Karel Havlíček Borovský

ČLÁNKY ZE SLOVANA 1850-1851
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Pozorovatel politický

- Opakovati, jak přenešení nejvyššího dvoru z Verony do Vídně od orgánů rakouské foederace přijato bylo, bylo by věru více než zbytečné. Italiani, jichž tento krok pro nynějšek nejblíže se dotknul, nazývají jej nešťastným - desastroso - a dokazují, že mezi všemi provisoriemi rakouské vlády bude nejprovisornějším. V dobrý smysl pronesla se o něm také "Unie", která mimo to i přání projevila, aby provisorní stavba centrální již co nejdříve dokonána byla, by potom také dělníci říšských komor se své strany ku práci míti že mohly" Že dotčené uzavření vídeňského kabinetu v orgánech rakouských s takovými úsudky se potkalo, nebude a nemůže nikoho překvapiti, kdo politický směr prvního rakouského sněmu ve Vídni a v Kroměříži byl poznal a se přesvědčil, že různorodým živlům říše rakouské jen na dráze systému foederačního jediná spása kyne. Více musejí nás překvapiti takové úsudky, plynou-li z per publicistů německých, kteří až posud přísnou jednotu Rakouska, čili vlastně poněmčení všech neněmeckých národů rakouských za největší zisk říše německé považují a v orgánech svých k tomu pracují, aby se práce vídeňských centralistů pokud jen možná jest, upevnila a rozšířila.

V ohledu tomto přinášejí německé noviny "Kölnische Zeitung", jeden z orgánů strany Gothaské, z Vídně nenezajímají dopis, z něhož vysvítá, že zdravější náhledy o záležitostech a potřebách národů rakouských i v Němcích cestu klestiti si začínají. Zmiňujíce se o onom paragrafu organisačního patentu dotčeného soudního dvoru, dle kteréhož řeč německá řečí úřední býti tam má, píše takto: "S jediným paragrafem tímto jest Pandořina pokladnice národního rozbroje otevřena, jazýček u váhy bohyně spravedlnosti stal se dýkou, jejíž ostří proti národům čelí. Zástupci velkoněmecké politiky mohou s chválou svou trochu posečkati, neb na ponemčování tomto lpi krev tisiců. Rakouské ministerstvo kojí se snad nadějí, že národy frásí rovnoprávnosti uspalo; národové ale procitnou opět, tak jako Čechové po dvěstěletém a Halič po staletém panování německých úředníků procitly. Kosy a palcaty vyskytly se nenadále a proti německým utlačovatelům ozývaly se povětřím krvežíznivé národní nápěvy. Vše to vrátí se zas, hůře, hrozněji, strašněji! Veškeré provincie budou proti tomuto poněmčování v choru zpívati a kdo ví, zdali se těch 500000 bodáků z čista jasna k řečím svým hlásiti a spolu zpívati nebude? A tento Babylon přinášíte ubohému Německu za věno a myslíte snad, že si tim vydobudete díky a spokojenost? Ze Záhřebu a z Prahy, z Pešti a z Milána, z Benátek a ze Lvova, z Nového Sadu a z Krakova, z Brna a z Černovic z Bozenu a Kološe, ode všad, kde národ přes hrubé násilí pro mateřskou řeč svou povstane, budou zníti prosby a stížnosti proti potlačováni rovnoprávnosti Rakouský sněm byl v ohledu tom opatrnější! on neustanovil žádnou řeč za úřední, uznal pouze faktickou potřebu. Mluvilo se německy a Polák a Italian to často činili dost žertovně; každý se ale chránil formálně druhého (...)

(......)