<<< Literární doupě
Literární doupě

Vítězslav Hálek

V MAĎARSKÉ ČARDĚ

kompletní kniha (e-book)

 

Maďarské klamstvá - Grečo Martin
 
 
cena původní: 89 Kč
cena: 78 Kč
Maďarské klamstvá - Grečo Martin
Muzikantská Liduška - Hálek Vítězslav
 
 
cena původní: 49 Kč
cena: 46 Kč
Muzikantská Liduška - Hálek Vítězslav
Čtení o Elišce Krásnohorské - Heczková Libuše
 
 
cena původní: 189 Kč
cena: 168 Kč
Čtení o Elišce Krásnohorské - Heczková Libuše

 

    1   >

 

 

I.

Stojí na pahorku, k němuž se jde malou serpentinou; s pahorku volají na nás maďarské prapory, maďarská hudba. 

Maďarská hudba! Čardáš, Cikáni, pojďme poslechnout. 

Sbor Cikánů usadil se hned u vchodu čardy, aby každý musil skrze ně, když přichází, aby ho uvítali, když odchází, aby jim zaplatil. Jest mezi nimi několik exemplářů ryzí, o jich původu nelze pochybovati: vlasy až do modrava černé; vousy jako uhel, oči samý oheň, pleť jako od jircháře vydělaná. Některé jiné exempláře arci dělají dojem méně cikánský, vypadají jako krotká drůbež ochocení, vlasy plavé, oči modré aneb sivé; vousy bledé, plet jako první tenorista. Ale říká se jim všem Cikáni, a proto i ti praví tváří se jako Maďaři, a proto ti bledovlasí tváří jako by byli pravými. Oděni jsou v maďarskou čamaru, na krku šátky s širokým třepením, na hlavě čikoš, na nohou boty až po lejtka. 

Jejich hlavou jest pravý Cikán. Vlastně mají dvě hlavy: jeden tluče jakýmisi otočenými kladívky na struny, druhý jest prvním houslistou; ten s kladívky často udává, co se má zahrát, ten houslista pak vstane a hraje se to. 

A co by hráli? Čardáš, pořád čardáš, nic než čardáš. 

Přichází po pahorku k čardě kdosi jako uherský magnát, vykračuje si sebevědomě, hrdě, vstoupil na maďarský pahorek, a Maďar umí ukázat, co to znamená. Cikáni ho zahledli, poznali; bezpochyby nějaká známá osobnost, snad někdo z levice; zahráli tuš na způsob čardáše. Aj, jak se ten muž změnil hned po prvních tónech, když viděl, že platily jemu! Tentam jeho vážný, sebevědomý krok, tatam jeho okázalá hrdost. Dívá se po tvářích hudebníků Cikánů usmívá se na každého, kývá každému pozdrav. Když přišel k nim, ustali v hudbě, a tu se náš magnát (mějme ho za magnáta) zastavil. Klobouk na hlavě pošinul více nazad, a tu jedním mžikem celá jeho osobnost dostala ráz ležérnosti jakéhosi kamarádství; tento ráz již podržel, pokud s Cikány mluvil. Byl s nimi hned jako bratr. Podal každému ruku; tu Miškovi, tu Józovi poklepal na rameno, tu Šándora se vyptával do podrobnosti a s takou soustrastí tváře i zvuku že by každý v tom okamžiku měl jej za soudruha, za spoluhudebníka a snad za spolucikána. Ale přece při všem bylo patrno; že jím není. Tváře všechněch pohlížely k němu s velkou sdílnosti a s oním nízkým úsměvem, jenž neustále jest na číhané, kdy také vzácné oko k němu se podívá a který, podívá-li se, hned se o několik stupňů blažeností zvýší. Pak, když již neměl, komu by ruky podal, zastrčil obě ruce do kapes, a tím jeho postava ještě stala se jako kamarádštější. A potom ty ruce zabloudily do jiných kapes, vytáhly cigára. - "Ah, vždyť ani nekouříte!" - a Miška, Józa - každý mohl si vybrati, a za malou chvilku již rozkládal se nad Cikány modravý dým vonných doutníků. Snad že mu někdy kortešovali, snad že si je najímá k příštímu kortešování. 

A zase všem ruce podává; klobouk se pošinul zase vpřed, a již od nich odchází zase magnát, krokem vážně důstojným, sebevědomým, jako byl přišel, nic oné sdílnosti v něm, všecko opět uzavřeno - a tak vchází do čardy. 

A pak hrajou čardáš, nic než čardáš. A ti, kdož to po prvé slyší, řeknou: "Ah, čardáš, pojďme tam!" A pak jsou zase někteří, k nimž já náležím, a ti řeknou: "Samý čardáš, nic než čardáš! Samá paprika, nic než paprika a samý Cikán - jak jednotvárné!" Ale už jsme tam. 

Podívejme se také po té paprice. Sklepníci Madaři roznášejí ji po všech prostorách čardy. Polívku, která je od papriky červená a o níž tvrdí žid vedle nás, že by to nejedl; gulyáš, jejž přinesou v malém kotlíčku, takže žid vedle nás se ptá, jak se to jí; vepřový paprikáš, jejž zase my odporučujeme židu vedle nás a že mu ukážem, jak se jí, potom pilaf, rejže s paprikovou omáčkou - - 

Leč co to budem vyčítat. Tamhle o stůl od nás sedí požehnaná maďarská rodina, otec, matka, nějaká tetka a asi tři dcery, a ten otec a ty dámy jedí s požehnaným hladem; sotva mísa přijde na stůl, už její obsah zmizel na talíře, není-li však ještě prázdna, tamta starší dceruška už k ní míří, jedna, dvě, už si dobrala, co na mise zbylo, k tomu, co ještě na talíři nesnědla. A ti všichni dohromady nemluví, nebaví se, neohlednou se - jen jedí, a tedy snad také se baví. A pak pijou, a tedy snad zase se baví. Láhev po láhvi, vína bílá, červená. Celý košíček lahví staví sklepník před ně a z toho košíčku hned zmizela dobrá polovice a ta druhá polovice se chvěje, že co nevidět také dojde na ni. 

Požehnané dcery, požehnaná chuť! Vyť budete pokladem domácnosti, do které se dostanete. Požehnaný otec! 

Kdyby ten žid vedle nás měl jen trochu rozhledu, tam na ten stůl by se díval a neptal by se, jak se co jí; tam by to viděl jedno po druhém, dle jídelního lístku všecko od a až do žet. 

Sklepník Maďar ptá se nás po německu, čeho-li sobě ještě přejem. 

"Nějaké ryze maďarské jídlo," pravím. "Halúšky," rychle povídá sklepník. "Halúšky! To jest ryze maďarské? A jak tomu říkáte maďarsky?" ptám se já. "Ano, pane, to ryze maďarské. Halúšky říká se maďarsky. Tam se podívejte, tam jedí halúšky," a ukázal mi k rodině požehnané, kam právě přinesli ohromnou mísu halúšek; ale sotva přinesli, už na míse nic nebylo. "To maďarské?" přisvědčuju. "Halúšky maďarské? Poslouchejte, nejsem já také Maďar? Ale halúšky jsou slovanské," pravím s důrazem, jako bych chtěl bránit slovanský jich původ. 

Na ta slova všechněch Madarů oči k nám lítly jako střely, i ono oko magnátovo jsem zase poznal, i první Cikán se vzchopil, jako by chtěl proti mně vésti nový čardáš. Ale plavovlasí "Cikáni" se usmívali, jako by se v nich byla ozvala slovácká krev. A požehnaná rodina dále jedla, ani nevzhlednuvši. 

A pak přinesl sklepník Maďar maďarské halúšky a povídá nám potutelně po česku, že umí také česky. 

A tu Cikáni ze vzdoru hrajou nám k halúškám maďarský čardáš.

 

    1   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist