Robert Fulghum

OPRAVDOVÁ LÁSKA
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Byla jsem zamilovaná?

Byla jsem zamilovaná? Možná.

Nejdřív se mi do srdíčka zasekl jeho hlas. Před mnoha lety se naším kostelem linul jeho jasný teror. A po hlaseto byly oči - zabodly se do mých, jako by nás k sobě něco přitahovalo. Byl vysoký, měl hnědé oči, tmavé vlasy mu na temeni začínaly trochu řídnout. Tmavé oči a husté černé obočí, které mu skoro srůstalo.

Bylo to na pohřbu jeho matky - on přijel do města na tom pohřbu zazpívat. Já jsem měla ještě s dalšími ženami ve sboru připravit občerstvení a také oběd pro pozůstalé, až přijdou ze hřbitova.

Kostelem zazněly první tóny a já najednou skoro nemohla dýchat a srdce se mi rozbušilo. Pořád mě to nutilo dívat se mu do očí. Zkoušela jsem všechno možné. Snažila jsem se dívat na pianistu, rakev a do stropu. Ale stejně se mi oči vždycky zase vracely k těm jeho, jako by je přitahovala jakási záhadná, nevysvětlitelná síla. Co to je, co lidi žene k sobě - na okamžik, na celý život i na věčnost?

Zrovna jsme se s ostatními ženami z kuchyně posadily k prázdnému stolu, že také něco sníme, když v tom "on" přešel přes celou místnost až za mě.

Položil mi ruce na ramena a trochu se naklonil dopředu a do strany, abych se mohla otočit a vidět mu do obličeje. Z těch teplých rukou mi do ramen přecházel elektrický proud, až jsem se zachvěla.

Chvíli si povídal s ostatními ženami, které podle všeho znal, ale to já už byla zamilovaná.

Ten den jsem se do toho neznámého muže zamilovala. Bušení srdce, zimničný pocit a pořád jako bych od hlavy až k patě úplně hořela. Chtěla jsem se s ním seznámit blíž, trávit s ním čas, poznat, jaký je. Aby to bylo úplně asné - já byla šťastně vdaná a měla jsem tři děti. Jenže lidské reakce bývají nevysvětlitelné.

Povídalo se u stolu a já zachytila jeho jméno; taky jsem se nenápadně vyptala na jeho práci. A pak jsem dokonce asi dvakrát za týden zašla do jeho obchodu pro kutily, jenže on tam nebyl. Pak jsem se zase zabývala manželem a třemi malými dětmi a už jsem ho pak nikdy neviděla ani o něm neslyšela, a to přesto, že dnes bydlím ve městě, kde tenkrát žil on.

Bylo to tehdy moc příjemné - tak mě to na čas povzbudilo; taková příjemná přestávka v hektické rutině manželky a matky. Trochu jako dívat se z kopce na kásný západ slunce. ten vás naplní krásným klidem, který vás prostoupí a oblaží. Slunce ale nakonec zmizí za obzorem a zůstane jen matná vpomínka.

(Wanda Harris, Idaho Falls, Idaho)