Václav Havel

ZAHRADNÍ SLAVNOST
recenze, ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Recenze

Hra Zahradní slavnost se řadí se mezi nejznámější absolutní dramata Václava Havla. Líčí období totalitního režimu v brzkých počátcích 60.let v Československu.

Hlavní postavou je Hugo Pludek, který je předurčen k tomu, aby dosáhl vrcholné kariéry. Pro tento cíl je ochoten udělat vše. Dostane přesné instrukce co má dělat, jak se má chovat, vytyčenému vysokému cíli se přizpůsobuje i jeho řeč. Sám pochází z rodiny, která je ochotna akceptovat cokoli, pokud to pro ní bude přínosné. Je to typická česká rodiny střední vrstvy, která se řídí zásadou do ničeho se neplést, konkrétně neprojevit vlastní názor, využít situace ve svůj prospěch a pokud možno získat nějaké ty výhody. To se ohledně odráží i v něm samém, když bezmyšlenkovitě přejímá názory svého otce, které následně precizně dovršuje. Takto to jde den za dnem až postupně ztrácí svojí vlastní osobnost. V totalitní době to však není na újmu, ba naopak. Získává lepší postavení a interiorizuje si potřebné praktiky, mění se do základu své osobnosti natolik dokonale, že ho vlastní rodiče nepoznávají. V opozici je Hugovi jeho bratr Petr, který tyto názor nepřijímá a stává se tak černou ovcí rodiny.

Základní téma hry je postaveno na metafoře nedohrané šachové partie. Hugo prochází celým dramatem, z jeho hlediska život jen šachovou partií. Zahradní slavnost znamená vlastně kádrovou akci Zahajovačské služby, která usiluje o zlidštění byrokratické praxe Likvidačního úřadu. Děj je graduje vršícím se absurdním nedorozuměním., které vzniká z přesné aplikace modelů chování, hodnot a názorů ústřední postavy.

Výsledně čtenář zjišťuje, že ústřední postava svoji pomyslnou šachovou hru vyhrála i prohrála. Za výhru je možné považovat dosažení zrušení Likvidačního úřadu i Zahajovačské služby a nahrazení jejich funkce činností nově vzniklé Ústřední komise pro zahajování i likvidování. Jeho prohrou je však absolutní ztráta identity, vlastního sebepojetí, díky své konformitě.

Je to absurdní hra o život, o společenské postavení a prestiž. Strach znemožňuje zdravě přemýšlet, a přizpůsobení se jeví jako jednoduší, než tvrdý boj proti bezpráví a útisku. Pochlebování vede ke ztrátě vlastní identity, která se v celém díle několikrát opakuje. Zároveň dílo kritizuje mravní úpadek československé společnosti 60.let. Bravurně zachycuje byrokratický mechanismus, které mu je nejlepší se přizpůsobit. Z tohoto poznatku vychází jeho nadčasový rezultát a to, že talentovaný bezcharakterní a nelidský gauner či podvodník udělá kariéru za jakýchkoli podmínek, neboť se neohlíží na vyšší princip mravní.

Toto dílo je typickým pro absurdní divadlo, jeho děj je jednoduchý, ale nosná myšlenka magnificientní implementující mezi řádky hlavní dějové osy politickou karikaturu.

Specifickými výrazovými prostředky a to především neustále se opakujícími, nic nového neříkajícími, frázemi, tak obvyklými pro dobový slovník úspěšného funkcionáře, využitím výroků a sloganů z tradičního kulturního povědomí dokázal Václav Havel navodit v recipientovi pocit přítomnosti v tehdejší době. Neustálé floskule, ohraná klišé, strnulé modely sdělení, bezobsažné myšlenky, prázdná slova vedou ke změně funkce jazyka, ten totiž plní funkci „mlžící“ - díky němu se již lidé nedokáží domluvit.

Závěr je jednoznačný, bezcharakterní a neohleduplný člověk, který dokáže dobře řečnit a přizpůsobit se situaci vždy získá po hmotné stránce nejvíce. Nejhůř nakonec vždy dopadnou ctnostní a spravedliví lidé.