Karel Havlíček Borovský

ČLÁNKY ZE SLOVANA 1850-1851
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Proti centralisaci

(H. B.) Roznáší se zpráva - a nemáme příčin pochybovati o její pravdivosti, - že budoucí zřízení Haliče již ustanoveno jest v ministerské radě a že celá země rozdělena bude na tři kraje, jeden polský, jeden rusínský a jeden míchaný, že dále se v Haliči ani žádné sněmy zemské držeti nebudou, nýbrž jen sněmíky krajské.

Kdybychom již ze všeho jiného nepozorovali, kam vlastně směřuje konečně nynější ministerstvo, musila by nám tato událost především oči otevřiti. Zavedení skutečného departementalního systému s hrubou centralisací, komandování všech národů z Vídně skrze telegrafy a zničeuí všelikého čistě národního života ve všech tak nazvaných korunních zemích, poznenáhlé, ale jisté zavádění němčiny všude, kde se jen pod nějakou zdánlivou příčinu uvésti dá - to jest účel celé správy, která se nyní vede ve Vídni. Cokoli se při tom národům mluví o rovnoprávnosti a samostatnosti jednotlivých zemí s potřebnou silnou střední vládou, o rozkvětu a zvelebování všech rovněoprávněných národností - jsou právě jen slova, proti kterých zjevnému smyslu vidíme noviny ministerské každodenně nejhrubším způsobem brojiti. Pořád se nám maluje rovnoprávnost, rozkvět naší národnosti, kdykoli ale neco chceme, čím bychom mohli opravdu rovnoprávnost docílit, neb národ svůj platně zvelebit, nikdy prý to není na čase, neb jest to Übergriff, radikálnost, ultračešství atd. Nás při všem tom jenom nejvíce bolí to, že si nás vládni strana představuje zrovna tak hloupé, abychom neprohlíželi celou tuto praktiku. Slovo rovnoprávnost přijde vůbec za nynější vlády v Rakousích jen k všeobecnému posměchu. Máme rovnoprávnost a přece ku př. jeden člověk má právo přehlasovati čtyry jiné rovně oprávněné v obci, a na sta jiných též rovně oprávněných ve sněmu.

Máme rovnoprávnost národní a přece - abychom se jen o maličkosti zmínili - celý úřední list zemských novin je takový skoro, jako byl před březnem r. 1848, veřejná ohlášení, která se na útraty českých stran, v české krajině úředně dějí, jsou skoro napořád německá, aniž si toho povšimnou vládní orgány, které přec velmi dobře vědí, kolik dní jistý český redaktor v Praze byl bez pasu a bez ohlášení, a nelenují si strany toho několik úředních spisů sem tam rozesílati. Když chceme vidět, vidíme i komára na střeše seděti, když nechceme, nevidíme ani velblouda, třeba do nás vrazil. Máme rovnoprávnost národní a přece se u soudů vyšších jenom německy jedná, čím strana česká zbavena jest všelikých výhod apellace, protože zase jen na pouhé milosti p. referenta závisí. O každé sousto té, beztoho jen hubené rovnoprávnosti, musíme se s největší částí nových úřadů svých v pravém smyslu hrdlovati, a otužiti se při tom proti všelikým ultra, přemrštěncům, fanatikům, rusomanům, proletářům atd., kteří se na nás za to sypají, že nechceme být Němci. Slabý člověk to beztoho ani nevydrží a trpí raději, než by takové nesnáze podstoupil; avšak i nejsilnější konečně se z toho omrzí a zatna zuby, trpí všechno s resignací, čekaje (...)

(......)