Karel Havlíček Borovský

ČLÁNKY ZE SLOVANA 1850-1851
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Faryzeové rovnoprávnosti národní

(H. B.) Nedávno jsme četli ve "Vídeňském Denníku" (č. 69) článek o rovnoprávnosti národní, který velice stojí za objasnění z naší strany. "Vídeňský Denník" má již jaksi zakořeněný obyčej užívati proti nám zbraně velmi laciné, že prý totiž vtipy jenom zakrýváme nedůstatek důkazů, že místo přesvědčení, jen v posměch uvádíváme protivníky své. Obecenstvo naše sice dobře ví, že neužíváme zbraně satyry proti pravdě, nýbrž že obyčejně jí jen co pepře nasypáme do ran dobrými důvody na nepřiteli nasekaných, a již dávno jest ostatně známa světu ona bajka o lišce, která hrozny dosáhnouti nemohouc, pravila, že prý jsou beztoho kyselé a že o ně nestojí.

Tentokrát ale chceme "Víd. Denníku" to zvláštní potěšení učiniti, že jeho dotčený článek o rovnoprávnosti zcela prosaicky beze všeho stylistického okrášlení vystavíme na odiv obecenstva, aby z toho poznalo, co znamenají slova v ohlášení tohoto časopisu umístěná, že prý chce národnost slovanskou zastávati.

"Vídeňský Denník" začíná od všeobecné sady: že prý jedna z největších vad našeho života jest nedostatek důvěry v sebe a ve své právo. Dej Bože, aby to byla pravda a aby nedůstatek důvěry v sebe a ve své právo byl největší naší vadou! Než na tom mnoho nezáleží. "Víd. Den." po takovém vyřknutém sice, ale nedokázaném moudrém výroku přichází na naše "opposiční časopisectvo" (kdyby náhodou "Slovan" nevycházel navzdor všemožným nesnázím, vztahoval by se tento šumný titul "opposiční časopisectvo" již jenom na "Večerní Lístek" a musilo by se mluvit in numero singulari "náš opposiční časopis", kdežto nyní vládní strana má čtvero velkých novin českých) toto "naše opposiční časopisectvo" tedy, kterému se ještě, aby titul byl větší, přidává název radikálního, ustavičně prý naříká na to, že vláda rovnoprávnosti nepřeje atd. "Víd. Denník" sice prý nic proti tomu nemá, když se lid k ostražitosti na své právo pobádá: přece prý se velice pochybuje, jestli to jest přiměřené a k cíli vedoucí!! "Kdo prý práva svého jest sobě povědom, kdo ví, že k tomu, neb onomu má právo nepopíratelné, že každé snažení na ně cizou rukou poháněti může k pokutě a k napravení, tomu prý jistě dobré vědomí nedá, aby právo své nářkem o ně uvedl před světem v pochybnost. - Když prý veřejně budeme naříkati, kdo ví prý zdali se nám našeho práva dostane, kdo ví, zdali nám ho nepříznivci naši neuprou; jest to tolik, jako bychom prohlásili, že nevíme zdali naše právo dosti jest pevné, aby samo se udrželo, že zachování jeho záleží na vůli někoho jiného nežli naší, a jestliže tento nebude chtít, aby se nám dostalo, že o ně můžeme přijíti. Není-liž to veřejné prohlašování sebe za nedospělé, za osoby, kterým zákon k vůli opatrení jich práva dává poručníka, není-liž to největší rouhání se síle mravní narodu našeho! Může-li se nám větší hana učiniti, než kdyby nám někdo do očí řekl: vyť jste takoví slabochové, že ani přirozené své právo neumíte před světem opatřit, vydávajíce jistotu jeho každou chvíli v (...)

(......)