Karel Havlíček Borovský

ČLÁNKY ZE SLOVANA 1850-1851
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Mistr Jan Hus

H B. Obyčejně pozorujeme u všech potlačených národů, že velmi málo znají své vlastní dějiny a ony muže, kteří ve věcích minulých se svatou horlivostí hájili práva své vlasti a přičiňovali se o vznik svého lidu. Jest to skoro již přirozená vlastnost veškeré činnosti politické, že se téměř jenom podle zdaru považuje: ten samý čin, to samé snažení, které svět, jestli se podaří za největší ctnost a slávu prohlašuje, odměňujíc je největšími dary a hodnostmi, ten samý čin, to samé snažení jest zase největším zločinem, jestli se nepodaří, a vede v tom pádu třeba až k šibenici. Na rovině tam stojí proti sobě dvě vojska, jedno volá "ať žije král!" druhé volá "ať žije republika!", obě vojska volají Boha na pomoc pro svou spravedlivou věc. Bitva se skončí, poražená strana opustila bojiště a rozprchla se, vítězná strana zasedla již na soudnou stolici a počala hned do žalářů a na šibenice odsuzovati múže ze strany poražené co "úhlavní zrádce a buřiče", kteřížto úhlavní zrádcové a buřičové, kdyby sami byli vyhráli, by rovněž zas seděli na soudních stolicich a odsuzovali by své nynější soudce též co úhlavní zrádce a buřiče do žalářů a k šibenicím.

Tuto úvahu musili jsme předeslat slovům některým, ježto chceme věnovat muži, kterého pokládáme - dle našeho mínění - za jednu z prvních hvězd na obzoru českého národa, kterého alespoň, pokud nám popřáno bylo, okem od předsudků protřelejším hleděti na dějiny naše, přede všemi ostatními nejvíce milujeme. Známo jest, že až posud strana jezovitská v církvi všelikým způsobem hleděla pokaliti u našeho lidu jméno a památku muže toho, a podařilo se jí skutečně tak dalece, že mistr Jan Hus, jenž umřel pro svůj národ a pro svobodu, a kterého ctí vzdělaní mužové všech národů, právě u svého vlastního lidu, pro který tak mnoho učinil a přetrpěl v nevážnosti byl, že se jméno jeho od nevědomé sprostoty jen s jakousi ošklivostí vyslovovalo. Tak daleko byl zakořeněn onen chytře rozšířený předsudek, že si až posud málo kdo troufal s úctou příslušící zasluhám a obětem tohoto mučedlníka o něm mluviti, boje se staré nepřítelkyně jeho, až posud panující hierarchie.

Není účel tohoto našeho článku, podati životopis mistra Jana Husa, dokonce by se také mýlil ten, jenžto by očekával, že budeme veškeré církevní učení Husovo zastávati, a snad dokazovati, že se od katolické dogmatiky v ničem neuchýlil, a že se zde pouštěti budeme v rozbírání otázky, zasloužil-li právem jméno kacíře, čili nezasloužil: samé to věci, na které my z našeho stanoviska ani zřetel nemáme, spokojujíce se strany toho jen neomylnou pravdou, že jest v každém ohledu menší vina uchýliti se v něčem od dogmatiky katolické, nežli páliti a mučiti svého, byť i chybujícího v učení bližního!

Zdá se nám však, že až posud mistr Jan Hus příliš obmezeně a jednostranně považován byl jen se stanoviska katolicko-dogmatického a že se zanedbávalo považovati jej se stanoviska národního, politického, literárního, na kterémžto stanovisku se hlavně my nyní (...)

(......)