Karel Havlíček Borovský

ČLÁNKY ZE SLOVANA 1850-1851
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Spicilegium z Vídeňského Denníka

(H. B.) Půjdou-li věci u nás stejným krokem dále jako posud, bude muset nepochybně každý Čech, jenž nemiluje byt v pevnostech a káznicích, zrovna tak smýšleti jako Vídeňský Denník. Opatrnost, milující dobré přípravy na všemožné pády, káže nám tedy již zavčas připravovati se k takovému patentírovanému smýšlení; pročež také, chtějíce posloužiti obecenstvu a usnadniti tuto přípravu, sbíráme jednotlivá kvítečka voňavá, která vypučí časem tu a tam v kypré půdě tohoto Rakušana. Mnohá z těchto kvítek snesl Vídeňský Denník sám z nejrozmanitějších končin celého světa s pilností a vytrvalostí neobyčejnou; jak kdekoli na jihu, na severu, na východě neb západě vykvete nějaké nové poupě "dobrého smyšlení," již se hned objeví v oulu Denníkově.

V čísle 91. Vid. Denníku silně voní španělský kvítek, kus řeči "proslulého řečníka Donosa Kortes, markýze de Valdegamas", kterou držel ve Španelské sněmovně a z nížto nejpěknější kousek takto doslovně zní:

"Všeliká pravá civilisace vzniká z křesťanství; což jest pravdou v té míře, že se všechna civilisace toliko v pásmu křesťanském shledává; mimo toto pásmo není civilisace, jest sama surovost, a před křesťanstvím nebylo na světě ani jednoho národu civilisovaného. Ani jednoho, pánové; neboť národ řecký a římský nebyli civilisovaní, byliť vzdelaní, což jest ovšem něco jiného. Vzdělanost jest povrchním leskem civilisace. Křesťanství civilisuje svět; - onoť jej civilisovalo způsobem trojím: tím, že vrchnost vyhlásilo za nedotknutenou, poslušnost za posvátnou, sebezapírání a obětovnost, či lépe mluvíc, lásku za božskou. Takto křesťanství národy civilisovalo. Nyní ale - a v tom záleží rozluštění veliké úlohy této - nyní ale idey nedotknuté svrchovanosti, posvátného poslušenství a zbožné obětovnosti vymizely za našich dnů ze společnosti občanské, nacházejí se ve chrámech kde se vzývá Bůh spravedlivý a slitovný a v táborech vojenských, kde se vzývá Bůh mocný, Bůh války v podobenstvích slávy. Poněvadž církev a vojsko jediné ochraňují nedotknutelnou svrchovanost, posvátné poslušenství a zbožnou lásku, protož také jsou dnešního dne zástupci vzdělanosti evropské. Nevím, pánové, zdaliž jste sobě kdy tak jako já povšimnuli podobnosti a téměř stejnosti dvou osob na pohled mezi sebou nejrůznějších a nejrozdílnějších, totiž podobnosti mezi knězem a vojákem: ani kněz, ani voják není sobě živ, není živ rodině své; oba slávu pokládají v zapírání sebe, v obětování se. Úřadem vojákovým jest, aby hájil neodvislost občanské společnosti; knězi náleží hájiti neodvislost společnosti náboženské. Kněz povinen jest umříti, život položiti za ovce své dle příkladu pastýře dobrého; voják povinen jest jako dobrý bratr život svůj položiti za bratry. Pohlédnete li na přísné živobytí kněžské, spatříte ve kněžství pravou službu vojenskou a tak skutečně jest; povážíte-li posvátnost služby vojenské, ve vojenství spatříte pravé kněžství. Což by bylo ze světa, z civilisace, z Evropy, kdyby nebylo kněží a (...)

(......)