Karel Havlíček Borovský

ČLÁNKY ZE SLOVANA 1850-1851
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Duchovenstvo v konstituci

(H. B.) Jakožto hlavní pravidlo a základ celého našeho snažení o zvelebení národů slovanských považovali jsme vždy držení se pevně svobodomyslných zásad, a jsme přesvědčeni, že jinak ničeho platného a trvanlivého docíliti nám nelze, a že ztraceni jsme jakmile bychom korouhev svobody opustili. Proto jsme byli vždy proti všem těm, kteři buď dobromyslně neb z jiných špatných ohledů radili nám, abychom odřeknouce se zásad liberálních skrze nějakou protekci jistých vyšších privilegovaných tříd aneb vlády hleděli pro národnost naši něčeho si dobýti.

Že tato naše cesta jedině pravá jest, nechceme zde dokazovati, poněvadž se to již vícekrát stalo, a poněvadž předpokládáme, že všichni přátelé naši tak dobře jako my tuto zásadu za hlavní své pravidlo vždy považují.

Jakožto nevyhnutelný následek této naší zásady stalo se ale v nejnovejším čase, že jsme proti hierarchickým pokusům ostře vystoupiti za svou povinnost pokládali a poněvadž by se leckomu zdáti mohlo, jakož nám také již z několika stran napověděno jest, že tím strana naše jakéhosi seslabení, jakési ujmy utrpí, protože veliká část duchovenstva tímto naším horlením proti hierarchii rozdrážděna jsouc, snad by naši liberálně-národní stranu opustiti a proti nám s protivníky našimi spojiti se mohla: pokládáme za slušné, abychom o celé této záležitosti a jmenovitě o poměrech duchovenstva katolického k naší straně šetrně sice avšak i upřímně a bez všelikých ohledů mínění své pronesli a dosavadní jednání před očima celé naší strany ospravedlnili.

Někteří a mezi nimi hlavně nynější ministr hr. Lev Thun vytýkali nám velmi prudkými slovy, že národnost a politiku dohromady micháme, a žádali od nás, abychom jen dle politických zásad strany utvořili. Předhůzka tato, ale zcela jest neslušná, každý ví, že jsme se vždy nazývali stranou liberálně-národní, tudy jinými slovy liberálně-českoslovanskou, a že jsme tedy liberálnost v politických zásadách za hlavní známku své strany vždy považovali. Jestli až posud mnozí Čechové ze starého zvyku k nám se počítali, kteři liberálně nesmýšleli, nybrž strany politického smýšlení svého buď k výstředním křiklounům neb k reakcionářůni náleželi, jest toho vina staré tak nazvané vlastenectví ještě z dob absolutních, kdežto všichni, kteří národnost a jazyk český pěstovali, bez ohledu na politické smýšlení, ba mnozí ani žádné politické smýšlení zhola nemajíce, do jednoho cechu se počítali, nazývajíce se vlastenci.

Do cechu vlastenců náleželi tenkrát lidé nejrozmanitějšího smýšlení politického i náboženského, kterážto rozmanitost se tenkráte ovšem u veřejnosti zjistiti nemohla z té jednoduché příčiny, poněvadž před rokem 1848 se v Rakousích vůbec žádné smýšlení nesmělo ve veřejnosti ukazovati ani tiskem ani ve spolcích. Od té doby však, co jsme dostali svobodu tisku a svobodu smýšlení, muselo se ovšem objeviti, jaké rozmanité živly cech vlastenecký v sobě choval: největší ultramontáni, protestanti, indiferentisté byli vlastencové, (...)

(......)