváděl taky, a tak jsme se na sebe upnuli jako dva sirotci - vzájemně jsme si lichotili a snažili jsme se vyspravit rány na našem poničeném sebevědomí. Poprvé po několika měsících mi bylo blaze a ten uzel u žaludku už mi pomalu povoloval. Strávili jsme spolu dva měsíce a on pak musel jet do Francie na studijní volno, které už bylo dlouho naplánované. Pozval mě, ať jedu s ním. Stačí, když si koupím letenku, a on už se tam o mě postará. Byl to bláznivý nápad; vůbec to nepřicházelo v úvahu. Já byla nezaměstnaná (měli jsme s mým bývalým manželem podnik, takže já zároveň přišla o domov, manželství a ještě taky práci). Ale jako zázrakem se jednou v poště v nekonečné hromadě účtů objevila i nabídka letecké společnosti Continental - prý už mě jen velmi málo dělilo od certifikátu, na nějž by mi mohla být vystavena letenka do Paříže. Sice jen velmi málo, ale ještě to něco chtělo.

Zavolala jsem do Texasu úřednici, která má na starosti program slev pro stálé zákazníky. Všechno jsem jí vysvětlila - že jestli nějak zařídí, aby mi ty chybějící nalétané míle přibyly, tak pomůže pořádné lásce. "Tak to už jste dneska druhá," sdělila mi svým hutným texaským přízvukem. Ukázalo se, že malé letadlo z Bostonu na Cape Cod patří Continentalu. Na Cape cod bydlí moji rodiče a já se tam stejně chystala na Vánoce, i když jsem většinou jezdila z bostonského mezinárodního letiště autobusem do Hanwiche. "Takže si tu Paříž klidně můžete rezervovat," řekla mi, "a jakmile se vrátíte z Cape Cod, tak mi pošlete ty kupony a já vám obratem pošlu letenku."

Bezva. Poletím do Paříže. Dala jsem si pořádnou večeři a začala jsem tou představou žít; dokonce se mi o tom i zdálo.

Let k rodičům nebyl ničím zvláštní, ale v den zpáteční cesty se rozpoutala sněhová bouře. Na letiště do Hyannis se nám nepodařilo dovolat. táta mě tam zavezl v hrozné vánici.

"Lety jsou zrušeny," řekli nám na letišti, "ale tak jeďte autobusem. Z Bostonu se létá."

"Tak já vám to vysvětlím: když odsud nepoletím, tak se nedostanu do Paříže." "Aha," usmála se úřednice a hned měla na můj problém řešení. "Tak to vám to budeme muset rezervovat na příští let odsud z Hyannis."

A nakonec to tak všechno bylo - letěla jsem do Paříže. Moc se mi tam líbilo. Pět dní v Paříži a deset v Toulouse. Zlatým hřebem celé cesty byla večeře na Den díkůvzdání, na niž jsme s Barrym pozvali profesory a jejich manželky, kteří k němu byli ve Francii moc laskaví. Byla to docela legrace - vzpomínali jsme na verzi Díkůvzdání, jak nás to učili ve škole, a celé jsme to překládali do francouzštiny. V únoru jsme sháněli po Toulouse všechny pochutiny, bez kterých se Den díkůvzdání neobejde. Obrovská radost, když jsme sehnali brusinkový kompot v plechovce, takže bude brusinková omáčka. Takovou večeři nikdo hned tak nezažije - všichni se s různým úspěchem snažili mluvit jazykem toho druhého a nakonec jsme všichni zpívali lidové písničky své země.

Vrátila jsem se do Států- krátce po svém návratu se se mnou Barry rozešel a sdělil mi, že "se tak krátce po rozvodu nehodlá uvázat ve výhradně monogamním vztahu". O šest měsíců později se oženil. Za rok a půl se jim narodilo dítě.

Vždycky mu budu vděčná. Díky němu jsem prožila dva krásné týdny a myslím, že ke mně byl docela upřímný - tedy s ohledem na zmatky, jaké člověk prožívá po rozvodu. Já se musela nejdřív pořádně zahojit a teprve pak jsem se mohla zamilovat tak, aby to nebyla jen náplast na prázdnotu.

Tenhle milostný příběh se vlastně netýká Barryho. Jde o pracovnice leteckých společností v Texasu a Hyannisu. O všechny neznámé lidi, kteří na mě byli v té době hodní - třeba ta advokátka, za níž jsem přišla ke konci své zdlouhavé a bolestivé záležitosti a která mě rozesmála vlastním bolestivým příběhem a pak si za půlhodinovou návštěvu odmítla nechat zaplatit; zpěvačka, která se mnou zpívala v minnesotském sboru a po vystoupení v den mého rozvodu mě pozvala na šampaňské a mrkvový koláč; a prostředník při rozvodovém řízení, který mi zavolal, jestli jsem v pořádku, když už se všechno dohodlo.

A další a další. když jsou hodní lidé, které máme rádi, je v tom stejně vždycky očekávání a naděje na opětovanou lásku. Ale cizí lidi tím nic nezískají, jen ve světě narůstá celkové množství lásky. A za tuhle lásku jsem vděčná.

(Joan Oliver-Goldsmith)