František Gellner

DON JUAN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Citové vzplanutí Dona Juana

Neshoduju-li se v té věci s vámi,
tedy se o to příti nebudem.
Tvrdím však, ctění pánové a dámy,
že jméno člověka je osudem.
Don Juanova bludná cesta žitím
je vyznačena utrhaným kvítím
zničených dívčích srdcí nevinných,
jak řečeno již bylo od jiných.

Příběh, jak vám ho tu dnes vyprávím,
je prostý jen, ba všední, každodenní,
na celé věci vlastně pranic není
zvláštního, řek’ bych. A přec jen, já vím,
důvěru lidí děj ten nevzbuzuje,
poněvadž s jménem reka v rozporu je.
Než stává se již, když se člověk žene
za cílem svým kams v touze ukvapené,
že zapomíná na své poslání
a na vše, k čemu měl kdy nadání.

Nezbytně nutnými jen odít slovy
zde popis cesty chci don Juanovy,
na jejímž dopřáno mu bylo sklonu
spatřiti katalánskou Barcelonu.

Jak víte již, měl rek můj mladičký
nedorozumění stran tetičky,
kterým se nezavděčil svému strýci,
a ocitl se náhle na ulici.

Stál opuštěn a bezradný a chudý
don Juan na rozhraní rodné půdy.
Vzal s sebou k štěstí prsten, ryzé zlato
s krásnými brilianty, na matku
zemřelou drahocennou památku.
Zlou nutností i to mu bylo vzato.
Z prstu jej s pocitem svlék’ zloděje
a s výnosem pak z jeho prodeje
dal na pochod se bez vědomí cíle.
Za žáru slunce, v svitu luny bílé
po lodi, pěšky, v železničním voze,
šel nazdařbůh, kam zachtělo se noze,
nedbaje doby, počtu kilometrů,
jak suchý list, jenž stal se hříčkou větrů.

Tak jako mladý dravec ochočený,
jenž ponořil svou tlamu po prvé
rudé a kouřící se do krve,
výpary jejími pak opojený
sám sebe pozná v divé krutosti,
jež dosud spala na dně bytosti,
tak po bílém don Juan těle ženy
vzpomínky krásou volal roztoužený,
a ku objetím divým ramena
mu rozvírala vášeň plamenná.
 Od retů k retům potácel se v spěchu,
by pocítil zas nové projevy
radosti, nové žalování vzdechů,
vzrušených duší nové záchvěvy.

Nebyly ovšem výkvěty to lidstva,
jež poznal. Znáte ona stvoření.
Jedna je míň tvá, druhá trochu víc tvá,
a zlé je v světě jejich určení,
zlý s nimi styk, jenž podkopává vroucnost
a špatnou přípravou je pro budoucnost.

S prstenu cenou při životě vyšel
svém don Juan dost dlouho. Ale když
do Barcelony na své pouti přišel,
byl věru chudý kostelní jak myš.
Toulal se smutně, věsil mladou hlavu
a uvykal si na hubenou stravu,
a přišly doby posléz, kdy byl rád,
když okoralým chlebem ztišil hlad.

Když byla míra bídy vrchovatá,
tu náhodou se setkal s člověkem,
jehož to pomoc přijal s povděkem.
Byl typ to pokoutního advokáta,
jenž právní porady své při pálence
odbýval v krčmě. Se svými se žaly
nesčetné zbědované existence
v důvěře slepé k němu utíkaly,
ať člověk tísnil je či slavný úřad,
jak pod perutě kvočny hejna kuřat.

Vyslechnuv jinochovy těžkosti,
výtečný muž ten pravil: „S radostí
vám pomoc’ chci. Dnes ještě žalobu
podáme na strýcovu osobu.
A vyhrajeme. Nesprávně se choval,
co právem vaše je, vám (...)

(......)