Karel Havlíček Borovský

ČLÁNKY ZE SLOVANA 1850-1851
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Vojsko

(H. B.) Velmi zajímavé jest pro myslícího člověka stopovati vznik a proměny ozbrojenstva u rozličných národů a v rozličných dobách vzdělanoti a postupování člověčenstva. Dvě mocnosti vidíme ustavičně na světě jako noc a den spolu se potýkati, právo totiž a násilí (moc) a vidíme je často tak rozmanitě spolu spojené a tak zase jednu s druhou v odporu, že jest již leckdy až těžko rozeznati dobře jejich meze a hranice, rozeznati právo od násilí a násilí od práva. Často stojí násilí proti právu a právo proti násilí, často musí násilí k právu dopomáhati, často zase ruší násilí práva.

Pozorujeme zajisté, že jest celý svět jenom ustavičný boj, silnější moc poráží slabou, zničuje ji a zaujímá její místo; vidíme bojovati živly mezi sebou, teplo se zimou, světlo s tmou, vlhko se suchem, tvrdost s měkotou, jedno ustupuje a druhé se staví na jeho místo, až zase seslábne a samo ustoupiti musí svému přirozeňému protivníku. -Zvířata též mezi sebou ve stálém boji stojí, slabší padají za oběť silnějším. V duševním světě zase bojuje ctnost s hříchem, láska se zištností: a poněvadž člověk jakožto duševní i zvířecí bytnost zároveň vlastnosti obojího druhu v sobě spojuje, pozorujeme při něm též zároveň: hmotné, zvířecí boje (boje se živly a se zvířaty i boje duševní. Žádný člověk, i nejdivější a nejšpatnější není zcela bez lásky, to jest, vždy má někoho, komu přeje: a žádný člověk i nejdokonalejší není také zcela bez zištnosti, neboť by byl člověk s pouhou láskou tak nedokonalý a nelidský, jako člověk s pouhou zištností beze vší lásky. -Dobrá míra obou těchto sobě protivných vlastnosti, lásky totiž i zištnosti, dělá pravého dokonalého člověka.^[19.1]

K boji o své právo dána jest člověku dvojí moc: moc duševní, s kterou jiné o svém právu přesvědčiti může, a moc tělesná, síla, s kterou násilně svého práva hájí, když by důvody rozumové nic platny nebyly. To však jest jenom ta krásnější stránka lidského života: na druhé straně vidíme ale zneužívati člověka i duševních i tělesných sil svých zrovna naopak: rozumem svým hledí upírati lstivě cizí právo a mocí svou hledí násilně ho jiným bráti, když Istí nemůže. - Člověk hledí jiného člověka obelhati, obelstíti, ošiditi a násilně obrati a tento zase brání se proti lsti rozumem, a proti násilí též násilím. A konečně tak uvykl člověk tomuto násilí a této lstivosti, že je ani za zlé, za bezpráví nepovažuje, naopak za ctnosti. Chlubí se zajisté svou chytrostí a násílim svým a najde vždy dosti hloupých, kteří ctí jeho lstivé a násilnické bezpráví jako právo. A kde konstitučně by již jedna z těchto dvou lidomorných sester sama neobstála, tam se spojí obě, lest zakrývá násilí, aby svět myslil, že jest právo. Tu jsme na tom místě, kde není žádný rozdíl mezi loupežníkem na silnici a mezí císařem Alexandrem Velikým: rozdíl zajisté jen v menší rozsáhlosti řemesla, v menším počtu tovaryšů, pravidla řemesla jsou zcela stejhá, totiž násili. Loupežník béře slabšímu a zabijí slabšího, kdyby naň přišel silnější, sám (...)

(......)