John Grisham

BRATRSTVO
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

Aaron Lake sice seděl v kongresu už čtrnáct let, ale po Washingtonu a okolí pořád jezdil vlastním autem. Šoféra nechtěl a nepotřeboval a totéž platilo pro poradce nebo osobního strážce. Někdy s ním jezdil zaměstnanec jeho úřadu, aby měl kdo zapisovat poznámky, ale povětšinou si Lake užíval poklidu, plynul s provozem Kolumbijského distriktu a poslouchal ze sterea klasickou kytaru. Mnozí jeho přátelé, obzvláště ti, kdo se dopracovali k funkcím předsedů nebo místopředsedů různých výborů, měli větší auta s řidiči. A někteří dokonce i limuzíny.

Lake ale ne. Bral to jako plýtvání časem, penězi i soukromím. Pokud kdy toužil po důležitější funkci, rozhodně si nepřál, aby k tomu měl jako zátěž omotaného kolem krku šoféra. Kromě toho velice rád býval sám. Jeho kancelář, to byl cvokhaus. Měl tam patnáct lidí, kteří lítali sem a tam, div se neodráželi od stěn, kteří brali telefony, otevírali složky a vůbec sloužili lidičkám doma v Arizoně, co je sem do Washingtonu vyslali. Dva další nedělali nic jiného, než že sháněli peníze. Tři další stálí zaměstnanci mu úspěšně ucpávali už tak úzké cestičky a zabírali mu víc času, než zasloužili.

Byl sám, vdovec, patřil mu starý dům v Georgetownu, který měl velice rád. Žil nenápadně a společenského života, který jej i jeho nebožku ženu tak přitahoval v prvních letech, se účastnil jen příležitostně.

Jel po Beltwayi; protože zlehka sněžilo, byl provoz na okružní silnici pomalý a opatrný. V Langley rychle prošel bezpečnostní prověrkou CIA a náramně ho potěšilo, že jeho oblíbené parkovací místo je volné a spolu s ním už jej čekají dva bezpečáci agentury v civilu.

"Pan Maynard vás čeká," řekl jeden vážně, sotva mu otevřel dveře; ten druhý si vzal jeho aktovku. Moc má i své výhody.

Lake se nikdy nesetkal s ředitelem CIA přímo v Langley. Dvakrát, před lety, spolu jednali na Capitol Hillu - když se ten nešťastný chlap ještě mohl hýbat. Teddy Maynard byl na vozíku a měl neustále bolesti, takže i páni senátoři se teď museli nechat zavézt do Langley, když je potřeboval. Lakeovi zavolal za těch čtrnáct let snad pětkrát šestkrát, ale on byl vůbec zaměstnaný člověk. Lehčí záležitosti obvykle předával k vyřízení svým spolupracovníkům.

Kongresman a jeho průvodci se prodírali skrze další a další bezpečnostní linie, stále hlouběji do útrob ústředí CIA. A když se Lake blížil k Maynardovým kancelářím, jako by povyrostl a vykračoval si div ne pyšně. Nemohl si pomoct. Moc je tak opojná.

Teddy Maynard si pro něj poslal.

 

Uvnitř, ve veliké čtvercové místnosti bez oken, které se neoficiálně říkalo bunkr, seděl pan ředitel sám a díval se prázdným pohledem na velkou obrazovku, na níž zamrzl obraz kongresmana Aarona Lakea. Snímek byl pořízen nedávno, před třemi měsíci, na večírku pro sponzory, kde Lake vypil půl sklenky vína, snědl trochu pečeného kuřete, nedal si dezert, sám a vlastním autem jel domů a do postele šel před jedenáctou. Fotografie vypadala pěkně, protože Lake sám hezký byl - měl nazrzlé vlasy téměř beze stopy šedin, husté vlasy bez barvení a bez přelivů, a také tmavě modré oči, hranatou bradu a velice pěkné zuby. Bylo mu třiapadesát a stárnul do krásy. Půl hodiny denně se mořil na veslařském trenažéru a hladinu cholesterolu měl na sto šedesáti. Nenašli na něj jedinou nectnost. Měl rád dámskou společnost, ale hlavně šlo o dámy, se kterými považoval za významné být viděn. Pravidelně se stýkal s šedesátiletou vdovou v Bethesdě, jejíž nebožtík manžel nadělal jmění jako lobbyista.

Oba jeho rodiče jsou po smrti. Jeho jediná dcera je učitelkou v Santa Fé. Manželka, se kterou prožil dvacet devět let, mu v roce 1996 zemřela na rakovinu vaječníku. Rok nato zemřel i jeho třináctiletý kokršpaněl, a tak člen Kongresu za stát Arizona, pan Aaron Lake, žil opravdu sám. Byl katolík - ne že by na tom záleželo - a přinejmenším jednou týdně chodíval na mši. Teddy stiskl tlačítko a obličej zmizel.

Lake byl mimo Washington neznámý, především proto, že dokázal držet na uzdě vlastní ego. Pokud měl zálusk na vyšší úřad, dokázal jej skrývat. Jednou se o něm mluvilo jako o možném kandidátovi na úřad arizonského guvernéra, ale na to měl příliš rád Washington. A Georgetown miloval - davy, anonymitu, městský život, dobré restaurace a stísněná knihkupectví a kavárničky. Měl v oblibě divadlo a hudbu, a když ještě byla naživu jeho žena, nechali si ujít málokteré větší vystoupení v Kennedyho centru.

Na Vršku... tedy na Capitol Hillu Lakea znali jako chytrého a velmi pracovitého kongresmana, který umí mluvit, je zapáleně poctivý a věrný - a až krajně svědomitý. Protože v jeho okrsku sídlily dvě velké firmy pracující na zakázku pro ministerstvo obrany, stal se z něj odborník na vojenskou techniku a připravenost. Byl předsedou výboru sněmovny pro ozbrojené síly a právě jako takový se seznámil s Teddym Maynardem.

Teddy znovu stiskl tlačítko a Lakeova tvář tu byla zas. Ačkoli byl Teddy veteránem rozvědných válek, v nichž strávil padesát let, málokdy se mu strachem svíral žaludek. Uhýbal před kulkami, schovával se pod mosty, mrzl v horách, otrávil dva české špiony, v Bonnu zastřelil zrádce, naučil se sedm jazyků, bojoval ve studené válce a snažil se zabránit nějaké další, zkrátka prožil víc dobrodružství než deset jiných agentů dohromady, ale přesto se mu žaludek svíral teprve teď, když se díval na nevinný obličej pana kongresmana Aarona Lakea.

On sám i celá CIA se chystali udělat cosi, co agentura neudělala ještě nikdy.

Začali se stovkou senátorů, s padesáti guvernéry, čtyřmi šly třiceti pěli kongresmany, ty všechny si proklepli, a teď zbýval jediný. Poslanec Aaron Lake z Arizony.

Teddy rýpl do tlačítka a stěna potemněla. Přes nohy měl přehozenou deku. Na sobě měl to, co každý den - modrý svetr s véčkem, bílou košili a pastelovou kravatu. Popojel s vozíkem blíž ke dveřím a chystal se na setkání se svým kandidátem.

 

Lakea nechali čekat osm minut a zatím mu udělali kávu a nabídli čajové pečivo, které ale odmítl. Lake měřil metr osmdesát dva, vážil osmdesát kilo a úzkostlivě pečoval o svůj vzhled, takže by Teddyho překvapilo, kdyby si pečivo vzal. Pokud věděli, Lake nikdy nejedl sladké. Nikdy.

Kávu si ale dal silnou; upíjel ji a při tom si probíral své skromné materiály. Účelem tohohle setkání je promluvit si o tom, jak znepokojivě mnoho dělostřelecké techniky proniká skrz černý trh na Balkán. Lake měl dva oběžníky, osmdesát stránek údajů psaných dvojitým řádkováním, které si drtil do hlavy do dvou do rána. Nebylo mu úplně jasné, proč pan Maynard chce, aby k němu jezdil do Langley a bavil se o podobných věcech, ale hodlal na to být připraven.

Ozval se tlumený bzučák, dveře se otevřely a ven vyjel ředitel CIA; byl zabalený v dece a každopádně vypadal na svých čtyřiasedmdesát let. Ruku ale tiskl silně, nejspíš byl vytrénovaný od toho, jak pořád poháněl kola vozíčku. Lake s ním vešel dovnitř, dva vysokoškolsky vzdělaní pitbulové zůstali venku a hlídali dveře.

Sedli si proti sobě, každý na jednu stranu velice dlouhého stolu, který se táhl až k protější straně místnosti, kde velká bílá stěna sloužila jako promítací plátno. Po krátkém úvodu Teddy stiskl tlačítko a objevila se jiná tvář. Další stisknutí - a světla se ztlumila. Lakeovi se to líbilo - člověk jen mačká knoflíčky a superlechnika okamžitě dodává obrázky. Tahle místnost je určitě dost elektronicky zadrátovaná, aby mu mohli z osmimetrové vzdálenosti změřit tep.

"Poznáváte ho?" zeptal se Teddy.

"Snad. Mám dojem, že ten obličej jsem už viděl."

"Je to Vitalij Ščenkov. Bývalý generál. Teď člen toho, co zbylo z ruského parlamentu."

"Známý jako Víťa," doplnil hrdě Lake.

"Přesně tak. Skalní komunista s pevnými svazky s armádou, inteligence výtečná, ego obrovské, velmi ctižádostivý, nemilosrdný - v této chvíli nejnebezpečnější muž na světě."

"To jsem nevěděl."

Další bliknutí, další tvář, tentokrát kamenná a zastíněná nevkusnou parádní vojenskou čepicí. "A tohle je Jurij Golcin, druhý nejvyšší důstojník toho, co zbylo z ruské armády. Ščenkov a Golcin mají velké plány." Zase bliknutí a objevila se mapa části ruského území severně od Moskvy. "Hromadí zbraně v téhle oblasti," vysvětlil Teddy. "V podstatě je kradou sami sobě, plení ruskou armádu, ale ještě důležitější je, že je nakupují i na černém trhu."

"A kde na to berou peníze?"

"Kde se dá. Izraelský radar zaplatí ropou. Kšeftují s drogami a pak nakoupí přes Pákistán čínské tanky. Ščenkov je zadobře s několika mafiánskými organizacemi, z nichž jedna nedávno koupila továrnu v Malajsii a vyrábí v ní jenom samé útočné pušky. Je to velmi promyšlené. Ščenkov je chytrý, má velice vysoké IQ. Pravděpodobně je geniální."

Teddy Maynard sám geniální byl, a pokud tohle označení použije u druhého, kongresman Lake neměl důvod mu nevěřit. "A koho tedy napadnou?"

Teddy otázku nechal být, protože ještě nebyl připraven na ni odpovědět. "Najděte si město Vologda. Asi čtyři sta kilometrů severně od Moskvy. Minulý týden jsme sledovali, jak do místního skladu převážejí šedesát Větrovů. Jak víte, Větrov..."

"Je protějškem našich raket Tomahawk Cruise, jenom je o šedesát čísel delší."

"Přesně tak. Se všemi ostatními, co sem přesunuli za posledních devadesát dnů, to je tři sta. Vidíte přímo na sever od Vologdy město Rybinsk?"

"Proslulé zpracováním plutonia."

"Ano, jsou ho tam tuny. Dost na výrobu deseti tisíc bojových jaderných hlavic. Ščenkov, Golcin a jejich lidi celou tu oblast ovládají."

"Ovládají?"

"Ano, díky síti regionálních mafií a místních vojenských jednotek. Ščenkovovi lidi jsou připraveni."

"Připraveni k čemu?"

Teddy zmáčkl tlačítko a obraz ze stěny zmizel. Světla ale pořád byla tlumená, takže když promluvil, promluvil téměř ze stínu. "Převrat je na spadnutí, pane Lakeu. Naplňují se naše nejčernější obavy. Ruská společnost a kultura se hroutí a drolí ve všech ohledech. Z demokracie je v Rusku špatný vtip. Z kapitalismu zlý sen. Mysleli jsme si, že tu zatracenou zemi dokážeme... macdonaldizovat, ale skončilo to katastrofou. Dělníci nedostávají plat, a to ještě ti šťastnější, co vůbec mějí nějakou práci. Dvacet procent ji nemá. Děti umírají, protože nejsou léky. A mnozí dospělí taky. Deset procent obyvatelstva nemá střechu nad hlavou. Dvacet procent hladoví. A den ode dne se to zhoršuje. Mafie zemi vydrancovaly. Domníváme se, že ukradeno a vyvezeno do zahraničí bylo přinejmenším pět set miliard dolarů. A žádné vysvobození na dohled. Dokonalá chvíle pro nového silného muže, pro nového diktátora, který slíbí, že povede lid zpátky ke stabilitě. Celá země se plačky dožaduje vůdce - a pan Ščenkov usoudil, že ten úkol čeká na něj."

"A má armádu."

"Má armádu - a to rozhodne. Převrat bude nekrvavý, protože lidé jsou na to zralí. Uvítají Ščenkova s otevřenou náručí. Uspořádá přehlídku na Rudém náměstí - a jen abychom si my, Spojené státy, dovolili mu zkřížit cestu. Budeme zase v roli padouchů."

"Takže se vrátí studená válka," řekl Lake a na konci bezmocně klesl hlasem.

"Nebude na ní nic studeného. Ščenkov touží po expanzi, chce získat zpět území Sovětského svazu. Zoufale potřebuje hotové peníze, a tak si je prostě bude brát v podobě půdy, továren, ropy, obilí. Rozpoutá menší regionální války a snadno je vyhraje." Objevila se další mapa. Před Lakem se rozvinula první fáze vytváření nového světového pořádku. Teddy nemilosrdně pokračoval. "Mám podezření, že převálcuje pobaltské státy, svrhne vlády v Estonsku, Litvě, Lotyšsku a tak dál. Pak se podívá po starém východním bloku a uzavře dohody s některými z tamních komunistů."

Kongresman se bez dechu a mlčky díval, jak se Rusko rozpíná. Teddyho předpovědi byly tak jisté, tak přesné.

"A co Číňané?" zeptal se Lake.

Jenže Teddy ještě neskončil s východní Evropou. Cvakl a naskočila nová mapa. "A tady se do toho zamotáme my."

"Polsko?"

"Jo. Jako vždycky. Polsko je teď bůhvíproč členskou zemí NATO. Jen si to představte. Polsko podepsalo dohody, že bude pomáhat chránit nás a Evropu. Ščenkov zkonsoliduje vlastní hřiště v Rusku a pak začne pošilhávat na západ. Stejně jako Hitler, jenže ten šilhal na východ."

"K čemu by chtěl Polsko?"

"A k čemu chtěl Polsko Hitler? Leželo mezi ním a Ruskem. Nenáviděl Poláky a chtěl zahájit válku. Ščenkov na Polsko naprosto kašle, on je jenom chce ovládnout. A chce zničit NATO."

"Odvážil by se riskovat třetí světovou válku?"

Pár dalších tlačítek; z promítací plochy zase byla jen stěna a světla se rozzářila. Audiovizuální představení bylo u konce; je čas na ještě závažnější rozhovor. Teddymu vystřelila do nohou bolest, až se neudržel a zašklebil se.

"Na to nedokážu odpovědět," řekl. "Víme toho hodně, ale nevíme, co si ten člověk myslí. Jedná velmi nenápadně, rozmísťuje lidi, chystá se. Není to úplně nečekané, chápejte."

"Samozřejmě že ne. Podobné scénáře jsme probírali celých posledních osm let, ale pořád tu byla i naděje, že se to nestane."

"Už se to rozběhlo. Touhle dobou Ščenkov a Golcin odstraňují svoje protivníky."

"Jak to mají načasované?"

Znovu se pod dekou zavrtěl, zkusil jinou polohu, aby zahnal bolest. "Těžko říct. Jestli je chytrý, což rozhodně je, počká si, až začnou pouliční nepokoje. Myslím, že do roka od nynějška bude Víťa Ščenkov nejznámějším člověkem na světě."

"Do roka," řekl si Lake nepřítomně, jako kdyby mu právě oznámili, že byl odsouzen k smrti.

Nastala dlouhá odmlka, během níž přemýšlel o konci světa. Teddy jej rád nechal, ať si dumá. Svíravý pocit v žaludku už citelně zeslábl. Lake se mu náramně zamlouval. Opravdu je velice hezký, pohotový v řeči a chytrý. Vybrali správně.

Toho budou lidi volit.

 

Dali si kávu, Teddy vzal hovor, který nešlo odmítnout - byl to viceprezident -, a pak se vrátili ke svému skromnému jednání a pokročili dál. Kongresmana potěšilo, že si pro něj Teddy našel tolik času. Rusové jdou na to - a přitom Teddy se zdá tak klidný.

"Nemusím vám líčit, jak nepřipravené jsou naše vojenské síly," oznámil Teddy vážně.

"Nepřipravené na co? Na válku?"

"Třeba. Pokud jsme nepřipravení, můžeme válku i mít. Pokud budeme silní, válce se vyhneme. Tak třeba v tomhle okamžiku by Pentagon nemohl udělat to, co dokázal v jedenadevadesátém v Perském zálivu."

"Jsme na sedmdesáti procentech," prohlásil Lake zcela jistě. Tohle byl jeho obor.

"Se sedmdesáti procenty nás čeká válka, pane Lakeu. Válka, kterou nemůžeme vyhrát. Ščenkov utratí každou kopejku, kterou se mu podaří ukrást, za novou techniku. My okrajujeme rozpočet a omezujeme ozbrojené síly. Chceme jenom mačkat tlačítka a posílat chytré bomby, aby netekla žádná americká krev. Ščenkov bude mít dva miliony hladových vojáků, kteří půjdou do boje nadšeně, a když to bude potřeba, umřou."

Lake na krátkou chvilku pocítil hrdost. Měl dost odvahy, aby hlasoval proti poslednímu rozpočtu, protože snižoval výdaje na armádu. Lidi u nich doma z toho byli rozladění.

"A nemůžete hned teď Ščenkova odhalit?" zeptal se.

"Ne. Rozhodně ne. Máme skvělou rozvědku. Kdybychom zareagovali, věděl by, že víme. Tohle je zpravodajská hra, pane Lakeu. Na to, abychom z něj udělali zrůdu, je moc brzy."

"Co tedy máte v plánu?" optal se Lake odvážně. Ptát se Teddyho, co hodlá podniknout, bylo dost troufalé. Setkání zřejmě dospělo ke svému účelu. Další kongresman dostal potřebné informace. Teď bude Lake co chvíli požádán, aby se vzdálil, a na řadu přijde další předseda nějakého výboru.

Jenže Teddy měl veliké plány a byl celý netrpělivý, jen aby se s ním o ně podělil. "Máme dva týdny do primárek v New Hampshiru. Ve hře jsou čtyři republikáni a dva demokraté a všichni říkají totéž. Ani jediný kandidát nechce zvýšit výdaje na obranu. Světe div se, máme rozpočtový přebytek, a kdekdo má fůru nápadů, jak ty peníze rozfofrovat. Parta pitomců. Je to jenom pár let, co jsme měli obrovské rozpočtové schodky, a přitom Kongres utrácel peníze rychleji, než se stačily tisknout. Teď je přebytek. A oni si ho cpou do hub oběma rukama."

Kongresman Lake na chvilku uhnul pohledem a pak usoudil, že to mlčky přejde.

"Promiňte," vzpamatoval se Teddy. "Kongres jako celek je nezodpovědný, ale máme řadu schopných kongresmanů."

"Mně to nemusíte říkat."

"Prostě máme v závodním poli spoustu vysloveně naklonovaných kandidátů. Před dvěma týdny byli úplně jiní favorité. Házejí po sobě bahnem a vrážejí nůž jeden druhému do zad, to vše pro pobavení čtyřicátého čtvrtého největšího státu. Šaškárna." Teddy se odmlčel, zašklebil se a učinil další pokus přemístit svoje bezvládné nohy. "Potřebujeme někoho nového, pane Lakeu, a myslíme si, že tím někým jste vy."

Nejdřív ze všeho se Lake snažil, aby nevyprskl; podařilo se mu to tak, že se jen usmál a pak si odkašlal. Snažil se vzpamatovat. "Vy si děláte legraci," utrousil.

"Sám dobře víte, že nežertuji, pane Lakeu," prohlásil Teddy slavnostně - a už nebylo pochyb, že Aaron Lake vběhl do pečlivě nastražené pasti.

Odkašlal si a konečně se zcela vzpamatoval. "No prosím, poslouchám."

"Je to velice prosté. Vlastně právě v prostotě je krása té myšlenky. Už je pozdě na to, abyste se přihlásil k primárkám v New Hampshiru, ale stejně na tom nesejde. Ať se tam ta smečka vybije. Počkáme, až bude po všem, a pak všechny překvapíme oznámením, že kandidujete na prezidenta. Kdo je sakra ten Aaron Lake? bude se kdekdo ptát. A to je skvělé. Právě to chceme. Však se to velice brzy dozvědí.

Zpočátku budete stavět na jednom jediném. Jde o vojenské výdaje. Jste prorok zkázy a lezou z vás spousty ohavných předpovědí o tom, jak naše armáda zeslábla. Pozornost všech si získáte, až budete volat po zdvojnásobení výdajů na obranu."

"Zdvojnásobení?"

"To zabírá, co? Získáte si pozornost. Zdvojnásobit je po celé čtyři roky vašeho funkčního období."

"Ale proč? Větší výdaje na armádu potřebujeme, ale dvojnásobný vzrůst, to by bylo přehnané."

"Jestli stojíme před novou válkou, tak ne, pane Lakeu. Před válkou, při které budeme mačkat tlačítka a vypouštět Tomahawky po tisícovkách - jedna prskavka po milionu babek. Do háje, skoro nám došly loni při tom maléru na Balkáně. Nedáme dohromady dost vojáků a námořníků a pilotů, pane Lakeu. To víte sám. Armáda potřebuje stohy peněz, aby naverbovala mladé muže. Jsme v podstavu, kam se podíváme - chybějí vojáci, rakety, tanky, letadla, transportéry. Ščenkov teď zrovna buduje armádu. My ne. My ji pořád zeštíhlujeme - a jestli tak bude pokračovat i další administrativa, je po nás."

Teddy mluvil postupně stále hlasitěji, a když dořekl poslední slova, Aaron Lake div necítil, jak se země chvěje od bombardování.

"Odkud se ty peníze vezmou?" zeptal se.

"Peníze na co?"

"Pro armádu."

Teddy si znechuceně odfrkl. "Odtud, co vždycky. Musím vám snad, pane, připomínat, že máme přebytek?"

"Ten zrovna honem utrácíme."

"Samozřejmě že utrácíte. Poslechněte, pane Lakeu, s penězi si nedělejte starosti. Hned co oznámíte kandidaturu, vylekáme Američany k smrti. Nejdřív si budou myslet, že jste poloviční blázen, nějaký pošuk z Arizony, co chce navyrábět ještě víc bomb. Ale my je probereme. Vytvoříme na druhém konci světa krizi - a najednou se bude říkat, že pan Aaron Lake je vizionář. Hlavní je načasování. Přednesete projev o tom, jak jsme slabí v Asii, a poslouchat bude jen málo lidí. Pak tam vyrobíme takovou situaci, že svět strne, a najednou o vás budou mluvit všichni. Chci takhle pokračovat po celou vaši kampaň. Vytvoříme tím napětí. Budeme vypouštět zprávy, vytvářet situace, manipulovat s médii, motat hlavu vašim protivníkům. Upřímně řečeno, pane Lakeu, ani nečekám, že by to mělo být až tak obtížné."

"Mluvíte, jako byste to už někdy dělal."

"Ne. Dělali jsme pár nezvyklých věcí, všechno ve snaze chránit tuhle zemi. Ale nikdy jsem se nepokoušel zvrátit výsledek prezidentských voleb." Teddy to řekl, jako by toho trochu litoval.

Lake pomaličku odstrčil židli, vstal, protáhl si paže a nohy a došel podél stolu až na konec místnosti. Nohy mu ztěžkly. Srdce mu tlouklo o závod. Past se sklapla; nechal se chytit.

Vrátil se ke své židli. "Nemám na to dost peněz," nadhodil přes stůl.

Teddy se usmál, přikývl a předstíral, že o tom uvažuje. Lakeův dům v Georgetownu má hodnotu tak čtyři sta tisíc dolarů. Asi polovinu té sumy ještě měl v investičních fondech a dalších sto tisíc v obligacích města Washingtonu. Žádné dluhy, které by stály za zmínku. Na účtu určeném pro kampaň, až bude chtít být znovu zvolen do Kongresu, měl čtyřicet tisíc dolarů.

"Bohatý kandidát by nebyl atraktivní," namítl Teddy a sáhl po dalším tlačítku. Na stěně naskočily obrázky, ostré a barevné.

"A s penězi nebudou potíže, pane Lakeu," pokračoval mnohem lehčím tónem. "Přimějeme podniky, co pracují pro obranu, aby to zaplatily. Podívejte se na tohle." Mávl pravou rukou, jako by Lake sám nevěděl, na co se má dívat. "Loni vydělaly firmy zabývající se leteckou, vesmírnou a vojenskou technikou skoro dvě stě miliard. My si vezmeme jenom zlomeček."

"Jak velký zlomeček?"

"Tolik, kolik budete potřebovat. Střízlivě vzato od nich můžeme povybírat sto milionů dolarů."

"Sto milionů dolarů nemůžete schovat."

"Neříkejte to tak jistě, pane Lakeu. A nedělejte si s tím hlavu. O peníze se postaráme my. Vy se zabývejte proslovy, přípravou reklamních šotů, řízením kampaně. Peníze se budou jen valit. Než přijde listopad, americkým voličům bude tak úzko z Armageddonu, že jim bude jedno, kolik se utratí. Bude to drtivé vítězství."

Takže Teddy Maynard mu nabízí drtivé vítězství. Lake seděl, byl ohromený, ale zároveň opojený, a otevíral pusu na všechny ty peníze zobrazené na stěně - zbrojní, letecký a vesmírný průmysl: 194 miliard dolarů. Celý rozpočet na obranu byl loni dvě stě sedmdesát miliard. Když se to po čtyři roky zdvojí na pět set čtyřicet miliard, firmy se zase pěkně obalí tukem. A jejich zaměstnanci! Mzdy poletí nahoru jako raketa! Pracovní místa pro každého!

Manažeři zahrnou kandidáta Lakea penězi a odboráři hlasy. Počáteční ohromení začínalo opadat a jemu bylo jasné, jak je Teddyho plán prostý. Vybrat peníze od těch, kdo z toho budou mít zisk. Vyděsit voliče, aby se hrnuli k urnám. Vyhrát s velkým náskokem. A tím zachránit svět.

Teddy jej nechal chvíli přemýšlet. "Většinu toho protáhneme přes PAV. Odbory, strojvůdci, manažeři, obchodní sdružení - už zaregistrovaných politických skupin je, co hrdlo ráčí. A my si založíme ještě pár dalších."

Lake už je v duchu zakládal. Stovky politických akčních výborů, všechny nabité tolika penězi, že to ještě při žádných volbách nebylo k vidění. Ohromení už bylo zcela pryč a místo něj přišlo čiré vzrušení nad tím nápadem. Hlavou se mu honily tisícovky otázek: koho si vyberu jako viceprezidenta? Kdo bude řídit kampaň? Kdo bude šéfem volebního štábu? Kde to oznámíme? "To by mohlo zabrat," ovládl se.

"Ovšem. Zabere to, pane Lakeu. Věřte mi. Už to nějakou dobu plánujeme."

"Kolik lidí o tom ví?"

"Jen pár. Vybrali jsme vás pečlivě, pane Lakeu. Prozkoumali jsme spoustu možných kandidátů a vaše jméno nám zůstalo úplně nahoře. Prověřili jsme si váš životní styl."

"Dost nudný, že?"

"Asi ano. I když se poněkud zamýšlím nad vaším vztahem s paní Valottiovou. Je dvakrát rozvedená a má ráda prášky."

"Ani jsem netušil, že mám s paní Valottiovou nějaký vztah."

"Poslední dobou vás s ní vídali."

"Pozorně všechno sledujete, co?"

"Čekal jste snad něco jiného?"

"Asi ne."

"Tuhle jste s ní byl na procovské dražbě ve prospěch utlačovaných žen v Afghánistánu. No, když dovolíte..." Teddy najednou mluvil úsečně a velice sarkasticky.

"Já tam jít nechtěl."

"Tak tam nechoďte. Držte se od těch hovadin stranou. Přenechte to lidem z Hollywoodu. Valottiová, to jsou jenom samé potíže."

"Ještě něco?" zeptal se Lake poněkud uraženě. Od té doby, co ovdověl, vedl dost jednotvárný soukromý život. A najednou byl na to hrdý.

"Vlastně ani ne," odtušil Teddy. "Paní Bentchleyová se zdá být velmi spolehlivá a poskytuje pěkný doprovod do společnosti."

"Skutečně? Vřelé díky."

"Budou se do vás navážet kvůli potratům, ale v tom nejste první."

"Je to vyčerpané téma," souhlasil Lake. A on sám byl vyčerpaný šarvátkami o ně. Už byl pro potraty, proti potratům, mírně ve prospěch práva na předání života, tvrdě ve prospěch práva na předání života, pro právo volby, pro děti, proti ženám, už byl i v jednom šiku s feministkami. Za těch čtrnáct let, co strávil na Capitol Hillu, jej osud prohnal po všech koutech minového pole zvaného problematika potratů - a každý nový strategický manévr mu způsobil krvavá zranění.

Potraty ho už neděsily, aspoň ne teď. Teď ho víc zajímalo, že CIA čmuchá v jeho osobním životě.

"A co Green Tree?" zeptal se.

Teddy mávl pravicí, jako by to byla bezvýznamná maličkost. "Je to už dvaadvacet let. A nikoho neodsoudili. Váš společník zbankrotoval a byl obviněn, ale porota ho nechala jít. Vyjde to ovšem na povrch; všechno vyjde na povrch. Ale upřímně řečeno, pane Lakeu, my dokážeme odvrátit pozornost jinam. A máte výhodu, že do toho naskočíte na poslední chvíli. Novináři nebudou mít tolik času na vyhrabávání kdejaké špíny."

"Žiju sám. Zatím zvolili prezidenta bez manželky jenom jednou."

"Jste vdovec a měl jste za ženu velice milou dámu, které si lidé vážili tady i u vás doma. To nebude na překážku, věřte mi."

"Tak co vám tedy dělá starosti?"

"Nic, pane Lakeu. Vůbec nic. Jste solidní kandidát, jste prostě velmi volitelný. My dodáme témata, vytvoříme strach a seženeme peníze."

Lake znovu vstal, začal chodit po místnosti, pročesával si prsty vlasy, drbal se na bradě a snažil se udělat si v hlavě jasno. "Mám spoustu otázek," oznámil.

"Na některé možná dokážu odpovědět. Víte co, promluvíme si o nich zítra, tady a ve stejnou dobu. Vyspěte se na to, pane Lakeu. Čas je nejdůležitější ze všeho, ale řekl bych, že před takovým rozhodnutím by člověk měl dostat čtyřiadvacet hodin." A při tom se Teddy opravdu usmál.

"Vynikající nápad. Když dovolíte, nechám si to projít hlavou. Zítra přijdu s odpovědí."

"O našem rozhovoru se nikdo nedozví."

"Samozřejmě."