John Grisham

PARTNER
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

35

psychiatr byl přítelem doktora hayaniho. Druhá schůzka s Patrickem trvala dvě hodiny a jako ta první nepřinesla žádný výsledek. Byla už poslední.

Patrick se omluvil a vrátil se do pokoje právě na večeři. Většinu jídla nechal a pozorně sledoval večerní zprávy. Jeho jméno se tam neobjevilo. Procházel se po chodbě a mluvil se strážnými. Sandy volal celé odpoledne, aby ho informoval, ale Patrick chtěl všechno vidět na papíře. Díval se na "Jeopardy" a pokoušel se číst tlustý román.

Bylo téměř osm, když uslyšel, jak Sandy mluví s hlídači a ptá se, jak se má vězeň. Sandy rád říkal "váš vězeň".

Patrick se s ním setkal ve dveřích. Advokát vypadal unaveně, ale usmíval se. "Všechno je hotovo," prohlásil a podal Patrickovi svazek papírů.

"A co dokumenty a kazety?"

"Před hodinou jsme jim je předali. Musel se tam motat aspoň tucet agentů FBI. Jaynes mi řekl, že budou pracovat celou noc."

Patrick si vzal dohody o vyrovnání a posadil se k pracovnímu stolu v rohu pod televizí. Pečlivě četl každé slovo. Sandy stál u postele, pojídal večeři, kterou si přinesl v sáčku, a díval se na ragby z Austrálie na ESPN.

"Remcali kvůli tomu půl milionu?" zeptal se Patrick s očima v dokumentech.

"Ani v nejmenším. Nikdo kvůli ničemu neremcal."

"Asi jsme měli chtít víc."

"Myslím, že máš dost."

Patrick obrátil stránku a podepsal se. "Výborně, Sandy. Mistrovská práce."

"Měli jsme dobrý den. Federální žaloby jsou staženy, civilní spory urovnány. Palmáre je zaplacené, dítě zabezpečeno. Zítra skoncujeme s Trudy. Jedeš jako dráha, Patricku. Jen škoda, že ti stojí v cestě ten mrtvý."

Patrick nechal papíry na stole a postavil se k oknu zády do pokoje. Žaluzie byly vytažené, okno pootevřené.

Sandy jedl a sledoval ho. "Musíš mi ještě něco říct, Patricku."

"Co chceš slyšet?"

"Co kdybychom začali s Pepperem?"

"Dobře. Peppera jsem nezabil."

"Zabil Peppera někdo jiný?"

"Pokud vím, tak ne."

"Byl Pepper naživu, když jsi zmizel?"

"Myslím, že byl."

"Zatraceně, Patricku! Mám za sebou těžký den! Nemám náladu na hádanky!"

Patrick se obrátil a zdvořile řekl: "Prosím tě, nekřič. Venku jsou policajti a natahují uši na každé slovo. Posaď se."

"Já se nechci posadit."

"Prosím."

"Lip slyším vstoje. Poslouchám."

Patrick zavřel okno, stáhl žaluzie, zkontroloval, zda jsou dveře zamčené, a vypnul televizi. Zaujal svou obvyklou pozici na posteli s prostěradlem vytaženým k pasu. Když se usadil, začal tichým hlasem: "Peppera jsem znal. Přišel jednoho dne do chaty a prosil mě o jídlo. Bylo to před Vánocemi 1991. Řekl mi, že žije většinou v lesích. Udělal jsem mu slaninu s vejci a on jedl jako bezedný. Koktal, byl velmi plachý a ne ve své kůži. Samozřejmě mě zaujal. Kluk, prý sedmnáctiletý, ale vypadal na míň, docela čistý a slušně oblečený, jeho rodina byla dvacet mil daleko, a on přesto žil v lese. Podařilo se mi ho rozpovídat. Ptal jsem se ho na rodinu a uslyšel smutnou historii. Když dojedl, chtěl hned odejít. Nabídl jsem mu, aby u mne přespal, ale trval na tom, že se vrátí do svého tábořiště."

"Druhý den jsem šel na lov jelenů a Pepper mě vystopoval. Ukázal mi svůj malý stan a spací pytel. Měl nádobí na vaření, chladničku, lucernu a brokovnici. Prozradil mi, že doma se neukázal už dva týdny. Jeho matka prý má nového přítele, nejhoršího ze všech, co za ta léta poznal. Šel jsem s ním hluboko do lesa k místu, kde objevil jeleny. Za hodinu jsem zastřelil desateráka, svého největšího. Tvrdil, že zná les jak vlastní boty, a nabídl se, že mi ukáže ta nejlepší místa."

"Za pár týdnů jsem byl opět ve srubu. Život s Trudy se stal nesnesitelný a oba jsme čekali na víkendy, kdy odjedu. Pepper se ukázal zanedlouho po mém příjezdu. Uvařil jsem dušené maso a pořádně jsme se nacpali - tehdy jsem měl slušný apetit. Čím déle mluvil, tím míň koktal. Řekl jsem mu, že jsem právník, a tak se mi brzy svěřil se svými právními problémy. Naposledy pracoval u benzinové pumpy v Lucedale. Jednou se zjistilo, že z pokladny zmizely peníze. Protože si každý myslel, že je zaostalý, hodili to na něj. Samozřejmě s tím neměl nic společného. Pro něj to byl další dobrý důvod, proč zůstat v lese. Slíbil jsem, že se na tu záležitost s ukradenými penězmi podívám."

"A tak to začalo," řekl Sandy.

"Tak nějak. Ještě párkrát jsme se potkali v lese."

"A blížil se 9. únor."

"Ano, blížil. Řekl jsem Pepperovi, že po něm jdou poldové. Byla to lež. Nikomu jsem nevolal. Nemohl jsem si to dovolit. Ale čím déle jsme spolu mluvili, tím víc jsem byl přesvědčen, že o těch ztracených penězích něco věděl. Měl strach a hodně se na mne spoléhal. Probrali jsme jeho možnosti a jedna z nich byla, aby prostě zmizel."

"Kruci, to je mi nějak povědomé."

"Nenáviděl svou matku. Šli po něm policajti. Byl vyplašený malý kluk a nemohl žít do konce života v lesích. Zalíbila se mu představa, že by šel na Západ a našel by si tam práci jako průvodce lovců v horách. Připravili jsme plán. Sledoval jsem noviny, až jsem našel hrozný příběh o středoškolákovi, který se zabil při železniční nehodě u New Orleansu. Jmenoval se Joey Palmer; znělo to trochu podobně. Zavolal jsem jednomu padělateli v Miami, který si zjistil chlapcovo číslo sociálního zabezpečení, a šup! - za čtyři dny jsem měl pro Peppera celou sadu dokladů. Řidičský průkaz z Lousiany s velmi slušnou fotografií, průkaz sociálního pojištění, rodný list, dokonce i pas."

"Říkáš to, jako by to bylo docela snadné."

"Ne, je to ještě lehčí, než jak to říkám. Chce to jen trochu peněz a fantazie. Pepperovi se nové doklady líbily a zamiloval se do představy, že odjede autobusem do hor. Nevymýšlím si, Sandy, ten kluk vůbec neváhal nechat tady vlastní matku a beze slova zmizet. Nedělal si s tím vrásky ani v nejmenším."

"Tvůj typ."

"Ano, když myslíš. V neděli, 9. února..."

"V den tvé smrti."

"Ano. Odvezl jsem Peppera do Jacksonu na stanici autobusů Greyhound. Dal jsem mu dost příležitostí, aby couvl, ale už se rozhodl. Víc než to, byl nadšen. Ten chudák kluk nikdy nevyjel z Mississippi. Už samotná cesta do Jacksonu byla pro něj dobrodružstvím. Řekl jsem mu jasně, že se nikdy nebude moci vrátit, za žádných okolností. O matce se ani nezmínil. Za celé tři hodiny v autě ani jednou nepromluvil o mámě."

"Kam měl namířeno?"

"Našel jsem mu jeden dřevařský tábor v Eugene v Oregonu a zjistil jsem všechny autobusové trasy a časy. Všechno jsem mu napsal a pak jsme si to cestou k autobusu mnohokrát zopakovali. Dal jsem mu dva tisíce dolarů v hotovosti a vysadil jsem ho dvě ulice od stanice. Byla skoro jedna po poledni a nemohl jsem riskovat, že mě někdo uvidí. Naposledy jsem Peppera zahlédl, jak kluše s úsměvem na tváři a nacpaným batohem přes rameno."

"Jeho brokovnice a věci na táboření se našly ve srubu."

"Kam jinam by si je měl dát?"

"Další kousek skládanky."

"Ovšem. Chtěl jsem, aby to vypadalo, že Pepper shořel v autě."

"Kde je teď?"

"Já nevím a není to důležité."

"Na to jsem se neptal, Patricku."

"Opravdu to není důležité."

"Přestaň si se mnou hrát, kruci. Když se zeptám, zasloužím si odpověď."

"Odpovím ti, až se mi zachce."

"Proč tak uhýbáš?"

Sandy promluvil hlasitě a ostře a Patrick na chvíli zmlkl, aby ho nechal vychladnout. Oba dýchali pomaleji, oba se snažili uklidnit.

"Já neuhýbám," pronesl klidně Patrick.

"To se ví, že uhýbáš. Rvu se jak pes, abych rozluštil jednu hádanku, a deset dalších záhad mě praští do ksichtu. Proč mi nemůžeš říct všechno?"

"Protože nepotřebuješ všechno vědět."

"Rozhodně by to bylo užitečné."

"Vážně? Kdy naposledy ti řekl pachatel všechno?"

"Je to zvláštní, ale já tě jako zločince neberu."

"Tak co jsem?"

"Přítel, možná."

"Bude pro tebe snazší, když mě budeš brát jako pachatele."

Sandy sebral ze stolu dohody o vyrovnání a zamířil ke dveřím. "Jsem utahaný a jdu si odpočinout. Vrátím se zítra a ty mi řekneš všechno."

Otevřel dveře a odešel.

 

Strážného anděla si Guy všiml, když odcházeli z kasina. Známá tvář se odvrátila až příliš rychle. Pak je dost vlezle sledovalo auto. Guy měl s takovými věcmi zkušenosti a zmínil se o tom Bennymu, který právě řídil. "Určitě to jsou federálové," prohlásil Guy. "Kdo jiný by měl zájem?"

Naplánovali si, že odjedou z Biloxi. V pronajatém bytě odpojili telefony a všechny poslali pryč.

Čekali až do tmy. Guy odjel v jednom autě na východ do Mobilu, kde měl strávit noc a hlídat si záda, a ráno měl chytit letadlo. Benny se vydal na západ podél pobřeží po dálnici 90, pak přes jezero Ponchartrain do New Orleansu, města, kde se vyznal. Dobře se díval, ale nikoho za sebou neviděl. Ve Francouzské čtvrti si dal ústřice, potom odjel taxíkem na letiště. Letěl do Memphisu, pak na O'Hare, kde se většinu noci ukrýval v letištní hale. A za úsvitu do New Yorku.

Agenti FBI hlídali jeho dům v Boča Raton. Jeho švédská společnice tam stále byla. Napadlo je, že brzy vyrazí i ona, a bude lehčí ji sledovat.