John Grisham

BRATRSTVO
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

9

Obranný politický akční výbor čili OPAV, jak brzy vešel ve všeobecnou známost, se do neukázněné a zamlžené krajiny politických financí vřítil jako buldozer. V posledních letech se žádný politický akční výbor nepředvedl s takovou silou.

Počáteční finanční vklad přišel od chicagského finančníka jménem Mitzger, který měl dvojí občanství - americké a izraelské. Přispěl prvním milionem, kterážto částka vydržela asi tak týden. Pak náruč výboru přijala další židovské boháče, i když jejich totožnosti už byly zaštítěny velkými firmami a zahraničními účty. Teddy Maynard věděl, jak nebezpečné by bylo, kdyby na Lakeovu kampaň přispělo otevřeně a organizovaně hodně bohatých Židů najednou. Shánění peněz pro New York svěřil starým přátelům v Tel Avivu.

Co se politiky týče, byl Mitzger liberál, ale nic mu nebylo tak drahé jako bezpečnost Izraele. Aaron Lake byl na něj příliš umírněný v sociálních otázkách, ale zato to myslí smrtelně vážně s výstavbou armády. Stabilita Středního východu závisí na síle Ameriky, či aspoň to si Mitzger myslel.

Jednoho dne se ubytoval v apartmá ve washingtonském Willardu - a do poledne následujícího dne už měl pronajaté celé patro kancelářské budovy poblíž Dullesova letiště. Jeho lidé z Chicaga dělali ve dne v noci, jen aby se probrali mračny drobností, které se objeví, když chcete nejnovější technologií vybavit pět tisíc metrů kancelářské plochy tak, aby to hned fungovalo. V šest ráno posnídal s Elaine Tynerovou, právničkou, lobbyistkou a spolumajitelkou titánské washingtonské firmy, kterou vybudovala za pomoci vlastní železné vůle a spousty naftařských klientů. Tynerové bylo šedesát a byla považována za nejmocnější lobbyistku ve městě. Nad bagely a džusem mu kývla na to, že bude za počáteční zálohu půl milionu dolarů zastupovat OPAV. Její firma okamžitě vyšle dvacet společníků a stejně tolik úředníků do nových kanceláří OPAVu, kde převezme velení jeden z jejích spolumajitelů. Jedno oddělení nebude dělat nic jiného než shánět peníze. Další bude analyzovat, jakou podporu má Lake v Kongresu, a - nejprve pomaličku, protože to bude delikátní práce - začne shromažďovat projevy podpory od senátorů a poslanců, ba i guvernérů. Nebude to lehké; většina už se zaslíbila jiným kandidátům. A ještě jiné oddělení bude provádět výhradně jen rešerše: vojenská technika, náklady na ni, nové armádní hračky, futuristické zbraně, ruské a čínské inovace - prostě cokoli, co by pan kandidát Lake mohl potřebovat vědět.

Tynerová sama bude pracovat na shánění peněz od cizích vlád, což je jedna z jejích specialit. Má velice těsné svazky s jižními Korejci, které celé minulé desetiletí vlastně ve Washingtonu zastupovala. Zná diplomaty, obchodníky, samé hlavouny. Když se americká armáda pěkně vykrmí a ztloustne, málokteré zemi na světě se bude spát lehčeji než Jižní Koreji.

"Mám dojem, že z nich najisto kouká nejméně pět milionů," prohlásila sebevědomě. "Přinejmenším na začátek."

Zpaměti odříkala dobrých dvacet francouzských a britských společností, jejichž obrat závisí aspoň ze čtvrtiny na Pentagonu. Začne na nich okamžitě pracovat.

Tynerová byla tou dobou velice typickou washingtonskou právničkou. Soudní síň už neviděla patnáct let - a pokud šlo o ni, každá významná světová událost měla počátek tady na Beltwayi a nějak se jí dotýkala.

A teď zrovna stála přeď neslýchanou výzvou - pomoct do křesla neznámému kandidátovi, který vstoupil do voleb na poslední chvíli, kterého zná třicet procent lidí a kterého by volilo dvanáct procent. Zato ovšem její kandidát, na rozdíl od těch ostatních, kteří se do prezidentské honičky zapojovali a zase z ní odpadali, má zřejmě neomezený přísun peněz. Tynerové už mockrát dobře zaplatili za to, aby ten či onen politik byl zvolen nebo prohrál, a tak získala neotřesitelnou víru, že prachy vyhrávají vždycky. Dejte jí dost peněz - a ona kohokoli dovede k vítězství nebo komukoli způsobí porážku.

Po celý první týden své existence OPAV hučel nespoutanou energií. Kanceláře byly otevřené čtyřiadvacet hodin denně, lidé od Tynerové v nich rozbili tábor a šli na věc. Ti, kdo sháněli peníze, vypracovali vyčerpávající počítačový seznam 310 000 stálých zaměstnanců pracujících v obranném průmyslu a v navazujících podnicích, načež je všechny obšťastnili obálkou s mazaně formulovanou žádostí o peněžní příspěvek. Na dalším seznamu pak bylo dvacet osm tisíc lidí, kteří pracují ve stejné branži, ale v administrativě nebo vedení, a kteří vydělávají přes padesát tisíc dolarů ročně. Ti dostali odlišně stylizovanou žádost.

Konzultanti OPAVu při pátrání po parlamentní podpoře našli padesát členů Kongresu, v jejichž obvodech bylo nejvíc pracovních míst v obranném průmyslu. Sedmatřicet z nich usilovalo o znovuzvolení, takže u těch bude ruka ruku mýt tím snadněji. OPAV půjde až na kořen věci, k zaměstnancům podniků pracujících pro armádu a k jejich šéfům, a zařídí masivní telefonickou kampaň na podporu Aarona Lakea a větších vojenských výdajů. Šest senátorů za státy s hojně zastoupeným zbrojním průmyslem bude proti sobě mít v listopadu silné protivníky; Elaine Tynerová měla v plánu s těmi šesti po řadě povečeřet.

Neomezený přísun peněz nemůže ve Washingtonu dlouho unikat pozornosti. Neopeřený kongresmánek z Kentucky, jeden z nejméně významných ze všech čtyř set pětatřiceti, zoufale potřeboval peníze, protože to vypadalo, že volební kampaň doma docela jistě prohraje. O tom nebožátku nikdo nikdy neslyšel. Po první dva roky jeho mandátu z něj nevyšlo kloudné slovo - a teď jeho soupeři doma našli zajímavého protikandidáta. Nikdo by mu nedal ani halíř. Něčeho se doslechl, našel si Elaine Tynerovou - a jejich rozhovor vypadal zhruba takhle:

"Kolik peněz potřebujete?" zeptala se.

"Sto tisíc dolarů." Ucukl nervózně očima; ona ovšem ne.

"Můžete podpořit kandidaturu Aarona Lakea na prezidenta?"

"Za ty prachy bych podpořil, koho chcete."

"Dobře. Dáme vám dvě stě tisíc a budeme řídit kampaň."

"Jsem celej váš."

Většinou to až takhle snadné nebylo, ale přesto se OPAVu podařilo za prvních deset dnů činnosti nakoupit osm oficiálních podporovatelů. Samí bezvýznamní členové Kongresu, kteří s Lakem pracovali a měli jej velmi v oblibě. Měli v plánu je všechny nastrčit před kamery tak týden dva před volebním superúterým, což bude sedmého března. Čím víc, tím líp.

Většina zákonodárců se ale už zaslíbila jiným kandidátům.

Tynerová létala po městě jako vzteklá, někdy mívala denně i tři obědy nebo večeře v luxusních podnicích; OPAV všechno radostně platil. Chtěla, aby celé město vědělo, že její zbrusu nový klient je tady, že má spoustu peněz a že to je černý kůň, který se brzy utrhne od stáda a vyrazí dopředu. Sířit takové pověsti jí ve městě, kde řeči a klevety jsou hlavním průmyslovým odvětvím, nedalo žádnou práci.

 

Manželka Finna Yarbera přijela do Trumble bez ohlášení - a byla to její první návštěva za mnoho měsíců. Na nohou měla odrbané kožené sandály, byla navlečená do ušmudlané džínové sukně, neforemné blůzy ozdobené korálky a peřím a i kolem krku a na hlavě a na zápěstích měla všelijaké staré hipícké harampádí. Šediny měla ostříhané na kluka, v podpaží jí rostly chlupy, no zkrátka vypadala každým coulem jako to, co taky byla: jako utahaná, opotřebovaná uprchlice ze šedesátých let. Když Finnovi řekli, že na něj čeká dole, byl z toho pramálo nadšen.

Jmenovala se Carmen Topolská-Yocobyová a tohle jméno dlouhé jako Lovosice používala po celý život coby zbraň. Žila v Oaklandu, živila se jako radikálně feministická právnička a nejčastěji zastupovala lesbičky žalující zaměstnavatele za to, že byly v zaměstnání sexuálně obtěžovány. Všechny její klientky do poslední byly tedy načuřené ženy zápasící s neméně načuřeným šéfem. Hnusná práce.

Za Finna byla provdána třicet let - ovšem ne vždy žili spolu. On někdy žil s jinými ženami a ona zase s jinými muži. Kdysi, když byli novomanželé, vedli barvitou domácnost, kde se týden co týden obměňovali další partneři. Oba do ní přicházeli a zase z ní odcházeli. A po jedno šestileté období dokonce žili ve zmatečné monogamii a pořídili si dvě děti, z nichž ani jedno se moc nevyvedlo.

Seznámili se v roce 1965 na univerzitě v Berkeley, která se tehdy podobala spíš válčišti, oba protestovali proti válce a všelikému zlu, oba studovali právo a oba byli oddáni cíli nejmorálnějšímu, tedy společenské změně. Pilně pracovali na volebních registracích. Bojovali za lidskou důstojnost ekonomických imigrantů. Za vietnamské ofenzívy Tét je zatkli. Připoutávali se k sekvojím. Na škole se prali s křesťany. Podávali žaloby kvůli velrybám. Mašírovali po sanfranciských ulicích při každé demonstraci, ať už se demonstrovalo za cokoli.

A pili jako duhy, nadšeně vymetali mejdany a vychutnávali si drogovou kulturu; nastěhovávali se, odstěhovávali se, spali s kdekým, což bylo všechno v pořádku, protože oni si přece svou morálku určují sami! Krucinál, přece bojují za práva Mexičanů a chrání sekvoje. Prostě musejí být dobří lidé!

Teď už byli jednoduše unavení. Jí připadalo trapné, že její muž, špičkový odborník, který doklopýtal až k Nejvyššímu soudu státu Kalifornie, je teď za katrem ve federálním vězení. On cítil značnou úlevu, že je jeho vězení na Floridě a ne v Kalifornii, protože jinak by ho mohla navštěvovat častěji. Nejdřív seděl nedaleko Bakersfieldu, ale podařilo se mu nechat se přeložit sem.

Nikdy si nepsali a nevolali. Projížděla tudy, protože má v Miami sestru.

"Jsi pěkně opálený," začala. "Vypadáš dobře."

A ty se scvrkáváš jako stará švestka, pomyslel si. Sakra, vypadáš jako utahaná babka.

"Jak jde život?" zeptal se, i když ho to vlastně nezajímalo.

"Mám fofr. Moc dělám."

"To je dobře." Dobře, že pracuje, že si vydělává, jako to ostatně dělá už mnoho let. Finnovi zbývá ještě pět let, než bude moci oklepat ze sukovitých bosých nohou trumbleský prach. Neměl v nejmenším v úmyslu vracet se k ní, konečně ani do Kalifornie ne. Pokud to přežije, o čemž den co den vážně pochyboval, vyjde ven v pětašedesáti; jeho snem bylo najít si zemi, kde berňák a FBI a jiní podobní státem posvěcení gangsteři nemají žádnou pravomoc. Finn nenáviděl vlastní vládu natolik, že měl v úmyslu vzdát se občanství a najít si jinou státní příslušnost.

"Pořád ještě piješ?" zeptal se. On s tím samozřejmě přestal, i když občas se mu podařilo z některého bachaře něco maličko vymámit.

"Ne, držím se, díky za optání."

Co otázka, co popíchnutí, co odpověď, to odseknutí. Strašně mu vrtalo hlavou, proč se tu vlastně stavila. A pak to zjistil.

"Rozhodla jsem se požádat o rozvod," ohlásila.

Pokrčil rameny, jako by chtěl říct: Nač se s tím obtěžovat? Nakonec ale zvolil jinou repliku. "To asi není špatný nápad."

"Našla jsem si někoho jiného," pokračovala.

"A je to chlap, nebo ženská?" zeptal se, poprvé se skutečným zájmem. Nic by ho nepřekvapilo.

"Mladší muž."

Znovu pokrčil rameny. "Jen tak dál, staruško. Není konečně první."

"Nechme toho," navrhla.

Finnovi to vyhovovalo. Vždycky obdivoval její překypující sexualitu, její výdrž, ale bylo těžké uvěřit, že tahle stará ženská to dělá pravidelně. "Ukaž ty papíry," vybídl ji. "Já ti to podepíšu."

"Přijdou ti do týdne. Bude to čistý řez, protože toho moc nemáme."

Když pan soudce Yarber strmě stoupal k moci, zažádal si s paní Topolskou-Yocobiovou o hypotéku na dům v přímořské čtvrti San Franciska. Žádost byla sice dokonale opečovaná, aby v ní nebyl ani náznak pohlavního šovinismu, sexismu, rasismu či diskriminace na základě věku, a vyděšení kalifornští právníci v tomto ohledu pětkrát obrátili každé slovo, aby je nějaká ukřivděná dušička nemohla žalovat, ale zato mezi aktivy a pasivy zela propast skoro jednoho milionu dolarů.

Ne že by někomu z nich na milionu dolarů sešlo. Měli příliš napilno, jak bojovali za zachování lesních porostů, proti hamižným farmářům a tak. Oni se dokonce nedostatečností svých aktiv pyšnili.

Kalifornie je jedním ze států, kde platí bezpodílové spoluvlastnictví manželů, takže se zhruba bude dělit napůl. Podepsat souhlas s žádostí o rozvod bude lehké z nejednoho důvodu.

Zvláště z jednoho, o kterém by se ale Finn jaktěživ nezmínil. Akce Angola nese peníze, peníze špinavé a ukryté, mimo dosah jakéhokoli nenažraného státního úřadu. A paní Carmen si může být setsakra jistá, že se o tom nikdy nedozví.

Finn si nebyl jist, jestli by se odporná chapadla bezpodílového spoluvlastnictví byla s to natáhnout až k tajnému účtu na Bahamách, ale neměl v plánu to zjišťovat. Sem s těmi papíry, on je milerád podepíše.

Ještě chvilku nucené klábosili o starých přátelích, ale těch už většina pomřela, takže rozhovor nevydržel dlouho. A když se loučili, nebyl v tom ani smutek, ani výčitka. Manželství bylo mrtvé už dávno. Když se jej zbaví, uleví se jim.

Popřál jí hodně štěstí, ani ji neobjal, pak si zašel na běžeckou dráhu, svlékl se do trenek a hodinku se procházel na sluníčku.