Bratři Grimmové
překlad: Jitka Janečková

POHÁDKY BRATŘÍ GRIMMŮ
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Bílý had

Dávno již tomu, žil jednou jeden král, jehož moudrost byla známa po celé zemi. Nic mu nezůstalo utajeno, a tak se zdálo, že mu nosí zprávy po větru nějaké tajemné síly. Ten král měl jeden zvláštní zvyk. Každé poledne, když byla prostřena tabule a byl už sám, musel jeden věrný sluha přinést ještě jednu mísu. Ta mísa byla však vždy přikrytá a ani ten sluha sám nevěděl, co je uvnitř, a nevěděl to žádný člověk, neboť král ji otevřel vždy o samotě.

Tak to šlo dlouhý čas, až přišel den, kdy sluha opět přinášel mísu a popadla ho taková zvědavost, které nemohl odolat, a tak mísu zanesl nejprve do své komory. A když byl dveře pečlivě zamknul, zvedl Tóma víko a uviděl, že na míse leží bílý had. Při tom pohledu dostal tak neodolatelnou chuť, že si kousek pečeně uždibnul a strčil do úst. Sotva se Tóma dotknul masa jazykem, proniklo oknem k jeho uším štěbetání tenkých hlásků. Podíval se tedy ven a uviděl vrabčáky, jak si jeden s druhým vyprávějí o překot o tom, co na poli a v lese viděli. Tu mladík pochopil, že jediné sousto hadího masa mu dodalo schopnost rozumět řeči zvířat

I událo se jednoho dne, že králi se ztratil krásný prsten, a protože onen sluha měl přístup všude, padlo na něj podezření, že jej vzal on. Král si Tómu předvolal a zlými slovy ho častoval; hřímal na nebohého chlapce, že pokud do rána nebude viník nalezen, bude za zloděje považován on a jako hříšník souzen. Nic nepomohlo, že Tóma svou vinu popíral, s touto hrozbou byl propuštěn. Zmítán strachem a obavami vyšel Tóma na dvůr a přemýšlel o tom, že mu není pomoci.

Tu Tóma uviděl dvě kachny, jak se cachtají ve vodě, zobáky si čistí peří a spolu rozprávějí. I zaposlouchal se do jejich hovoru, ve kterém si o dobré pastvě vyprávěly, když tu jedna rozmrzele pravila, že ji v krku tlačí králův prsten, který v chvatu spolkla, když se pod královským oknem pásla.

Tóma na nic nečekal, popadl kachnu za krk a běžel s ní ke kuchaři. A pravil mu, že kachna je již dosti vypasená a že by se k jídlu už hodila. Kuchař nebohé zvíře potěžkal v rukou a s Tómou souhlasil.

Za pár chvil měl již šťastný Tóma králův prsten a mohl svoji nevinu dokázat. Vděčný král mu za ten nález nabídl výnosné místo u svého dvora, jen ať si jeho věrný služebník vybere. Však mladík, který již dávno toužil po dalekých krajích, si vyžádal jen koně a trochu peněz na cestu. Král mu dal žádané a Tóma se vydal na cestu.

Jednoho dne přijel k rybníku, kde uviděl tři ryby, které uvízly v rákosu a marně lapaly po vodě. Ač se říká, že ryby nemluví, on přesto slyšel jejich nářek, že zde musejí bez pomoci bídně zahynout. Protože měl Tóma slitovné srdce, sesedl z koně a ryby hodil zpět do vody. Tu ony sebou ve vodě radostně mrskaly a o překot na něj volaly, že jeho záchranu mu jednou rady splatí.

Tak jel Tóma dál, když tu po nějaké chvíli uslyšel tenký hlásek. Zaposlouchal se a tu uviděl u nohou v písku mravenčího krále, jak naříká a světu si stěžuje na lidi a ty jejich neohrabaná zvířata s těžkými kopyty, která dupou, kde si chtějí a jeho mravenčímu lidu neustále způsobují škodu na majetku i na životech. Mladík uslyšev ten nářek, pobídl koně a přešli na postranní cestu a vděčný mravenčí král pak za ním radostně volal, že jednou mu jeho dobrý skutek splatí.

Cesta pojednou vedla lesem a tam Tóma spatřil krkavčího otce a krkavčí matku, kteří seděli na hnízdě a své děti z něj se zlostným pokřikem vyhazovali ven, do šibeničníků zatracených jim láli a že více se již o ně starat nebudou, že ony samy, děti nehodné, budou muset do světa za obživou.

Však nebohá krkavčata ležela pod stromem, tloukla křídly o zem a naříkala na svůj neveselý osud, neboť jak si mohla shánět obživu, když ještě neuměla létat? Tu se jich Tómovi zželelo, sesedl ze svého koně, vytáhl dýku, koně zabil a krkavčatům maso nabídl. Ta mu radostně děkovala a jeho šlechetný skutek slíbila oplatit.

Dále musel Tóma už pěšky, putoval dlouho, až jednoho dne došel do hlavního města, kde bylo převeliké srocení lidu, neboť zrovna vešlo ve známost, že královská dcera hledá ženicha, že však každý, kdo se chce o ni ucházet, musí nejprve přetěžký úkol splnit.a pokud by to snad nedokázal, propadne životem. Tóma, když královskou dcerku spatřil, byl její krásou tak okouzlen, že se o ni rozhodl ucházet.

Král jej zavedl k moři a před jeho očima do vody hodil zlatý prsten, prý ať mu jej mladík přinese zpět a princezna bude jeho. Smutný Tóma zůstal na mořském břehu a chodil dokola a přemýšlel, co si počne. Tu najednou uviděl, jak k němu plavou ony tři ryby, které byl kdys vysvobodil, jedna z nich nesla mušli a hodila ji na břeh. A když ji Tóma otevřel, našel v ní králův zlatý prsten. Pln radosti běžel za králem a očekával, že on teď splní svůj slib. Ale pyšná princezna, když slyšela, kdože zadaný úkol splnil, že ji není rodem roven, pohrdla takovým ženichem a trvala na tom, že mu dá sama nový úkol.

Vyšli spolu na zahradu a ona sama tam rozsypala deset pytlů prosa do trávy a pak mu posměšně pravila, že do rána to musí sesbírat a nesmí ani zrnko chybět, sic přijde o hlavu. Tóma si sedl smutně do trávy. Věděl, že není v lidských silách takový úkol splnit. A tak tam seděl v chmurných myšlenkách na smrt celou noc. Však s prvním ranním paprskem uviděl vedle sebe stát oněch deset pytlů plných prosa, ani zrníčko nechybělo. To vděčný mravenčí král se svými poddanými celou noc s mravenčí pílí pracovali a pytle opět naplnili prosem. Princezna se šla osobně přesvědčit a překvapeně viděla, že mladík i druhý úkol splnil.To však její pyšné srdce neobměkčilo a chladně mu pravila, že sice již splnil dva úkoly, ale jejím mužem se nestane dřív, dokud jí nepřinese jablko ze Stromu života.

Tóma však nevěděl, kde takový strom hledat. Rozhodl se tedy jít, kam ho nohy ponesou, třeba na samý konec světa, stejně neměl žádnou naději, že takový úkol splní. Přešel už tři království a jednoho dne přišel do temného lesa, sedl si pod strom a rozhodl se spát. Tu najednou slyšel nějaký šramot v hnízdě nad hlavou a najednou mu spadlo do rukou zlaté jablko. A dolu k němu sletěli tři mladí krkavci, sedli si na jeho kolena a řekli mu, že oni jsou ti krkavci, kterým zachránil život, a že teď přišel čas, aby mu jeho čin splatili, že o jeho putování za jablkem slyšeli a na samý konec světa přes moře pro něj sami zaletěli a to jablko mu přinesli.

S radosti se Tóma vydal na zpáteční cestu, a protože jablko ze Stromu života je kouzelné, sotva princezna kousek ochutnala, v jejím srdci se probudila láska a oni se pak spolu v nerušeném štěstí dožili vysokého věku.