Nikolaj Gogol

PODOBIZNA
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Stručný děj

Kniha vypráví o mladém malíři Čartekovi, který byl chudý a bydlel v malém kamrlíku s chasníkem Nikitou. Jednou šel městem a v krámu s obrazy uviděl obraz, který ho učaroval svou živostí. Byl na něm vyobrazen starý muž, jehož oči byly úplně živé. Čartekov si jej koupil za poslední peníze. Potom si jej doma vystavil na zeď. Vzbuzoval v něm však určitý neklid. Starcovy oči se do něj zabodly, jako by ho chtěli pozřít a pozorovaly ho. Měl z něj strach, a tak celý obraz zabalil do prostěradla. Za chvíli si všiml, že je prostěradlo pryč a portrét je celý odhalen. Stařec se pohnul a najednou se oběma rukama vzepřel o rám, nadzvedl se a vyskočil z obrazu. V pokoji se ozvaly kroky a stařec šel přímo k malíři. Vtiskl mu do rukou měšec plný peněz. Čartekov měl pocit, že se mu to jen zdálo, ale sen byl hodně živý. Po procitnutí viděl, jak stařec odešel do rámu, ale malířova ruka cítila, že před chvílí držela něco těžkého. Vůbec si to nedovedl vysvětlit. Poté ho navštívil jeho domovník se strážníkem, aby mohli po malíři vymoci nájemné. Strážník moc obdivoval obraz starce, šel k němu, ale zmáčkl příliš silně rám portrétu a boční destičky se zalomily dovnitř. Jedna upadla a vypadl z nich měšec zlata. Čartkov se rychle shýbl a schoval jej.

Od té doby se stal malíř bohatým a slavným. Byl také patřičně nafoukaný a přijímal hodně nabídek k portrétování. Dokázal vystihnout každý záhyb tváře, šatů a pohybu. Byl to moc vážený malíř. Po určité době ho ale malby začaly nudit. Portréty byly všechny stejné - stejné tváře, postoje. Obrazy znal zpaměti. Všichni se divili, jak mohlo jeho nadání tak vyhasnout. Jeho vášní bylo jen zlato a bankovky. Stal se z něj posedlý sběratel a mamonář.

Jednoho dne mu došel dopis z Akademie výtvarného umění, aby jako její čestný člen přišel posoudit nové dílo ruského malíře. Každý obdivoval tento obraz. Jeho síla tryskala z tvůrcova nitra. Čartkov se rozbrečel a jako smyslů zbavený utekl ze sálu. Přišel do svého ateliéru a snažil se namalovat padlého anděla - tato myšlenka nejlépe odpovídala stavu jeho duše. Nešlo mu to a tak se rozzuřil. Nařídil, aby odnesli všechny poslední díla z ateliéru, zamkl se a maloval. Malby byly ale strnulé, nepřirozené. Pak si všiml starcova portrétu. Rozčílil se a začal skupovat všechna díla malířů za nejvyšší ceny a všechny zničil. Známí se mu vyhýbali. Z toho všeho onemocněl souchotinami, vysokými horečkami a poté zešílel.

Portrét starce se ocitl ve dražbě. Přihlásil se jeden muž, který řekl, že tento obraz již dlouho hledá a začal vyprávět příběh o tomto starci. Stařec byl známý lichvář, který půjčoval lidem peníze za velké úroky. Všichni lidé, kteří si však od něj půjčili, dopadli zle. Změnili se k horšímu, pili, bili své rodiny nebo se zbláznili. Nikdo nepochyboval o tom, že je v lichváři nějaká nečistá síla. Lidé říkali, že je to ďábel. Vypravěčův otec byl také malíř, který měl za úkol namalovat ducha tmy. Nevěděl, jakou mu má dát tvář, chtěl zachytit všechno lidské trápení. Když o tom přemýšlel, vzpomněl si na tvář lichváře a řekl si, že by to mohl být model ďábla. Lichvář za ním sám přišel a požádal jej, ať ho před smrtí namaluje. Chtěl, aby po něm zůstalo něco živého, až umře. Když jej malíř maloval, cítil tíseň a strach a dnem za dnem mu bylo hůř. Lichvář jednoho dne zemřel. Otec se velmi změnil, začal závidět svým žákům, intrikovat, podvádět. Nechtěl, aby jeho žák byl lepší než, a proto namaloval další obraz. Duchovní mu řekl, že ve tvářích postav není svátost, ale démonismus. S hrůzou zjistil, že má pravdu a že skoro všem postavám přisoudil lichvářovy oči. Ve vzteku hodlal spálit obraz starce, ale jeho přítel mu v tom zabránil. Vzal si jej, ale zanedlouho se cítil také zle a obraz prodal. Vypravěčův otec vstoupil do kláštera, aby se očistil od zla. Zatímco muž povídal tento příběh, obraz ze zdi zmizel. Někdo jej ukradl.