<<< Literární doupě
Literární doupě

Robert A. Heinlein
překlad: Jana Bernášková

TUNEL DO NEBES

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 2 stran.]

 

Oheň z nebes - Jordan Robert
 
 
cena původní: 249 Kč
cena: 234 Kč
Oheň z nebes - Jordan Robert
Kompletní historie budoucnosti - Heinlein Robert A.
 
 
cena původní: 349 Kč
cena: 286 Kč
Kompletní historie budoucnosti - Heinlein Robert A.
Vládci loutek - Heinlein Robert A.
 
 
cena původní: 249 Kč
cena: 204 Kč
Vládci loutek - Heinlein Robert A.

 

   1   >

 

 

1. Pochodující davy

Nad vývěskou před přednáškovým sálem č. 1712-A v Patrick Henry High School blikalo červené světlo. Rod Walker se snažil protlačit přes ostatní studenty. aby zjistil, co se děje. Někdo ho praštil do žaludku a řekl: „Hej, přestaň se strkat!“

„Promiň, Jimmy, já nerad.“ Rod mu zkroutil ruku, ale nepoužil sílu. Natáhl se přes hlavu Jimmyho Throxtona, aby lépe viděl. „Co se děje?“ zeptal se.

,,Dneska není škola.“

„Jak to?“

Hlas od vývěsky mu odpověděl: „Protože zítra je 'Buď zdráv, Césare, my, kdož máme zemřít' -“

„No a?“ Rod cítil, jak se mu sevřel žaludek jako vždy před zkouškou. V tu chvíli se udělalo místo před vývěskou a Rod si mohl přečíst zprávu:

 

PATRICK HENRY HIGH SGHOOL

Katedra sociálních věd

 

ZVLÁŠTNÍ ZPRÁVA všem studentům kurzu 410 (volitelný seminář pro maturanty) Přežití pro pokročilé, instr. Dr. Matson, 1712-A MWF

1. V pátek 14. není seminář.

2. Upozornění 24 hod. předem ohledně závěrečné zkoušky v Samostatném přežití. Studenti se dostaví na lékařskou prohlídku v sobotu v 9.00 do ošetřovny u Templetonské brány. Start bude v 10.00 v tříminutových intervalech v pořadí určeném losem.

3. TESTOVÉ PODMÍNKY:

(a) Jakákoliv planeta, jakékoliv klima, jakýkoliv terén;

(b) Žádná pravidla, všechny zbraně, jakékoliv vybavení;

(c) Sdružování je povoleno, ale týmy nebudou moci startovat společně;

(d) Trvání testu bude delší než 48 hodin, ale nepřesáhne 10 dní.

4. Dr. Matson bude mít konzultace až do pátku do 17 hodin.

5. Test může být odložen pouze na doporučení vyšetřujícího lékaře, ale studenti mohou od stoupit bez jakéhokoliv postihu až do soboty 10.00.

6. Hodně štěstí a dlouhý život vám všem!

 

B. P. Matson

 

Schváleno:

J. R. ROGRICEI, za Radu

 

Rod Walker si znovu pomalu pročetl zprávu a snažil se uklidnit. Pročetl si podmínky; proč „podmínky“, když tam vlastně nejsou žádné limity! Můžou člověka poslat skrz bránu a v příštím okamžiku bude čelit lednímu medvědu ve čtyřiceti pod nulou - nebo zápasit s chobotnicí hluboko v teplé slané vodě.

Nebo, myslel dál, bude čelit nějaké tříhlavé příšeře na planetě, o které vůbec nikdy neslyšel.

Zaslechl nějaký sopránový hlas, který si stěžoval: ,,24 hodin předem! Vždyť je to méně než 24 hodin. To není fér.“

Jiná dívka jí odpověděla: „A jaký je v tom rozdíl? Já bych byla nejradši, kdybychom odstartovali hned teď. Dneska v noci nebudu spát ani minutu.“

„Jestli máme mít 24 hodin, tak bychom je měli opravdu dostat. Ať je to spravedlivé.“

Další studentka, vysoká zulská dívka, prohodila tiše: „Tak běž a řekni to Deaconovi.“

Rod vycouval z chumlu a vytáhl s sebou Jimmyho Throxtona. Měl pocit, že ví, co by „Deacon“ Matson řekl: něco o tom, že spravedlnost je při Přežití nepodstatná. V duchu si zopakoval odstavec pět - nic by se nestalo, kdyby z kurzu vycouval. Konec konců, 'Přežití pro pokročilé' je kurz správně určený pro vysokoškoláky a může odmaturovat i bez něj.

Ale hluboko v sobě cítil, že když to nezkusí teď, už se k tomu nikdy neodhodlá.

Jimmy nervózně řekl: „Tak co si o tom myslíš, Rode?“

„Myslím, že to ujde. Ale stejně bych chtěl vědět, jestli si mám vzít teplé prádlo. Co myslíš, napoví nám něco Deacon?“

„Ten? Ten nikdy. Myslí si, že zlomená noha je ten nejlepší vtip. Ten člověk by snědl svoji babičku ani by si ji neposolil.“

„Ale běž! Určitě posolil. Hele, Jimmy, četls, co tam bylo o sdružování?“

„Jo…, a co s tím?“ řekl Jimmy a uhnul očima. Roda to na chvíli rozladilo. Navrhoval tady něco tak delikátního jako žádost o ruku, navrhoval svěřit si navzájem své životy. Největší nebezpečí při sólovém testu je, že člověk prostě musí někdy spát… Víc lidí se může rozdělit a hlídat se navzájem.

Jimmy přece ví, že Rod je lepší než on, ať už s jakoukoliv zbraní nebo s holýma rukama; návrh byl pro něj rozhodně výhodný. Přesto váhal, jako kdyby si myslel, že mu Rod bude přítěží. „Co je, Jime?“ řekl Rod prázdně. „Myslíš si, že sám na tom budeš lépe?“

„No, ne, ne docela.“

„Chceš říct, že nechceš jít se mnou?“

„Ne, ne, tak jsem to nemyslel!“

„Tak jak jsi to myslel?“

„Myslel. jsem - hele, Rode, vážně ti děkuju. Nikdy ti to nezapomenu. Ale víš, na té nástěnce bylo ještě něco jiného.“

„Co?“

„Že toho můžeme nechat a přesto odmaturovat. A tak mě napadlo, že ten test nebudu potřebovat při obchodování s oděvy.“

„Eh? Myslel jsem, že se chceš stát právníkem.“

„V tom případě ztrácí právní věda svůj nejjasnější klenot… A co mi je po tom? Otcovi to udělá velkou radost, až zjistí, že jsem se rozhodl pokračovat v rodinné tradici.“

„Chceš říct, že se bojíš?“

„No, dá se to taky tak říct. Ty ne?“

Rod se zhluboka nadechl. „Ano. Mám strach.“

„Dobře! Tak a teď předvedeme klasickou ukázku smyslu pro přežití a zachráníme se tím. že půjdeme do registrační kanceláře a statečně se odhlásíme.“

„No… Ne. Jestli chceš, jdi.“

„Chceš říct, že do toho jdeš?“

„Asi jo.“

„Hele Rode, viděls loňské statistiky?“

„Ne. A ani nechci. Ahoj.“ Rod se rychle otočil a vydal se ke dveřím učebny, zanechávaje za sebou Jimmyho s ustaraným výrazem ve tváři.

Ve třídě byl asi tucet studentů, kteří navštěvovali kurz. Doktor Matson, „Deacon“, seděl na rohu stolu a vypadal velmi neformálně. Byl to malý muž s koženou tváří, s páskou přes jedno oko a s chybějící většinou tří prstů na levé ruce. Na prsou měl malé stužky, které ukazovaly, že se účastnil tří nejslavnějších prvních expedicí; jedna z nich na sobě měla maličký diamantový hrozen, což znamenalo, že je posledním žijícím členem expedice.

Rod vklouzl do druhé řady. Deacon se na něj krátce podíval a pak pokračoval: „Nechápu vaše protesty,“ řekl bodře. „Testové podmínky říkají 'jakékoliv zbraně', takže se můžete bránit jakkoliv chcete…, od praku až po kobaltovou bombu. Podle mého by měla závěrečná zkouška probíhat s prázdnýma rukama, bez ničeho většího než pilník na nehty. Ale Školská rada nesouhlasí, takže to bude takhle změkčile.“ Pokrčil rameny a usmál se.

„Eh, doktore, znamená to tedy, že Rada ví, že narazíme na nebezpečná zvířata?“

„Co? No samozřejmě! Na to nejnebezpečnější zvíře vůbec.“

„Doktore, jestli to myslíte doslova…“

„Ano, myslím!“

„Tak to by pak znamenalo, že nás pošlou buď na Mithru, kde jsou sněžné opice, nebo na Zemi, kde můžeme očekávat leopardy. Mám pravdu?“

Deacon potřásl beznadějně hlavou. „Chlapče, měl bys to vzdát a celý kurz si zopakovat. Tahle hloupá zvířata nejsou nebezpečná.“

„Ale Jasper v Dravcích a kořisti říká, že dvě nejzáludnější, nejnebezpečnější..“

„Jasper! Já mluvím o opravdovém králi zvířat, o jediném zvířeti, které je vždy nebezpečné, dokonce i když nemá hlad. O dvounohé bestii. Rozhlédněte se kolem sebe!“

Instruktor se naklonil dopředu. „Už jsem to řekl stokrát, ale vy mi stále nevěříte. Člověk je jediné zvíře, které nemůže být zkroceno. Dokáže být krotký celé roky, když se mu to hodí. Ale když se mu to nehodí, tak se z něj stane nebezpečná šelma. Což platí dvojnásobně pro samice tohoto druhu. Rozhlédněte se znovu kolem sebe. Všichni jsou přátelé. Byli jsme na společných testech na přežití; můžeme si navzájem důvěřovat. Víte to určitě? Přečtěte si o Donnerově společnosti nebo o První expedici na Venuši. Kromě toho bude v testové oblasti několik dalších tříd a ty znát nebudete.“ Dr. Matson upřel zrak na Roda. „Jsem opravdu nerad, když vidím některé z vás, jak jdete na tento test. Někteří z vás jsou měšťáci od přírody a myslím, že se mi nepodařilo vtlouct vám do hlavy, že tam, kam jdete, nebudou žádní policisté. Ani tam nebudu já, abych vám pomohl, když uděláte nějakou hloupost.“

Jeho oči se pohnuly dále. Rod přemýšlel, jestli tím myslel jeho. Někdy měl pocit, že Deacon měl zvláštní potěšení z toho, když ho mohl prohánět. Ale Rod věděl, že to bylo myšleno vážně; tento kurz byl požadován pro všechny Venkovní profese z dobrého důvodu. Venku byla místa, kde byl člověk buď chytrý - nebo mrtvý. Rod si vybral tento kurz před vysokou školou, protože doufal, že mu to pomůže získat stipendium - ale to samozřejmě neznamenalo, že by si myslel, že to bude jen formalita.

Rozhlédl se kolem sebe a přemýšlel, s kým by se mohl sloučit, teď když Jimmy vypadl. Před ním seděl pár, Bob Baxter a Carmen Garciová. Ty odepsal, protože se nepochybně spojí spolu; chtěli se oba stát lékařskými misionáři a vzít se, jak jen to bude možné.

Co takhle Johann Braun? To by byl opravdový partner, dobrý - silný, rychlý a chytrý. Ale Rod mu nedůvěřoval a ani si nemyslel, že by ho Braun chtěl. Začínal si uvědomovat, že asi udělal chybu, když si ve třídě neudělal žádné přátele kromě Jimmyho.

Ta velká zulská dívka, Caroline Něconevyslovitelného. Silná jako býk a absolutně nebojácná. Ale nebylo by dobré dát se dohromady s dívkou; u dívek je nebezpečí, že si spletou vážnou práci s romantickým piknikem. Jeho oči pokračovaly ve zkoumání, až byl nucen konstatovat, že není nikdo, s kým by byl ochoten uzavřít partnerství.

„Profesore, a co takhle nějakou nápovědu. Máme si vzít krém na opalování? Nebo olej na omrzliny?“

Matson se usmál a pomalu řekl: „Říkám vám opravdu vše, co vím. Oblast zkoušky byla vybrána učitelem v Evropě… a já jsem vybral oblast pro jeho třídu. Ale já opravdu nevím o nic víc než vy. Pošlete mi pohled.“

„Ale…“ Chlapec, který mluvil, se zarazil. Potom se postavil a řekl: „Profesore, tohle není spravedlivý test. Odhlašuji se.“

„A co na něm není fér? Tedy, ne že bychom ho chtěli dělat fér.“

„No, mohli byste nás vysadit kamkoliv…“

„To je pravda.“

„-na druhou stranu Měsíce, do úplného vzduchoprázdna. Nebo na planetu s chlorovým ovzduším. Nebo doprostřed oceánu. Nevím, jestli si vzít skafandr nebo kanoi. K čertu s tím! Opravdový život takový není.“

„Není?“ řekl Matson jemně. „To přesně řekl Jonáš, než ho spolkla velryba.“ Poté dodal: „Ale dám vám několik rad. Chceme, aby tímto testem prošel každý, kdo je dost chytrý na to, aby si to zasloužil. Takže vás nenecháme vkročit do jedovaté atmosféry nebo do vakua bez skafandru. Jestli budete vysazeni do vody, tak souš nebude daleko. A tak dále. Nevím, kam budete posláni, ale viděl jsem seznam loňských oblastí. Chytrý člověk snadno přežije v každé z nich. Měl by sis uvědomit, hochu, že Školská rada nezíská nic tím, že usmrtí všechny své kandidáty na významná postavení.`'

Student se posadil stejně náhle, jako se předtím postavil. Instruktor řekl: „Tak co, znovu jsi změnil rozhodnutí?“

„Eh, ano, pane. Jestli je to spravedlivý test, zkusím to.“

Matson potřásl hlavou. „Už jsi to vzdal. Jsi omluven. Neobtěžuj se s informováním registrátora, já ho upozorním.“

Chlapec začal protestovat; Matson naklonil hlavu ke dveřím: „Ven!“ Nastalo trapné ticho, když opouštěl místnost. Potom Matson ostře řekl: „Tohle je třída aplikované filozofie a já posuzuji, kdo je připraven a kdo ne. Nikdo, kdo přemýšlí o světě ve smyslu, jaký by „měl“ být a ne jaký ve skutečnosti je, není připraven na závěrečnou zkoušku. Musíte se uvolnit a podvolit… nevyčerpávat se naříkáním na nešťastný osud. Další otázky?“

Ještě jich několik padlo, ale brzy bylo jasné, že Matson buď opravdu nevěděl nic o testové oblasti, anebo informace pečlivě střežil; jeho odpovědi neřekly nic nového. Odmítl napovědět, i jaké zbraně by měli mít, jen řekl, že školní zbrojmistr bude u brány připraven vydat jakékoliv obvyklé zbraně; všechny neobvyklé si každý musí přinést sám.

„Pamatujte stále, že svoji nejlepší zbraň máte mezi svýma ušima, pod skalpem - pokud je ovšem nabitá.“

Skupina začala opouštět sál; Rod se zvedl k odchodu.

Matson se na něj podíval a řekl: „Walkere, chystáte se to zkusit?“

„Proč, pane… Ano. Samozřejmě.“

„Pojďte se mnou na chvíli.“ Vedl ho do své kanceláře. zavřel dveře a posadil se. Podíval se na Roda, pohrával si s papíry na stole a pomalu řekl: ,,Rode, jsi dobrý chlapec… Ale to někdy nestačí.'`

Rod mlčel.

„Řekni mi,“ pokračoval Matson. „proč jdeš do toho testu?“

„Pane?“

„'Pánuj' si někoho jiného,“ odpověděl Matson nevrle. „Odpověz mi na otázku.“

Rod zůstal zírat, věděl, že tohle už s Matsonem jednou prošli, než byl přijat do kurzu. Ale přesto znovu vysvětloval své přání studovat Venkovní profese: ,,Takže musím projít Přežitím. Bez toho bych nedostal diplom ani v koloniální administrativě, natož v planetografii nebo planetologii.“

„Chceš se stát průzkumníkem, co?“

„Ano, pane.“

„Jako já.“

„Ano, pane, jako vy.“

„Hmm… Věřil bys mi, kdybych Ti řekl, že to byla největší chyba, co jsem kdy udělal?“

„Prosím? Ne, pane!“

„Ani jsem si to nemyslel. Nejtěžší věc je, jak vědět tehdy to, co vím teď. Nejde to, samozřejmě. Ale říkám ti rovnou: Narodil ses ve špatné době.“

„Pane?“

„Myslím, že jsi romantik. Naše doba je velmi romantická a to znamená, že zde není místo pro romantiky; jsou potřeba praktičtí muži. Před sto lety by ses mohl stát bankéřem, právníkem nebo profesorem a svůj romantismus hýčkat čtením fantastických příběhů a sněním o tom, co bys mohl být, kdybys neměl tu smůlu a nenarodil se jako všední člověk. Ale už to tak je, že v naší době je dobrodružství a romantika součástí každodenního života. Je přirozené, že si žádá velmi praktické lidi.“

Roda začal ten rozhovor otravovat. „Co je na mně špatného?“

„Nic. Jseš mi sympatický. Nechci, aby ses zranil. Jsi moc emotivní, moc sentimentální, nejsi průzkumnický typ.“

Matson k němu vztáhl ruku. „Teď se uklidni. Vím, že dokážeš rozdělat oheň třením dvou suchých dřev. Jsem si dobře vědom toho, že jsi získal prakticky všechny odznaky za zásluhy. Jsem si jistý. že dokážeš vytvořit vodní filtr holýma rukama a poznat, na které straně stromu roste lišejník. Ale nejsem si jistý, jestli můžeš zvládnout Klid medvědího spánku.“

„Klid medvědího spánku?“

„To nic. Chlapče, myslím si, že bys měl tento test vynechat. Jestli budeš muset, můžeš jej opakovat na vysoké škole.“

Rod se tvářil tvrdohlavě. Matson si povzdechl.

„Nemusím tě pustit. Možná, že bych to měl udělat.“

„Ale proč, pane?“

„To je právě to. Nemám důvod. Úředně jsi nejslibnější student, jakého jsem kdy měl.“ Postavil se a odtáhl ruku.

„Hodně štěstí. A pamatuj - až se dostaneš na dno, dělej, co musíš, a nelituj toho.“

Rod měl jít rovnou domů. Jeho rodina bydlela ve venkovském okrese Většího New Yorku, který ležel na plošině Velkého kaňonu za bránou Hoboken. Ale jeho předplacená trasa vedla přes vystěhovaleckou bránu a Rod většinou neodolal tomu, aby tam chvíli neokouněl.

Když vystoupil z metra od školy, měl zahnout doprava, rotačním výtahem vyjet do vyššího patra a projít k Arizonskému pásmu. Jenže jak myslel na zásoby, vybavení a zbraně na zítřejší test, úplně automaticky zatočil doleva a šel po jedoucím chodníku, který vedl do velké haly k planetárním branám.

Řekl si, že se bude dívat jen deset minut; nechtěl přijít pozdě na večeři. Prošel přes dav lidí a vstoupil do velké haly - ne přímo do emigračního patra, ale do balkónu pro diváky naproti branám.. Budova, ve které stál, byla nová, pro dopravu otevřená v roce '68; původní vystěhovalecká brána, nyní užívaná pro dopravu na Zemi a obchod s Lunou, stála na Jerseyské rovině několik kilometrů na východ podél elektrárny, která ji napájela.

Na balkón se vešlo osm tisíc šest set lidí a bylo z něj vidět na všech šest bran. Zaplněn však byl jen zpola a nejvíce lidí bylo uprostřed. Tam chtěl Rod samozřejmě taky sedět, aby dobře viděl. Protáhnul se prostřední uličkou a posadil se na zábradlí, pak spatřil, jak se někdo zvedá v přední řadě. Rod místo rychle zabral a sklidil zlý pohled od muže, který k místu vystartoval z jiné uličky.

Rod vhodil mince do opěradla sedadla, které se otevřelo, posadil se a rozhlédl kolem. Seděl proti replice sochy Svobody, dvojčeti té, která stála po staletí na místě dnešního kráteru Bedloe. Její pochodeň dosahovala až k vzdálenému stropu; napravo i nalevo od ní byly tři brány, které pouštěly vystěhovalce do vnějších světů.

Rod se nedíval na sochu, ale na brány. Bylo pozdní odpoledne a východní pobřeží Severní Ameriky bylo zataženo těžkými mraky, ale první brána byla otevřená na nějakém planetárním místě, z kterého oslňovalo polední slunce; Rod zachytil záblesky lidí oblečených v šortkách a se slamáky, nic víc. Brána číslo dvě byla opatřena tlakovým zámkem; nesla znak, lebky se zkříženými hnáty a symbol pro chlór. Nad ní zářilo červené světlo. Zatímco se díval, červené světlo zhaslo a vystřídalo ho modré; dveře se pomalu otevřely a vyjela cestovní kabina pro bytosti dýchající chlór. Na setkání čekalo osm lidí v diplomatických uniformách. Jeden držel zlatou hůl.

Rod se rozhodl, že utratí další půlpluton, aby zjistil, kdo je ten důležitý host, ale jeho pozornost byla odvedena k páté bráně. Proti ní, téměř pod balkónem, byla postavená pomocná brána. Dva vysoké ocelové ploty spojovaly brány a vytvářely koridor, který byl široký jako vstupy a dlouhý jako prostor mezi nimi; to znamená asi patnáct krát sedmdesát pět metrů. Tato ohrada byla plná pohybujících se lidí, kteří směřovali z dočasné brány skrz bránu pět až na nějakou planetu vzdálenou několik světelných let. Vycházeli odnikud, protože zadní stěna pomocné brány byla prázdná, byli hnáni jako dobytek mezi dvěma ploty, dovalili se do páté brány a opět zmizeli. Podél plotů byla rozptýlená četa hnědých mongolských policistů, každý z nich byl ozbrojen holí dlouhou jako člověk. Používali své nástroje, aby popoháněli vystěhovalce, a nebyli jemní. Téměř přesně pod Rodem jeden z nich dloubl jednoho nevolníka tak hrubě, že klopýtl a upadl. Starý muž si nesl své věci, vybavení do nového světa, ve dvou rancích na tyči, která byla vyvážená na jeho pravém rameni. Stařec upadl na hubená kolena a snažil se zvednout, ale zase upadl. Rod si už myslel, že ho ostatní ušlapou, ale stařík nějak vstal - bez svých zavazadel. Snažil se udržet si své místo v proudu a získat zpět svůj majetek, ale stráž ho znovu popostrčila a on musel pokračovat dál s holýma rukama. Rod ho ztratil z dohledu dřív, než ušel pět metrů.

Na vnější straně plotu sice stála místní policie, ale nezasahovala. Ta úzká plocha mezi dvěma branami byla na čas mimo jejich území a místní policie neměla žádnou pravomoc. Přesto se zdálo, že jeden z nich byl znepokojen násilím, kterého se dopustili na starém muži; přitiskl obličej na ocelové oko plotu a zavolal něco v lingua terra. Mongolský policista mu ve stejném jazyce hrubě odpověděl, že se nedalo nic dělat, a začaly znovu postrkávat a křičet ještě víc zhurta.

V davu lidí proudících ohradou byli převážně Asiaté - Japonci, Indonésané, Siamci, několik východních Indů a pár Euroasijců; ale převážně jižní Číňané. Rodoví připadali všichni stejní - drobné ženy s dětmi na bocích či zádech, nebo také s jedním dítětem na zádech a druhým v rukou; neustále popotahující děti s oholenými hlavami, otcové s vybavením pro domácnost v obrovských vacích nebo na vozíku. Dokonce viděl i pár apatických poníků táhnoucích dvoukolé káry, které pro ně byly příliš velké. Většina vystěhovalců však měla jen to, co mohla unést.

Rod už dříve slyšel starou teorii o tom, že kdyby všichni Číňané na Zemi pochodovali v čtyřstupu kolem daného bodu, ten zástup by nikdy neskončil, protože další Číňané by se rodili tak rychle, že by nahradili ty, co už prošli. Rod si tenkrát vzal svoje logaritmické pravítko a pomocí aritmetiky si to ověřoval - samozřejmě, že zjistil, že ta historka je nesmysl: dokonce i kdyby nebral v potaz úmrtí a počítal všechna narození, poslední Číňan by prošel kolem bodu za méně než čtyři roky. Přesto, když se díval na ten dav, který se tisknut jako zvěř jdoucí na porážku, měl Rod pocit, že ta historka byla pravdivá a jeho výpočty chybné. Vypadalo to, že dav je bez konce.

Rozhodl se, že utratí další půlpluton, aby zjistil, co se děje. Vhodil minci do opěradla a dolehl k němu hlas komentátora: „- návštěva ministra. Korunní princ se setkal jak s představiteli Zemské korporace, tak i se samotným generálním ředitelem, a nyní je odvážen do přechodové komory do Ratoonské enklávy. Rozhovory na štábové úrovni začnou dnes večer po televizní recepci. Mluvčí generálního ředitele prohlásil, že jelikož je zhola nemožné, aby došlo k jakémukoliv střetu zájmů mezi oxygenními typy, jako jsme my, a Ratoonci, každý výsledek vzájemné dohody bude pro nás výhodný, otázkou ovšem zůstává, do jaké míry.

Podívejme se nyní zpět na situaci u páté brány: brána číslo pět je na osmačtyřicet hodin propůjčená Australoasijské republice. Dočasná brána, která ústí pod vámi, je otevřená v centrální Austrálii na poušti Arunta, kam byli tito vystěhovalci sváženi po několik týdnů. Jeho jasnost prezident Australoasijské republiky Fung Či Mu informoval Korporaci, že jeho vláda zamýšlí vystěhovat více než dva milióny lidí za čtyřicet osm hodin, což je vskutku impozantní údaj - je to více než čtyřicet tisíc lidí za hodinu. Konečné množství pro tento rok pro všechny planetární vystěhovalecké brány dohromady (Emigrantská brána, brána Petra Velikého a Witwatersrand) činí jen sedmdesát miliónů vystěhovalců při průměrné rychlosti osm tisíc za hodinu. Tento plán předpokládá pětinásobnou průměrnou rychlost, a to při použití pouze jedné brány!“

Komentátor pokračoval: „Když uvážíme rychlost, výkonnost a, ehm…, přímost, s jakou uskutečňují tento přesun, zdá se, že dosáhnou svého cíle. Naše vlastní údaje ukazují, že jsou mírně před kvótou pro prvních devět hodin. Během těchto devíti hodin došlo mezi vystěhovalci k sto sedmi porodům a osmdesáti dvěma úmrtím; vysoká úmrtnost je samozřejmě zaviněná dočasným rizikem při vystěhovalectví.

Planeta určení, GO-8703-lV, od nynějška zvaná 'Nebeské Hory', je podle prezidenta Funga klasifikována jako bohatá planeta, která zatím nebyla vůbec kolonizována. Korporace byla ujištěna, že kolonisté jsou dobrovolníci.“ Rodovi připadlo, že komentátorův hlas zní poněkud ironicky. „Je to pochopitelné, když zvážíme mimořádný populační tlak v Australoasijské republice. Krátký historický přehled: Poté, co byly zbytky původního australského obyvatelstva důsledkem pekingské mírové dohody přesunuty na Nový Zéland, bylo prvním úžasným počinem nové vlády vybudování velkého vnitrozemského moře..“

Rod ztlumil reproduktor a podíval se zpět dolů. Nezajímaly ho učebnicové údaje o tom, jak australská poušť rozkvetla jako růže… Stejně se z ní nakonec stala špinavá čtvrť s více lidmi, než bylo v celé Severní Americe. Něco nového se začalo dít u čtvrté brány.

Bránou číslo čtyři procházel předtím nákladový pás; teď zmizel někde v útrobách terminálu a před bránou se řadila společnost vystěhovalců.

Tohle nebyla žádná tlupa chudých uprchlíků popoháněná policií; tady měla každá rodina vlastní nákladní vůz… dlouhý, pomalý conestogský vůz se silnou skleněnou plachtou, tažený třemi páry koní…, a čtvercové, obchodní vozy s ocelovými těly, vysokými koly s blatníky, tažené dvoj- nebo čtyřspřežím. Vozy táhli buď silní morganští koně, či pyšní a mohutní clydesdaleští, nebo missourští mezci s velkými hlavami, silnou hrudí a chytrýma, podezřívavýma očima. Mezi koly pobíhali psi, vozy byly vysoko naloženy potřebami pro domácnost, nářadím, dětmi, a byly na nich přivázané klece s drůbeží, která hudrovala na potupný osud; dokonce tam byl jeden shetlandský pony, bez jezdce, ale se sedlem, a protože byl moc velký, aby běhal se psy, stál blízko vozu jedné rodiny.

Rod se podivil, že tam není žádný dobytek, a tak znovu zapnul reproduktor. Jenže hlasatel pořád drmolil něco o úrodnosti Australoasijské republiky, a tak ho zase vypnul a díval se dál. Vagóny popojely a seřadily se poblíž brány. Jejich konec byl někde v nedohlednu. Brána ještě nebyla připravená a řidiči znovu sesedli a sešli se v kiosku Armády spásy pod sukněmi bohyně Svobody na šálek kávy a trochu vtipkování. Roda napadlo, že tam, kam jedou, není žádná káva, a možná nebude po celá léta, protože ze Země se nikdy nevyváží potraviny - a naopak, jídlo a kovy vhodné ke štěpení byly téměř jediné dovolené artikly pro dovoz; když tedy Venkovní kolonie měla nadbytek jednoho či druhého, mohla očekávat malou, ale cennou pomoc od Země.

Udržovat mezihvězdné brány otevřené bylo hrozně drahé kvůli uranu a lidé z této kolony musí počítat s tím, že zůstanou z obchodního dosahu Země tak dlouho, dokud nebudou mít dostatečný nadbytek cenného materiálu, aby si zaručili znovuotevření brány a pravidelné spojení se Zemí. Do té doby byli závislí jen sami na sobě a museli vyjít s tím, co si s sebou vzali… tak se stali koně praktičtější než helikoptéry, krumpáče a lopaty užitečnější než buldozery. Stroje se rozbíjejí a vyžadují celou technologii, aby se udržely v provozu – zatímco stará dobrá zvířata se rozmnožují, sklízejí úrodu a tahají náklady.

Deacon Matson říkal na přednášce z přežití, že strasti v životě ve venkovních koloniích nezpůsobuje absence rozvodů vody, topení, energie, světla nebo špatné počasí, ale nedostatek jednoduchých věcí, jako je káva či tabák.

Rod nekouřil a bez kávy se také obešel; nedokázal si představit, že by bez nich nějak strádal. Poposedl si, aby viděl skrz bránu a zjistil příčinu zdržení. Moc dobře neviděl, protože mu ve výhledu bránila oblouková plachta vozu, ale zdálo se, že došlo k nějaké fázové chybě; vypadalo to, že za bránou bylo nebe tam, kde měla být země. Vícedimenzionální zakřivení, které bylo potřeba ke spojení míst na dvou planetách od sebe vzdálených mnoho světelných let, nebylo jen záležitostí ohromného výdeje energie; byla to také jemná záležitost nad lidské chápání, která zahrnovala vyšší matematiku a velké umění - matematiku vyřešily přístroje, ale několik posledních desetinných míst musel operátor vždy upravit podle odhadu a intuice.

Kromě velkého množství různých druhů pohybů planet, které se většinou daly sečíst a vyrušit, tady byla navíc rotace každé z nich. Problémem bylo navázat poslední spojení tak, aby se planety vnitřně dotýkaly v místech vybraných pro brány, s paralelními osami a rotacemi ve stejném směru. Teoreticky bylo možné spojit dva opačně rotující body točením nehmotné struktury vesmírného času v přesné shodě s 'reálným' pohybem; prakticky toto řešení nejen neskutečně plýtvalo energií, ale navíc téměř nefungovalo - povrch země za bránou se smekal jako klouzačka a nahýbal se v náhodných úhlech.

Rod neznal matematiku tak, aby postihl všechny složitosti. Vzhledem k tornu, že právě končil školu, nedošel dál než k tensorům, statistické mechanice a jednoduché geometrii v šestém prostoru a v praktickém užití zvládal analýzu pro elektroniku, primární kybernetiku a měl základní znalost analogových počítačů; ještě nebral žádnou matematiku pro pokročilé. Vzhledem ke své neznalosti usoudil, že operátor u brány musí mít štěstí. Podíval se zpět ke skupině vystěhovalců.

Řidiči byli ještě pořád v kiosku, pili kávu a žvýkali koblihy. Většina z nich měla plnovous; podle jejich délky Rod usoudil, že trénovali již několik měsíců. Kapitán skupiny si pěstoval kozí bradku, kníry a měl poněkud dlouhé vlasy, Rodovi se ale zdálo, že nemůže být o mnoho starší než on. Samozřejmě, že to byl profesionál, který musel mít diplom z Venkovních dovedností - lov, vyzvědačství, základní mechanika, kování zbraní, farmaření, první pomoc, skupinová psychologie, taktika přežití skupiny, právo a spoustu dalších věcí, které lidská rasa považuje za nezbytné pro koloniální život.

Tento kapitán jel na béžové klisně, krásné jako východ slunce, a byl oblečen jako kalifornský švihák ze začátku století - zřejmě jako kompliment svému koni. Na panelu před bránou se rozsvítilo světlo a kapitán se vyšvihl do sedla, stále s koblihou v ruce, a pomalým klusem projel okolo vozů na poslední prohlídku; jel čelem k Rodovi. Seděl vzpřímeně a vypadal přirozeně a důvěryhodně. Nízko na vkusném opasku měl dvě pistole, každou ve stříbrně ozdobeném pouzdru se stejným vzorem, jako měla uzda i sedlo.

Rod ani nedýchal, než kapitán zmizel z dohledu, pak zhluboka vydechl a rozhodl se, že bude studovat, aby byl jako on, spíše než se věnovat nějaké více specializované Venkovní profesi. Vlastně ani nevěděl, čím by chtěl být… kromě toho, že se chtěl co nejdříve dostat ze Země a odjet tam, kde se něco děje!

Což mu připomnělo, že ho zítra čeká první krok. Za několik dnů se buď bude moci zapsat, kamkoliv bude chtít, nebo bude - ale s tím se nemusí trápit. Znepokojeně si uvědomil, že je docela pozdě a on se ještě nerozhodl, jaké vybavení a zbraně si vezme s sebou. Ten kapitán má ostřelovací břitovou pušku; měl by si jí také vzít? Ne, tahle skupina bude bojovat jako jednotka, jestli bude muset. Jejich vůdce má tento typ zbraně, aby si posílil autoritu - ne pro samostatné přežití. Dobře, co by si tedy měl vzít?

Zazněla siréna a řidiči se vrátili ke svým vozům. Kapitán přijel - zpět rychlým klusem. „Připravit!“ zvolal. „Póózóór!“ Zaujal místo u brány čelem k průvodu. Klisna se pod ním chvěla a skoro tancovala.

Dívka z Armády spásy vyšla zpoza pultu a nesla malé děvčátko. Zavolala něco na kapitána, ale její hlas se nedonesl k balkónu.

Kapitánův hlas se k balkónu donesl. ,,Číslo čtyři! Doyle! Pojď si pro svoje dítě!'` Muž s rezavými vlasy a špičatým vousem slezl ze čtvrtého vozu a nesměle si vzal zpět dítě a doprovázen posměšnými poznámkami podal holčičku své ženě která jí zvedla sukni a začala ji plácat po zadku. Doyle vylezl na sedadlo a vzal do ruky otěže.

„Odpočítejte se!“ vzkřiknul kapitán.

„Jeden.“

„Dva“

„Tři!“

„Čtyři!“

„Pět!“

Počítání prošlo pod balkónem a ztratilo se z doslechu. Za chvíli se opět vrátilo, tentokrát sestupně, a skončilo zakřičením „JEDEN!“ Kapitán zvedl pravou ruku a zadíval se na kontrolky na řídícím panelu.

Rozsvítilo se zelené světlo. Mávl rychle rukou dolů a zakřičel: „Jedem! Hyjé!“ Kapitánův kůň vystartoval jako na závodech, předběhl tahouny vepředu a vystřelil skrz bránu.

Biče zapráskaly. Rod slyšel výkřiky: „Hyjé, Molly! Hyjé, Ned!“ a „Ne, ne, ty nemehlo!“ Průvod se začal pohybovat a zrychloval. Neustále se objevovaly další a další vozy, které už jely cvalem. Řidiči byli široce rozkročení a jejich ženy obsluhovaly brzdy. Rod se je pokusil spočítat, bylo jich asi šedesát tři, když projel poslední s rachotem skrz bránu… a byl pryč, vzdálen už přes půl galaxie.

Vzdychnul a opřel se s vřelým pocitem a nedefinovatelným smutkem. Pak pustil nahlas mikrofon: „ - na Nový Canaan, prémiovou planetu, kterou Langford popsal jako 'Růži bez trní'. Tito kolonisté zaplatili šestnáct tisíc čtyři sta na osobu - nepočítaje výjimky a přibrané členy - za výsadu jít hledat štěstí a chránit své potomstvo. Přístroje ukazují, že cena poroste ještě dalších dvacet osm let, takže jestli chcete svým dětem věnovat neocenitelný dar v podobě občanství Nového Canaanu, teď je ta nejlepší chvíle. Za další půlpluton dostanete kompletní popis všech přístupných planet a navíc seznam těch, které budou zpřístupněny v blízké budoucnosti. Ti, kteří sledují naše vysílání osobně, mohou tyto seznamy získat v informačním centru před velkou halou.“

Rod neposlouchal. Už před delší dobou si nechal poslat všechny prospekty, které byly zadarmo, i většinu těch placených, vydaných Komisí pro vystěhovalectví a obchod. Teď byl zrovna zabrán do úvah nad tím, proč se brána na Nový Canaan nezavřela.

To zjistil vzápětí. Podpěrné barikády se zvedly z podlahy a vytvořily uzavřený průchod mezi bránou číslo čtyři a propustí pod ní. Pak se v bráně objevilo stádo dobytka a vyrazilo proti němu s funěním a bučením. Byli to prvotřídní herefordští býčci, ze kterých se měly stát jemné steaky a chutné pečeně pro bohatou, ale poněkud hladovou Zemi. Za nimi i mezi nimi jeli honáci z Nového Canaanu a pobízeli zvířata k větší rychlosti dlouhými bodci - cena za to, že tím ztratí váhu, byla daleko převýšena obrovskými náklady na udržení otevřené brány.

Rod zjistil, že se mikrofon sám vypnul, protože vypršela půlhodina, kterou si zaplatil. Provinile se vzpřímil; uvědomil si, že sebou bude muset hodit, nebo přijde pozdě na večeři. Rychle vyskočil a chytil jezdící chodník k bráně Hoboken a mumlal si přitom omluvy.

Tato brána byla určená jen pro přemísťování na zemském povrchu, a proto byla nepřetržitě v provozu. Nebylo třeba žádného operátora, protože dva spojované body měly společný pevný základ, pevnou Zemi. Rod ukázal do elektronického monitoru předplacený lístek a prošel skrz do Arizony s davem sousedů.

„(Téměř) pevná Země..“  robot v bráně vzal v úvahu přílivové zakřivení, ale nemohl předvídat malé seismické rozdíly. Když Rod procházel, cítil pod nohama chvění jako při slabém zemětřesení, pak byla terra zase firma. Pořád byl uzavřen v prostoru s tlakem na úrovni hladiny moře. Mechanismus uvolnil zámek a tlak silně poklesl. Rod široce zazíval, aby se přizpůsobil tlaku na plošině Grand Canyon na severním okraji, kde byl tlak o čtvrtinu menší než v New Jersey. Přestože tudy jezdil dvakrát denně, stejně se přistihl, jak si mne ucho, aby se zbavil bolesti.

Zámek se otevřel a Rod vykročil. Poté, co překonal dva tisíce mil ve zlomku vteřiny, čekalo ho teď deset minut jízdy metrem a čtvrt hodiny pěšky, aby se dostal domů. Rozhodl se, že poběží, aby byl doma včas. Možná by se mu to podařilo, kdyby tu nebylo několik tisíc dalších lidí, kteří se pokoušeli o totéž.

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist