František Gellner

BÁSNĚ Z POZŮSTALOSTI
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Francesco Farniente

 Noc byla. Bláto tuhlo v led.
 Potloukal jsem se Prahou.
 Řek’ jsem si: Ráno je tu hned,
 a odjedeš pak drahou.
 Za nocleh škoda zlatky.
 
 Kaváren okna hořela,
 však pusto na ulici.
 Jen žena kolem kráčela
 kohosi hledající
 v podzimní chladné noci.
 
 A v kapsách prázdno, v srdci vztek
 a v duši smutný příval,
 německý starý popěvek
 jsem špatným hlasem zpíval.
 - Strážník hrál někde v karty.
 
 Přec jen to život osladí
 takto si zazpívati
 o růžích zvadlých, o mládí
 které se nenavrátí
 nikdy se nenavrátí.
 
 Společnost jakás neznámá
 se namanula k tomu.
 Šli dřevěnýma nohama
 vlastenci z krčmy domů.
 Ať žije státní právo!
 
 Jeden, jenž mluvil za všechny
 v patriotické snaze
 vzkřik na mne: “Chlape, německy
 řveš ve slovanské Praze?
 To buršácká je drzost!”
 
 Vypuk’ jsem v urážlivý smích
 Bojechtivostí sveden.
 Pohříchu osm bylo jich,
 a já jsem byl jen jeden.
 Pokleslo moje srdce.
 
 Pravil jsem: - Neprovokuju
 vás, páni znejmilejší!
 Vlast vaši krásnou miluju,
 ačkoli nejsem zdejší.
 Ať žijí Češi! Na zdar!
 
 - Přišel jsem z dálné ciziny,
 o pohostinství prosím,
 Já syn jsem slavné rodiny
 a slavné jméno nosím:
 Francesco Farniente.
 
 - Králové, šlechta erbovní
 do rodiny mé patří,
 i hodnostáři duchovní
 jsou mnozí moji bratři
 z rodiny Farniente.
 
 - Má píseň ze sna budívá
 občany klidných duší.
 Ale kdo sedí u piva,
 ten se tím nevyruší.
 Ať žije ten, kdo pije!
 
 - Urážet nechci, je to hřích.
 Jak řehotání koní
 do noci podzimních můj smích
 já nevím sám, proč zvoní,
 do chladných nocí zvoní. -