Až má nevěsta blesků zvážní podzimem a žluva
pro-
táhne žlutý křik sadem, já se tam vrátím. Otevře se
kniha
deštů a zápisy října s iniciálkou psího vína budou
tiše předčítat
nohaté stromy. Copatá vodstva prořid-
nou, ale sem tam si
přichytí kořeny pramínek a uculi-
kují si kalužinku, kam spadne
drobek nebe modrého
jak rozpuštěné oči dětí. Dolíky, zbylé po
loktech noci,
vyplní ohně pasáčků. (Až budou moje ruce
vychládat,
dejte mi, honem mi dejte třeba i tu nejmenší a na
uhel
spálenou bramboru odtud, já se zahřeju, já se jistě
za-
hřeju na tu velkou mrazivou cestu!) U barokních
oltářů
mračen pokleká šeření a kdejaKá zvonička jako
nezkušený
ministrant klinká, kdy se jí zachce. Budu
chodit v laskání
padajícího listoví a má dávná zná-
most s Noculou a Klekánicí se
obnoví. Moje Mrtvé,
roztálé v nicotě, svolají paličky bedel. V
dušičkových
světlech přijdou blíž, zastaví se čas a po celou
krát-
kost sluneční obchůzky nebude on než součtem
všech
vzlyků a smíchů mého rodu, a i jeho slávou. A aj,
kotník
luny, té české noci sladké, zabělá se na stří-
brném bělidle
humen. Archa domova až po okraj na-
plněna bude vším světem a já
vypluji za tichého oddy-
chování stájí a stodol. Kdybych celý
svět zvroubil
a zbrousil, jenom sem se vrátím, jenom sem.
Až
už jen ten starý držgrešle dub bude chrastit svými
mědáky, zatím
co ostatní listnáči (...)
(......)
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě