John Grisham

BRATRSTVO
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

25

Skupina z dokumentů použila tentýž laptop, na kterém napsali Rickymu dopis minule. Text sepsal osobně Deville a schválil jen pan Maynard.

 

"Milý Ricky,

to je moc dobrá zpráva, že tě pustí do toho domu na půl cesty v Baltimoru. Dej mi pár dnů, myslím, že ti tam seženu práci na plný úvazek. Je to úřednické místo, plat žádný zázrak, ale do začátku to docela jde.

Navrhuji, abychom postupovali poněkud pomaleji, než chceš ty. Co takhle nejdřív příjemný oběd? Pak by se vidělo. Nejsem z těch lidí, co se do všeho hned hrnou.

Doufám, že se máš dobře. Napíšu ti za týden, až budu vědět podrobnosti o tom místě. Drž se.

Srdečně zdraví Al."

 

Rukou bylo napsáno zase jen Al jako předtím. Vyrobili washingtonské razítko, dopravili dopis na místo letecky a v Neptune Beach jej předali Klocknerovi.

Trevor zrovna náhodou byl ve Fort Lauerdale, a to kupodivu v legální advokátní záležitosti, a tak dopis čekal ve schránce kliniky Aladin-Sever dva dny. Když se vyčerpaný právník vrátil, zastavil se v kanceláři jen na tak dlouho, aby se dostal do vzteklé hádky s Janičkou, pak se vyřítil ven, nasedl do auta a jel rovnou na poštu. K jeho potěšení byla schránka plná. Vytřídil reklamní letáky, pak přejel ten kilometřík na Atlantic Beach a vybral i schránku kliniky Vavřínový vrch, kde se zotavoval Percy.

Jen co měl pohromadě všechnu poštu, odejel Trevor ke Klocknerově velké nechuti rovnou do Trumble. Cestou si jen zavolal svému bookmakerovi. Za tři dny prohrál dva a půl tisíce v sázkách na hokej, kterémužto sportu Spicer nerozuměl a na který proto Spicer odmítal sázet. Trevor vybíral vítěze sám a podle toho to dopadlo.

Spicer nereagoval na vyvolávání rozhlasem, a tak se s Trevorem v hovorně sešel Beech. Vyměnili si poštu - osm dopisů z věznice ven, čtrnáct zvenčí do ní.

"Co náš Brant v Upper Darby?" vyptával se Beech a probíral se obálkami.

"Co s ním má být?"

"Kdo to je? Chystáme se ho sejmout."

"Pořád po tom pátrám. Byl jsem pár dní mimo město."

"Hele, dodělej to. Z toho chlapa se může vyklubat zatím největší ryba."

"Zejtra se do toho dám."

Beech neměl žádné sázkové tipy, o kterých by si chtěl popovídat, a karty si zahrát netoužil. Trevor odešel po dvaceti minutách.

 

Bratrstvo se v kumbálku za právnickou knihovnou zdrželo dlouho poté, co už jeho členové měli být po večeři a co měla být knihovna zavřená. Seděli, moc toho neříkali, snažili se nedívat se jeden na druhého, upírali zraky do zdí a byli hluboce zamyšleni.

Na stole ležely tři dopisy. Jeden byl napsán na Alově laptopu a měl dva dny staré razítko z Washingtonu. Dále tu byl rukou psaný vzkaz, ve kterém Al ukončoval korespondenci s Rickym, a ten měl zase tři dny staré razítko ze Salt Lake City. Ty dva dopisy se navzájem šeredně tloukly a byly evidentně napsány dvěma různými lidmi. Někdo se hrabe v jejich poště.

Naprosto na kolena je ale srazil ten třetí dopis. Četli si jej znovu a znovu, jeden po druhém a všichni najednou a pak mlčky a potom zase všichni a nahlas. Přidržovali si jej za růžky a prohlíželi proti světlu, dokonce si jej i očichávali. Dopisní papír stejně jako obálka a jeden z dopisů pro Rickyho byly načichlé kouřem.

Bylo to rukou psané, mělo to datum 18. dubna, hodinu dvacet minut po půlnoci, a bylo to adresováno nějaké Carol:

 

"Milá Carol,

to byl ale skvělý večer! Debata nemohla dopadnout lépe a zčásti za to vděčíme i tobě a dobrovolníkům z Pennsylvánie. Vřelý dík! Ještě trochu úsilí a vyhrajeme to. V Pennsylvánii vedeme, tak ať to tak zůstane. Uvidíme se za týden."

 

Podepsán byl Aaron Lake. Byl to korespondenční lístek nahoře s předtištěným jménem téhož Aarona Lakea. Rukopis byl stejný jako na Alově vzkazu pro Rickyho.

Na obálce byla adresa schránky kliniky Aladin-Sever a Rickyho jméno, a když ji Beech otevřel, nejdřív si nevšiml, že za dopisním papírem je zastrčený ještě další. Pak korespondák spadl na stůl, a když je zvedli, spatřili černým tiskem napsané jméno Aarona Lakea.

To se stalo už před nějakou dobou, tak ve čtyři odpoledne, krátce poté, co odešel Trevor. Studovali dopisy téměř pět hodin a najisto teď věděli, že a) dopis psaný na laptopu je podvrh, přičemž dvě písmena, "Al", napsal velice zručný padělatel, že b) padělaný Alův podpis je prakticky totožný s původním "Alem", takže dotyčný padělatel měl přístup k Rickyho korespondenci s Alem, že c) vzkazy Rickymu a Carol napsal Aaron Lake, a že d) vzkaz pro Carol jim došel omylem.

A nad to všechno, že Al Konyers je ve skutečnosti Aaron Lake.

Na jejich skrovnou vějičku se ulovil nejslavnější politik v zemi.

K Lakeovi pak vedly i další, méně důležité důkazy. Kryl se za doručovací službou v distriktu, kde pan kongresman Lake tráví téměř všechen čas. Protože je vysoko postavený volený funkcionář, který je neustále vystaven rozmarům voličů, je jasné, že se bude skrývat za falešnou totožností. A aby zatajil i svůj rukopis, bude používat počítač s tiskárnou. Dalším příznakem toho, že Al má hodně co skrývat, je, že jim neposlal fotografii.

Probrali si v knihovně čerstvé noviny, aby měli jasno v načasování. Rukou psané vzkazy byly podány v Saint Louis den po debatě, a Lake tam tehdy byl, protože v letadle začalo hořet.

Rozvrh se zdál být dokonalý i k vzhledem tomu, že Lake chce ukončit dopisování. Začal s ním ještě před tím, než zahájil kampaň. Za tři měsíce vzal celou zemi útokem a nehorázně se proslavil. Teď má hodně co ztratit.

Pomaličku, bez starostí o to, jak utíká čas, hromadili důkazy proti Aaronu Lakeovi. A když jim připadalo, že jejich obžaloba je neprůstřelná, pokoušeli se ji přece jen rozbít. A s nejpůsobivějším protiargumentem přišel Finn Yarber.

Co když, nadhodil, má někdo z Lakeova štábu přístup k jeho hlavičkovému papíru? Dobrá otázka - a taky se jí zabývali asi hodinu. Neudělal by Al Konyers něco takového jen proto, aby se ukryl? Co když žije někde v distriktu a dělá pro Lakea? Řekněme, že Lake je velmi zaměstnaný, a tak důvěryhodného asistenta nechává psát své osobní dopisy.

Yarber si nevzpomínal, že by v dobách, kdy byl vrchním soudcem, někomu něco takového dovolil. Beech rozhodně nikoho své osobní dopisy psát nenechával. Spicer by se s takovou pitomostí ani neobtěžoval. Od čeho je telefon?

Jenže ani Yarber, ani Beech nikdy nepoznali zátěž a zběsilé tempo čehosi, co by se byť jen vzdáleně podobalo kampani před prezidentskými volbami. Jak si ne beze smutku vzpomínali, byli svého času zaměstnanými muži, ale do Lakea to mělo daleko.

Řekněme tedy, že to je Lakeův asistent. Zatím má dokonalé krytí, protože jim o sobě neřekl nic. Neposlal fotku. O své práci a rodině psal jen velice mlhavě. Má rád staré filmy a čínskou kuchyni; to je tak všechno, co z něj vydolovali. Měli Konyerse na seznamu těch korespondenčních přátel, se kterými se brzy rozžehnají, protože je příliš nesmělý. Proč by ovšem právě v tomhle okamžiku dopisování ukončoval?

Nenacházeli žádnou odpověď.

A stejně se dohadovali dost naslepo. Beech a Yarber byli přesvědčeni, že muž v Lakeově postavení, který má slušnou šanci stát se prezidentem Spojených států, by nikomu cizímu nedovolil, aby za něj psal a podepisoval soukromé dopisy. Lake má přece stovky členů volebního štábu, kteří můžou dopisy a vzkazy psát na počítačích, takže je pak jen mávnutím ruky podepíše.

Spicer položil závažnější otázku. Proč by Lake riskoval a psal vzkaz rukou? Předchozí dopisy vyťukal na obyčejném bílém papíře a poslal v obyčejných bílých obálkách. Sraba se naučili poznávat už podle toho, jaký si vybral papír a obálku, a Lake byl z lidí, kteří jim odpověděli na inzeráty, jeden z nejzakřiknutějších. Má na kampaň spoustu peněz a jistě se topí v psacích strojích a počítačích a laptopech té nejmodernější výroby.

Při hledání odpovědi se uchýlili k těm nemnoha důkazům, které měli. Vzkaz pro Carol byl napsán hodinu a dvacet minut po půlnoci. Podle novin letadlo nouzově přistálo ve dvě patnáct, tedy ani ne hodinu nato.

"Psal to v letadle," prohlásil Yarber. "Bylo pozdě, letadlo bylo plné lidí - podle novin jich bylo skoro šedesát -, všichni byli utahaní, možná se nemohl dostat k počítači."

"Tak proč nepočkal?" zeptal se Spicer. Už mnohokrát dokázal, že umí brilantně klást otázky, na které nikdo a on sám především nemá odpověď.

"Udělal chybu. Myslel si, že je chytrý dost, a nejspíš i byl. Jenže pak se mu papíry pomíchaly."

"Koukejte na tu velikou fotku," nadhodil Beech. "Má nominaci v kapse. Právě smetl před zraky národa svého jediného protivníka, takže teď má konečně jistotu, že v prosinci bude na volebních lístkách jeho jméno. Ale má tajemství. Má Rickyho a už týdny přemýšlí, jak by se ho zbavil. Kluka pustí ven, bude se s ním chtít sejít a tak dále. Lake cítí tlak z obou stran - od Rickyho, ale taky si uvědomuje, že by ho mohli zvolit prezidentem. Takže se rozhodne hodit Rickyho přes palubu. Napíše vzkaz, protože nebezpečí, že by to prasklo, je jedna k milionu, jenže pak v letadle začne hořet. Udělal jenom malou chybu, ale z té se pak vyvinula příšerná chyba."

"A on o tom neví," dodal Yarber. "Zatím."

Beechova teorie se jim zalíbila. V místnůstce zavládlo tíživé ticho; pomalu se s tím sžívali. Ze závažnosti toho odhalení jim vázla slova i myšlenky. Hodiny utíkaly a oni se s novým vývojem postupně sžívali.

Dalším velikým problémem, do kterého se pustili, totiž byla ohromující skutečnost, že se jim někdo hrabě v poště. Kdo? A proč by to vůbec někdo dělal? Jak zachycuje dopisy? Vypadalo to na neřešitelnou hádanku.

Znovu se dohadovali o tom, že pachatelem by mohl být někdo z Lakeova bezprostředního okolí, snad asistent, který přijde do styku s jeho dopisy. Snad se snaží Lakea chránit před Rickym tím, že dopisy zabavuje, a má v úmyslu ukončit vztah až někdy v budoucnu.

Bylo tu však příliš mnoho neznámých, než aby se mohli dohadovat něčeho víc. Drbali se na hlavách, hryzli nehty, ale konečně usoudili, že nejlepší bude se na to vyspat. Další tah stejně naplánovat nemůžou, protože situace je plná neznámých.

 

Moc toho nenaspali, a když se krátce po šesté znovu sešli nad polystyrénovými šálky s kouřící kávou, měli zarudlé oči. Zamkli dveře, vyndali dopisy, rozložili je přesně tak, jako včera večer, a začali přemýšlet.

"Myslím, že by bylo dobře okouknout tu schránku v Chevy Chase," navrhl Spicer. "Je to snadné, bezpečné a obyčejně to netrvá dlouho. Trevor to zatím zvládl skoro vždycky. Když se dozvíme, kdo si to pronajal, spousta věcí se nám projasní."

"Těžko se mi věří, že by si člověk jako Aaron Lake pronajal schránku, aby mohl dostávat takovéhle dopisy," kroutil hlavou Beech.

"To není stejný Aaron Lake," namítl Yarber. "Když si tu schránku pronajal, byl ještě tuctový kongresman, jeden ze čtyř set pětatřiceti. Nikdy jsme o něm neslyšeli. Teď se ale všechno výrazně změnilo."

"A právě proto se ten vztah snaží ukončit," souhlasil Spicer. "Dneska je všechno jinak. Má mnohem víc co ztratit."

Prvním krokem bude přímět Trevora, aby dal vyzkoumat, kdo je majitelem schránky v Chevy Chase.

O druhém kroku neměli jasno. Dělalo jim starosti, že Lake - a teď už najisto počítali, že Lake je Al a Al je Lake - by mohl přijít na to, jak to s dopisy zpackal. Má desítky milionů dolarů (tuhle skutečnost přirozeně nemohli přehlédnout), tak by snadno mohl někoho najmout, aby Rickyho vystopoval. A protože jsou sázky tak strašlivě vysoko, kdyby si Lake uvědomil svou chybu, mohl by udělat téměř cokoli, aby Rickyho zneškodnil.

Proto se dohadovali, jestli mu mají napsat vzkaz, ve kterém by Ricky žadonil, aby mu Al takhle nedával kopačky. Potřebuje jen jeho přátelství, nic víc, a tak dále a dále. Tím by zapůsobili dojmem, že všechno je v pořádku a neděje se nic zvláštního. Doufali, že Lake by si vzkaz přečetl, drbal by si hlavu a divil by se, kam se jenom ten zatracený korespondák pro Carol mohl zatoulat.

Pak se ale rozhodli, že poslat takový vzkaz by nebylo moudré, protože korespondenci čte i někdo jiný. Dokud nezjistí kdo, nemůžou se žádného dalšího kontaktu s Alem odvážit.

Dopili kávu a šli do kantýny. Najedli se o samotě, dali si vločky, nějaké ovoce a jogurt, samé zdravé věci, protože přece zas budou žít venku. Všichni pohromadě pak bez kouření a zvolna obešli čtyři kolečka na dráze, vrátili se do cel a zbytek dopoledne prožili v hlubokém zamyšlení.

Chudák Lake. Celý uřícený se honí z jednoho státu do druhého, věčně má za zadkem padesátku lidí, nestíhá tři schůzky naráz, tucet poradců mu pořád něco našeptává. Nemá čas myslet na vlastní problémy.

Zato Bratrstvo má celé dny, může hodiny a hodiny jen vysedávat a přemýšlet a plánovat. Takový nerovný souboj.