John Grisham

KLIENT
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

13

V úterý k večeru se Georgi Ordovi a jeho štábu podařilo vyhostit Foltrigga, Boxxe a Finka do rozlehlé knihovny obklopené kancelářemi. Tam se Foltrigg se svou suitou utábořil. Měli tu dva telefony a Ord jim zapůjčil sekretářku a jednoho stážistu. Všichni náměstci návladního dostali příkaz, aby se zdržovali daleko od knihovny. Foltrigg zavřel dveře a rozložil si papíry a další krámy na osmimetrovém konferenčním stole uprostřed místnosti. Trumannovi dovolil odcházet a přicházet. Sekretářka jim nosila kávu a sendviče, jakmile Kazatel Roy přikázal.

Foltrigg byl průměrným studentem práv a posledních patnáct let se mu podařilo vyhnout dřině právních rešerší. Podle jeho názoru byly rešerše pro intelektuální teoretiky a právo měli provozovat jenom opravdoví právníci schopní postavit se před porotu a kázat.

Teď seděl v knihovně George Orda s Boxxem a Finkem a neměl na práci nic jiného než čekat na pokyn a zavolání jakési Reggie Loveové. Aby se tolik nenudil, zabořil velký a mimořádný advokát Roy Foltrigg nos do tlusté právnické knihy a tucet dalších si jich rozložil kolem sebe po stole. Fink, intelektuální vědátor, seděl vyzutý uprostřed rozházeného studijního materiálu na podlaze mezi dvěma knihovnami. Boxx, taky spíš intelektuální lehká váha v právní teorii, pročítal stanoviska na druhém konci Foltriggova stolu. Právnickou knihu neotevřel Boxx už pěknou řadu let, jenomže v téhle chvíli se prostě nic jiného nedalo dělat. Vzal si s sebou jediné slipy a tak zoufale doufal, že z Memphisu vypadnou už zítra. Hlavním předmětem jejich zkoumání se stala otázka, jak je možno přinutit Marka Swaye, aby prozradil informaci, kterou prozradit nechce. Má-li někdo informaci podstatnou pro trestní řízení, a rozhodne se mlčet, jak je možno tuto informaci získat? Dál se chtěl Foltrigg dozvědět, zda je možné donutit Reggii Loveovou, aby jim prozradila, co jí sdělil Mark Sway. Ochrana vztahu mezi advokátem a jeho klientem je téměř posvátná, ale Roy ji přesto chtěl prozkoumat.

Debata o tom, zda Mark Sway něco ví či neví, už skončila před několika hodinami jasným Foltriggovým vítězstvím. Ten kluk byl ve voze, Clifford se neovládl a promluvil. Kluk policajtům lhal. A teď si opatřil advokátku, protože něco ví, ale bojí se vypovídat. Proč jednoduše nekápne božskou a neřekne všechno? Proč? Protože Mark Sway se bojí vraha Boyda Boyetta. Je to jasné jak facka.

Fink měl sice ještě určité pochybnosti, ale unavilo ho předchozí dohadování. Jeho šéf nebyl příliš bystrý, byl strašně tvrdohlavý, a udělal-li si jednou na něco názor, neexistovaly pro něho žádné další argumenty. A Foltriggovy argumenty byly v tomhle případě dost přesvědčivé. Ten kluk se chová příliš divně, obzvlášť na dítě.

Boxx stál pochopitelně na straně svého šéfa a věřil všemu, co říká. A jestliže Roy prohlásil, že kluk ví, kde je tělo, bylo to pro Boxxe svaté. V důsledku jednoho z jeho bezpočtu telefonátů začalo půl tuctu náměstků návladního Spojených států pracovat na stejných rešerších i v New Orlelansu.

V úterý kolem desáté večer zaklepal na dveře a vstoupil do knihovny Larry Trumann. Téměř celý večer strávil v McThunově úřadě. Podle Foltriggových pokynů zahájil jednání k získání souhlasu, aby mohli Marku Swayovi nabídnou ochranu na základě federálního programu na ochranu svědků. Nejméně desetkrát mluvili s Washingtonem a dvakrát přímo s ředitelem FBI F. Dentonem Voylesem. Pokud Mark Sway příští ráno neodpoví na Foltriggovy otázky, udělají mu velmi atraktivní nabídku.

Foltrigg se domníval, že se s ním dohodnou snadno. Kluk nemá co ztratit. Jeho matce nabídnou dobré zaměstnání v nějakém jiném městě, které si sama zvolí. Vydělávat tam bude víc než mizerných šest dolarů za hodinu, které jí dávají v továrně na svítidla. Rodina bude bydlet v pořádném domku se základy, a ne v laciném přívěsu. Navíc dostanou peníze v hotovosti, a možná i nové auto.

 

Mark seděl potmě na tenké matraci a díval se na maminku, která ležela s Rickym. Měl už po krk tohohle pokoje i téhle nemocnice. Skládací lůžko mu ničilo záda. Bohužel ani krásná Karen neměla dnes službu. Chodby zely prázdnotou. Nikdo nečekal u výtahů.

V odpočíváme byl jediný člověk. Listoval v časopise a nesledoval ani opakování seriálu M. A. S. H. v televizi. Seděl na pohovce, na které se Mark chtěl uložit ke spánku. Mark strčil do automatu dva čtvrtdolary a vytáhl limonádu sprite. Posadil se do křesla a začal se dívat na televizi. Muži na pohovce bylo kolem čtyřicítky; vypadal unaveně a ustaraně. Po deseti minutách seriál M. A. S. H. skončil. Na obrazovce se náhle objevil lidový advokát Gill Teal; stál klidně na místě nějaké autonehody a mluvil o obraně práv a boji s pojišťovnami. Gill Teal, ten to určitě myslí vážně.

Jack Nance zavřel časopis a sáhl po dalším. Poprvé pohlédl na Marka a usmál se na něho. "Nazdar," řekl kamarádsky a zadíval se na Redbook.

Mark mu kývl. To poslední, co teď potřeboval, byl další neznámý. Usrkával limonádu a v duchu se modlil, aby muž zůstal zticha.

"Co tu děláš?" promluvil muž.

"Dívám se na televizi," odpověděl Mark téměř neslyšně.

Muž se přestal smát a zahrabal se do čtení nějakého článku. Vysílali půlnoční zprávy a pak velkou reportáž o tajfunu v Pákistánu se záběry se spoustou mrtvých lidí i zvířat rozházených po pobřeží jako naplavené dříví. Byly to otřesné filmové záběry, jaké nenechaly nikoho v klidu.

"To je strašné, že jo," řekl Jack Nance k televizi, když helikoptéra přelétala nad haldou lidských pozůstatků.

"To je hrůza," řekl opatrně Mark a netvářil se nijak přátelsky. Kdo ví, co je to za chlapa, možná další hladový advokát připravený vyrazit za zraněnou kořistí.

"Opravdu hrozné," řekl muž a pokyvoval hlavou nad tím neštěstím. "Myslím, že musíme být moc rádi, že se to nestalo tady. Ale je těžké být rád v nemocnici, chápeš, co tím chci říct?" Náhle zase zesmutněl. S bolestí hleděl na Marka.

"Co se vám stalo?" neodolal Mark.

"Můj syn je na tom moc špatně." Muž odhodil časopis na stůl a mnul si oči.

"Proč?" zeptal se Mark. Začalo mu být toho muže líto.

"Byla to autonehoda. Zavinil ji opilý řidič. Syna odhodil vůz."

"Kde leží?"

"V prvním patře na jednotce intenzívní péče. Nemohl jsem to tam vydržet. Je tam hotový cirkus, lidi tam jen naříkají a pláčou."

"To je mi moc líto."

"Je mu osm let." Tvářil se, že pláče, ale Markovi to tak nepřipadalo.

"Mému bratrovi je taky osm. Leží v pokoji za rohem."

"Co se mu stalo?" zeptal se muž, ale nedíval se na Marka.

"Je v šoku."

"Proč?"

"To je dlouhá historie a je stále delší a delší. Ale dostane se z toho. Věřím, že i váš kluk to taky určitě zvládne."

Jack Nance se podíval na hodinky a náhle vstal. "To taky doufám. Musím se za ním podívat. Hodně štěstí, hochu. Jak se jmenuješ?"

"Mark Sway."

"Tak hodně štěstí, Marku. Musím už běžet." Zamířil k výtahům a zmizel.

Mark zaujal jeho místo na gauči a za pár minut usnul.